V současnosti v České republice není proces náhradního mateřství upraven specifickým zákonem, vychází tedy pouze ze stávajících zákonů, zejm. zmínky občanského zákoníku, kde je v § 804 uvedeno, že „osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství“. Důvodová zpráva pak pouze uvádí, že se jedná o situaci, kdy se dítě narodí ženě, která není jeho biologickou matkou. Více občanský zákoník ani jiné zákony náhradní mateřství neupravují.

Náhradní mateřství je tedy proces, který u nás není zakázán, ale pro jeho výkon nejsou stanovena žádná specifická pravidla. Podle základní zásady „co není zakázáno, je dovoleno“, se někdy dovozuje, že náhradní mateřství je u nás legální. Soudní praxe z posledních let ukazuje, že soudy náhradní mateřství – v rámci řízení o osvojení – tolerují a zatím není známo rozhodnutí, které by náhradní mateřství označilo výslovně jako nezákonné jednání.

V České republice tak existují kliniky, které náhradní mateřství považují za jednu z metod léčby neplodnosti a v konkrétních lékařsky indikovaných případech ji neplodným párům nabízejí. Shodně však uvádějí, že provádí pouze samotnou léčbu, nezprostředkovávají náhradní matky ani nijak nevstupují do vztahu mezi genetickými rodiči a náhradní matkou.

V České republice, pravděpodobně právě proto, že náhradní mateřství se stále ještě pohybuje v jakési šedé zóně, neexistují specializované agentury, které by s předvýběrem náhradní matky zájemcům pomáhaly. Nalezení vhodné náhradní matky je tak zcela na neplodném páru a je jedním z nezanedbatelných problémů, které náhradní mateřství v režimu našeho práva přináší. V ideálních případech se náhradní matkou stanou ženy, které jsou páru blízké (kamarádka, sestra, někdy i matka), ale často není v blízkém okolí žena, která by pomoc páru nabídla, a tak se obvykle přesouvá nabídka a poptávka na internet, se všemi riziky, které takové hledání přináší.

V praxi se lze setkat se dvěma postupy, které se liší genetickou vazbou k dítěti:

• oba rodiče poskytnou genetický materiál k oplodnění in vitro (IVF), oplodněné embryo je implantováno náhradní matce a oba rodiče tudíž mají genetickou vazbu k dítěti;
• použije se vajíčko dárkyně, které je po oplodnění spermiemi otce implantováno náhradní matce a genetickou vazbu k dítěti má pouze otec (nepoužívá se vajíčko náhradní matky, protože dárcovství vajíček musí být ze zákona anonymní).

Náhradní mateřství z pohledu práva

Protože náhradní mateřství není v ČR nijak upraveno, je nutno vždy počítat s tím, že v souladu s občanským zákoníkem je matkou dítěte žena, která dítě porodila. S biologickým mateřstvím občanský zákoník vůbec nepočítá. Do rodného listu dítěte bude vždy zapsána náhradní matka. Pokud nenastanou žádné (v dalším textu zmíněné) komplikace, náhradní matka se po porodu dítěte vzdá a následně dá souhlas s osvojením dítěte. K osvojení musí dát souhlas oba právní rodiče, tedy otec a náhradní matka. Otec tak může učinit kdykoli po narození dítěte, náhradní matka však až po šestinedělí.

Další důležitou otázkou je, kdo je v okamžiku narození dítěte jeho otcem?

Pokud není náhradní matka provdána, obvyklým postupem bývá, že po úspěšném umělém oplodnění dojde na matrice k souhlasnému prohlášení rodičů o otcovství a dítě tak má od narození v rodném listě zapsaného svého biologického otce. Ten je pak zákonným zástupcem dítěte a poté, co se náhradní matka dítěte po porodu vzdá, je dítě předáno otci a rovnou vychováváno svými biologickými rodiči. Po rozhodnutí soudu o osvojení dítěte ženou z „objednatelského“ páru získá dítě svého druhého rodiče i z hlediska práva. Je nutné upozornit, že soud nemusí rozhodnout o osvojení dítěte právě touto ženou, ale v praxi k tomu nedochází.

Pokud je náhradní matka provdána, je otcem dítěte její manžel (který také musel dát na klinice souhlas s umělým oplodněním). Pak i otec, manžel matky, musí dát spolu s matkou souhlas k osvojení dítěte. V tomto případě ale zdaleka není zaručeno, že osvojitelským párem budou bez problémů určeni biologičtí rodiče dítěte. Manžel matky v takovém případě nemůže popřít otcovství, protože dal souhlas s umělým oplodněním, a tak je považován za otce dítěte i z tohoto důvodu.

Další úskalí náhradního mateřství

Ani biologičtí rodiče, ani náhradní matka po celou dobu nemají jistotu, že vše dopadne tak, jak je uvedeno výše. Náhradní matka se může po porodu rozhodnout, že si dítě nechá, a není možnost, jak si vymoci, aby se dítěte vzdala.

Nebo se naopak mohou rodiče nakonec rozhodnout, že dítě nechtějí, například pokud se narodí nemocné nebo postižené. Náhradní matka je nemůže k adopci přinutit, může se dítěte pouze vzdát.

Pokud došlo před narozením dítěte k určení otcovství, bude mít dítě otce, který má rodičovskou odpovědnost a může ji uplatňovat jako jakýkoliv jiný otec. Samozřejmě také bude otci plynout vyživovací povinnost k dítěti a neprovdané matce.

Na okraj je nutno zmínit i fakt, že nedošlo-li by k souhlasnému prohlášení o otcovství před narozením dítěte a náhradní matka by se rozhodla podat žalobu na určení otcovství, uplatní se právní domněnka, že narodí-li se dítě, které je počato umělým oplodněním, ženě neprovdané, má se za to, že otcem dítěte je muž, který dal k umělému oplodnění souhlas.

Kliniky, které se této metodě léčby neplodnosti věnují, obvykle požadují, aby všechny dotčené osoby absolvovaly právní konzultaci s určitou formou písemného výstupu. Jde o poměrně rozumný požadavek. Náhradní matka musí dostat úplné právní poradenské služby, musí být poučena o určení rodičovství včetně procedury osvojení, nevynutitelnosti dohod apod. V případě, že je náhradní matka sezdaná, vstupuje do procesu i její manžel a je důležité, aby právní konzultaci také podstoupil.

Jakákoliv dohoda upravující povinnost náhradní matky předat po porodu dítě je jednak právně zcela nevymahatelná, ale mohlo by dojít až ke konfliktu s trestním právem, zejména tam, kde by byla za náhradní mateřství a za předání dítěte sjednána úplata. Případný písemný výstup z právní konzultace by tedy měl dát zejména procesu náhradního mateřství rámec, aby všechny strany věděly, co mohou očekávat.

Finanční stránka náhradního mateřství

Ve světě se lze setkat s dvěma typy náhradního mateřství:

• altruistické náhradní mateřství – matka hostitelka odnosí dítě bez finanční náhrady (za finanční náhradu se nepovažují výdaje spojené s těhotenstvím);
• komerční náhradní mateřství – náhradní matka dostane peníze nejen na výdaje spojené s těhotenstvím, ale také odměnu za odnošení dítěte.

Hned na začátku je nutno zdůraznit, že komerční náhradní mateřství není v souladu se zákony České republiky možné. Legálně tak lze pouze hradit náklady na lékařskou péči a další náklady spojené s těhotenstvím a porodem. Toto může v dohodě mezi párem a náhradní matkou být upraveno, mohou si sjednat např. hrazený odpočinek, cvičení nebo kvalitnější jídlo v rámci nákladů na výživu matky. Vynutitelnost takového plnění je však poněkud sporná, protože jediná odměna náhradní matce, která legálně přichází v úvahu, je stanovena v občanském zákoníku: jako náklady matky spojené s těhotenstvím a porodem. Ty je povinen hradit otec dítěte.

Pokud by tedy nebylo plněno to, co si účastníci sjednali ve smlouvě, a náhradní matka se o tyto náklady s biologickým otcem dítěte soudila, posoudí jejich výši soud individuálně a nemusí se dohodou vůbec zabývat. Situace se zkomplikuje ještě více, pokud je náhradní matka vdaná. V tom případě považuje právo za otce dítěte jejího manžela a ustanovení občanského zákoníku o úhradě nákladů neprovdané matce vůbec nebude použito.

Další zásadní finanční aspekt, který s sebou náhradní mateřství přináší, je úhrada zdravotních výkonů spojených s IVF. Tato úhrada nespadá do úkonů hrazených zdravotními pojišťovnami. Financovaní celého institutu tak jde z praktického pohledu za žadatelským párem v rámci samoplatby. Z nákladů, které je třeba hradit, je možné zmínit odběr pohlavních buněk, hormonální stimulaci ženy, transfer embrya a podobně. Ceny za celý proces se mohou v jednotlivých centrech mírně lišit, rámcově je však možné říct, že náhradní mateřství může vyjít na několik set tisíc korun. Je třeba počítat i s tím, že nemusí dojít k úspěšnému umělému oplodnění na první pokus.

K otázce úplaty za náhradní mateřství je na závěr třeba upozornit na § 169 trestního zákoníku, který definuje trestný čin „svěření dítěte do moci jiného“, kterého se dopustí „ten, kdo za odměnu svěří dítě do moci jiného za účelem adopce nebo pro jiný obdobný účel“.

Mateřská a rodičovská dovolená

Problematika náhradního mateřství se promítá i do sféry pracovního práva a nemocenských a sociálních dávek. Biologická matka totiž do rozhodnutí o osvojení nebo alespoň svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů nemůže čerpat u zaměstnavatele mateřskou a následně rodičovskou dovolenou. Aby tedy mohla ihned po převzetí dítěte otcem v porodnici o dítě pečovat, musí si v zaměstnání sjednat neplacené volno. S tím však zaměstnavatel nemusí souhlasit.

Peněžitá pomoc v mateřství jako dávka nemocenského pojištění prioritně náleží ženě, která dítě porodila. Budoucí matka proto může tuto dávku pobírat až od rozhodnutí soudu o osvojení, případně rozhodnutí o svěření dítěte do její péče před osvojením. Po uplynutí 6 týdnů od porodu může peněžitou pomoc v mateřství čerpat otec dítěte, a to na základě písemné dohody s matkou dítěte, kterou je však v ten okamžik stále žena, která dítě porodila. Otec by však musel přestat vykonávat práci, ze které mu na tuto dávku vznikl nárok.

Porodné jednoznačně náleží ženě, která dítě porodila. U přídavku na dítě a rodičovského příspěvku je to ovšem jinak. Nárok na přídavek na dítě má přímo nezaopatřené dítě, kdy tento se vyplácí osobě, která má dítě v přímém zaopatření. Zde přichází v úvahu jak otec, tak matka z objednatelského páru. Rodičovský příspěvek může čerpat i otec dítěte, který nemusí přestat s výdělečnou činností, zajistí-li osobní celodenní péči o dítě jinou osobou, tedy typicky matkou z objednatelského páru. Jestliže je tato budoucí matka současně manželkou otce, může i ona dle ustanovení § 31 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře být považována za rodiče a mít nárok na dávku, jelikož rodičem se pro účely rodičovského příspěvku rozumí též osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů, kdy se za takové dítě považuje i dítě manžela nebo partnera. Samozřejmě od okamžiku osvojení náleží rodičovský příspěvek osvojitelce bez ohledu na manželství s otcem dítěte, neboť od tohoto okamžiku je matkou dítěte.

Náhradní mateřství ve světě

Přístup k náhradnímu mateřství je napříč různými státy velmi odlišný. Zatímco některé státy toto vyloženě zakazují a mnohdy považují za trestné (např. Rakousko, Německo, Francie, některé státy USA), jiné ho nechávají v „šedé zóně“ podobně jako Česká republika (Slovensko), ale existují i státy (Ukrajina, Izrael, Gruzie, Velká Británie, v USA např. Texas), které náhradní mateřství umožňují a vytváří pravidla, aby se mohlo předejít nejasnostem a sporům (např. tím, že do rodného listu dítěte je rovnou zapsán objednatelský pár) a co nejvíce se podařilo vyhnout určité formě obchodování s mateřstvím.