Že jsou rodiče důležitou skupinou, na kterou se ve společnosti málo myslí a směřuje k nim málo podpory, zdůraznila v úvodu senátorka Šárka Jelínková. Podle ní byli rodiče, a obzvlášť sólo matky, během pandemie minimálně stejně postiženi jako senioři.

Péče o děti během lockdownů

Anna Šťastná (Výzkumný ústav práce a sociálních věcí) představila výsledky výzkumu „Současná česká rodina“, který se zabýval tím, jakým způsobem české rodiny zajišťovaly péči o děti v době tří velkých lockdownů. 

Zapojili se více otcové, nebo zůstalo genderově konzervativní dělení rolí v rodině? Ukázalo se, že v téměř polovině rodin (kde bylo dítě mladší 14 let) převzala hlavní péči žena, v cca 30 % rodin se podíleli na péči oba rodiče. Ačkoliv se rozdělení péče v průběhu pandemie a dalších lockdownů proměňovalo, stávalo se minimálně, že by celou péči o děti měl na starost pouze otec. 

Vedly lockdowny ke zvýšení genderové rovnosti, nebo naopak prohlubování nerovnosti?

Druhý výzkum, který prezentovala Hana Hašková (Sociologický ústav AV ČR), se zabýval „Mechanismy změn v dělbě péče o děti v lockdownu perspektivou kvalitativních dat“. 

Jakmile se uzavřely školy a školky, zodpovědnost za péči o děti padla u některých rodin automaticky na matky, i otcové se však zapojili do péče více než dřív. Velmi výrazný rozdíl mezi muži a ženami byl v tom, jak postrádali vlastní čas a prostor pro sebe sama i na práci z domova. Ženy pociťovaly absenci „vlastního pokoje“ mnohem více, odlišně vnímaly i lockdown samotný. Často musely práci odkládat až na večerní hodiny, protože se přes den staraly o děti a domácnost.

Jakmile rodině více pomáhali prarodiče, otcové se z péče vyvázali. Části párů se pak podařilo obejít genderově stereotypní rozdělení rolí v péči a práci. Například se osvědčilo plánování práce na směny, kdy jeden z rodičů pracoval a druhý se staral o děti a naopak. 

Investice do mateřských škol se vyplatí

Klára Kalíšková (CERGE-EI) shrnula hned čtyři studie. Z nich vyplynulo, že zvýšení dostupnosti mateřských škol má výrazný vliv na zaměstnanost matek. Například mezi lety 2001 a 2011 se nedostatek míst v MŠ zvýšil o dvě třetiny (z 63 027 na 105 771), což vedlo k tomu, že do práce nenastoupilo zhruba 9 tisíc matek.

Veřejným rozpočtům se investice do mateřských škol jednoznačně vyplatí, a to i z dlouhodobého hlediska. Pro představu umístění dítěte ve školce přináší do veřejného rozpočtu mezi 10 až 37 tisíci korun ročně, z dlouhodobého hlediska přináší do rozpočtu přes téměř 16 tisíc korun ročně.

Na zaměstnanost má podle Kláry Kalíškové vliv také dlouhá rodičovská dovolená. Míra nezaměstnanosti je v ČR vysoká především u žen s dětmi ve věku dva a tři roky. Většina žen se na trh práce vrací, když jsou dítěti tři roky – nezaměstnaných je v této době 12 % žen s maturitním a vyšším vzděláním a 28 % žen bez maturity, u nich až ve třetině případů trvá nezaměstnanost déle než rok. Zajímavé je, že nezaměstnanost se výrazně neliší u bezdětných mužů a žen, rozdíly se objevují až v důsledku rodičovství.

Dlouhá rodičovská dovolená ovlivňuje i budoucnost dětí

Studie „Maminka, nebo školka?“ porovnávala, jak se změnila situace po reformě rodičovského příspěvku z roku 1995, která prodloužila jeho čerpání až na 4 roky. 38 % matek tříletých dětí zůstalo s dětmi doma a došlo k odložení nástupu do školky. V porovnání s dětmi před reformou se ukázal negativní efekt – u dětí po reformě je nižší pravděpodobnost, že studují VŠ, a více z nich ve věku okolo 21 let nestuduje ani nepracuje.

Prezentace Kláry Kalíškové ke stažení zde.

Mattering

Pohled na problematiku z pohledu byznysu nabídla Michaela Thomas (Butterflies and Hurricanes), jejíž firma prosazuje tzv. mattering, tedy pečující mateřský přístup k podnikání, lidem, přírodě i vztahům. Z hlediska ekonomiky se podle ní v ženách skrývá ohromný potenciál. 

Sama, ale silná

Lucie Ryntová představila program Aperia Sama, ale silná, který pomáhá sólo matkám získat lepší postavení na trhu práce s důrazem na STEM obory. Program doposud podpořil téměř 70 sólo matek, některé z nich už našly uplatnění v IT. 

Jakým problémům sólo matky čelí, se v Aperiu věnujeme dlouhodobě, k dispozici máme i řadu zajímavých analýz a nabízíme konkrétní návrhy na zlepšení jejich situace. Jako klíčové vidíme zajištění podmínek pro slaďování práce a péče (flexibilita, fér příležitosti atd.) a podporu duševního zdraví.

Prezentace Lucie Ryntové ke stažení zde.

V sólo rodičích se skrývá obrovský potenciál

O osobní zkušenost sólo matky se podělila zdravotní sestra a matka tří dětí Valentýna Křížová. V programu Sama, ale silná si uvědomila, že v sólo rodičích je obrovský potenciál, který nemají šanci ani ony samy, ani stát využít, protože čelí řadě překážek. Sama se při návratu do práce po rodičovské setkala s neochotou zaměstnavatele a podvolila se jeho podmínkám, chyběla jí opora a nevěděla, na co má nárok. Nakonec práci změnila. Sólo rodiče podle ní potřebují mít především větší oporu v systému a dostupnější hlídání malých dětí, ideálně v menších skupinách, kde o ně bude smysluplně postaráno. 

Purple Pact

Ředitelka Aperia Eliška Kodyšová na závěr představila evropské iniciativy zviditelnění péče jako součásti společnosti i ekonomiky, především Purple Pact, systémovou revizi evropské společnosti, kde péče hraje klíčovou roli. 

Purple Pact navazuje na feministické ekonomické teorie a říká, že makroekonomická politika musí zahrnovat i péči a životní prostředí jako cenné a omezené zdroje. Zároveň zpochybňuje, že by makroekonomická politika byla genderově neutrální, protože ovlivňuje muže a ženy odlišně. Nastavení daní a veřejných výdajů pak může narušit, nebo naopak podpořit rovnost mezi muži a ženami. V současné chvíli rovněž nevíme, jaká je hodnota neplacené péče, protože nám chybí monitorovací mechanismy.

Existuje řada příkladů politik, které ovlivňují rovnost, pro představu třeba daňový bonus pro páry s jedním živitelem demotivuje ženy k návratu do práce a zvyšuje jejich budoucí chudobu.

Více příkladů najdete v prezentaci Elišky Kodyšové, ke stažení zde.

Jednoduchý recept neexistuje

Řečnice se v diskuzi s účastníky kulatého stolu shodly, že neexistuje jednoduchý recept na to, aby tíha péče neležela z větší části na ženách. Důležitá je podle nich podpora zařízení péče o děti a jejich dostupnosti, podpora většího zapojování mužů do péče o děti už v raném věku (např. prostřednictvím placené dvouměsíční rodičovské dovolené pro otce, která se má do léta objevit v české legislativě, či podpory ze strany zaměstnavatelů a legislativy), flexibilita trhu práce a rovné odměňování mužů a žen, které by ženám zajistilo výhodnější vyjednávací pozici.