Příběh z poradny: Manželé Pelcovi se v posledních letech několikrát obrátili na poradnu APERIO. Jejich dcerce byla v 9 měsících diagnostikována mozková obrna a spastická hemiparéza.

Dcerce Evičce je nyní pět let, nepoužívá pravou ruku, velmi obtížně chodí, s obtížemi mluví, ačkoli mentálně je, zdá se, v pořádku. Evička potřebuje pravidelnou rehabilitaci a další terapie, na které ji rodiče vozí. Evička pobírá příspěvek na péči ve výši 6600 Kč. Dávka byla přiznána úřadem práce před třemi lety, letos v srpnu však končí platnost posudku a bude třeba nové posouzení, a tedy i nové rozhodnutí o nároku na příspěvek a jeho výši. Před dvěma roky rodina obdržela příspěvek na zakoupení motorového vozidla ve výši 110 tisíc Kč a 30 tisíc Kč na zakoupení speciální židličky a stolečku. Jednou měsíčně dochází do rodiny konzultantka rané péče. Rodiče by měli zájem i o vhodného osobního asistenta či asistentku, která by s Evičkou trávila část času.

PŘÍSPĚVEK NA PÉČI A JEHO VÝŠE

Stěžejní dávkou pro osoby se zdravotním postižením, a tedy i pro děti, je příspěvek na péči, který upravuje zákon č. 108/2006 sb., o sociálních službách. Příspěvek na péči se poskytuje fyzickým osobám, jež se neobejdou bez pomoci jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb. Počítá se s tím, že právě z příspěvku na péči si osoby s postižením potřebnou pomoc (potřebné sociální služby) hradí.

Rozsah, ve kterém fyzické osoby potřebují pomoc při zvládání základních životních potřeb, se stanoví dle stupně závislosti.

Dítě, tedy osoba do 18 let věku, je považováno za závislé na pomoci jiné fyzické osoby ve čtyřech stupních:

  • stupeň I (lehká závislost) – jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není osoba schopna zvládat tři základní životní potřeby
  • stupeň II (středně těžká závislost) – jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není osoba schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb
  • stupeň III (těžká závislost) – jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není osoba schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb
  • stupeň IV (úplná závislost) – jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není osoba schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby

Při posuzování stupně závislosti se u osob do 18 let věku hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity. U dětí se zvládnutí či nezvládnutí určitého úkonu souvisejícího se zvládnutím základní životní potřeby hodnotí s ohledem na věk, a to tak, že se porovnává rozsah, intenzita a náročnost péče, kterou je třeba věnovat posuzovanému dítěti se zdravotním postižením, s péčí, kterou je třeba věnovat zdravému dítěti téhož věku při téže činnosti.

Příklad: Devítileté dítě obvykle zvládne samo se obléci, samo sníst snídani a dojít do školy v místě bydliště. Stejně staré dítě s postižením, které si jednu ponožku obléká dvacet minut, nezapne si knoflík, při snídani třikrát něco rozlije a do školy je nutné ho dovést a předat učitelce, i když je škola za rohem – takové dítě jasně nezvládá minimálně tyto úkony: mobilita (nepřemisťuje se způsobem adekvátním věku), orientace (neorientuje se v prostoru způsobem adekvátním věku), komunikace (zdravé devítileté dítě se třeba domluví s kamarádem, že spolu půjdou do školy), stravování, oblékání a obouvání, osobní aktivity.

Výše měsíčního příspěvku pro osoby do 18 let věku:

  • 3 300 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost)
  • 6 600 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost)
  • 9 900 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost)
  • 13 200 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost)
ZMĚNY VÝŠE PŘÍSPĚVKU OD 1. 7. 2019

Od července 2019 bude výše příspěvku na péči u osob s nejtěžším postižením zvýšena.

U dětí ve stupni III (těžká závislost), bude výše příspěvku:

  • 9 900 Kč, pokud osobě poskytuje pomoc poskytovatel pobytových sociálních služeb podle zákona o sociálních službách nebo dětský domov anebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu,
  • 13 900 Kč v ostatních případech.

U dětí ve stupni IV (úplná závislost), bude výše příspěvku:

  • 13 200 Kč, pokud osobě poskytuje pomoc poskytovatel pobytových sociálních služeb podle zákona o sociálních službách nebo dětský domov anebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu,
  • 19 200 Kč v ostatních případech.

To znamená, že např. u dítěte s těžkým kombinovaným postižením, kterému byl přiznán IV. stupeň závislosti a o které je pečováno v rodině (dítě není umístěno např. v domově pro osoby se zdravotním postižením), bude nově činit výše příspěvku na péči 19 200 Kč.

Příspěvek na péči má být využíván k zajištění pomoci, tato pomoc je u dětí s postižením nejčastěji poskytována osobou blízkou, obvykle rodičem. Za problematickou lze z tohoto pohledu považovat podmínku obsaženou v § 29 zákona o sociálních službách, a sice „v případě, kdy je pomoc poskytována osobou blízkou, musí být tato osoba zdravotně způsobilá, přičemž za zdravotně způsobilou osobu k poskytování pomoci se nepovažuje osoba, která má sama nárok na příspěvek, ledaže lékařským posudkem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb doloží, že je schopna tuto pomoc poskytovat“. Toto je podmínka zdánlivě logická, skrytě však znevýhodňující některé skupiny osob s postižením, zejména rodiče s postižením, pokud i jejich dítě má nějaké postižení, a seniory, kteří pečují třeba o své partnery. Představme si matku samoživitelku, která má např. problémy s pohybem, má nevidomé dítě, které jí po rozvodu bylo soudem svěřeno do péče. Matka z důvodu pohybových obtíží pobírá příspěvek na péči ve stupni I, dítě kvůli svému zrakovému postižení ve stupni II. Matka se o své dítě stará a poskytuje mu potřebné služby, stejně tak jako by se o takové dítě starala zdravá matka. Neexistuje eticky ospravedlnitelný důvod, proč by rodič s postižením pečující o své dítě s postižením měl ve srovnatelné situaci dokládat cokoli navíc oproti rodiči zdravému.

SOCIÁLNÍ SLUŽBY PRO RODINY PEČUJÍCÍ O DÍTĚ S POSTIŽENÍM

Rodič při péči o dítě s postižením jednak dítěti poskytuje sociální služby sám tím, že o dítě pečuje, nebo může pro dítě využívat sociální služby od poskytovatele zapsaného v registru poskytovatelů sociálních služeb. V registru si klient nebo jeho rodič může najít vhodného poskytovatele sociální služby podle kraje a místa, kde žije.

Sociální služby jsou souborem činností zajišťujících pomoc a podporu osobám v nepříznivé situaci, tedy i dětem s postižením. (Odkaz na registr najdete na konci této kapitoly.) V takovém případě se s poskytovatelem sociálních služeb uzavírá smlouva o poskytnutí sociálních služeb dle § 90 a násl. zákona o sociálních službách. Pokud péči dítěti nebo i zletilé osobě s postižením poskytuje rodič nebo jiná osoba blízká, smlouva se samozřejmě uzavírat nemusí.

Rodiny s dětmi s postižením využívají zejména tyto služby: raná péče, osobní asistence, odlehčovací služby, denní nebo týdenní stacionář. Pokud si rodič dítěte s postižením nebo sama osoba s postižením neví rady s vyhledáním potřebné sociální služby v místě svého bydliště, má právo dle zákona o sociálních službách požádat o pomoc obec, ve které žije, aby jí zprostředkovala poskytnutí sociální služby anebo zprostředkovala kontakt s poskytovatelem sociálních služeb.

Agenda příspěvku na péči spadá pod úřady práce, kam je třeba podat žádost na předepsaném formuláři: https://formulare.mpsv.cz/oksluzby/cs/welcome/forms.jsp?NID=EFOKsluz-by.Zadost

Příspěvek na mobilitu

Zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, stanoví, že nárok na příspěvek na mobilitu náleží osobě starší 1 roku, která je držitelem průkazu pro osoby se zdravotním postižením, jež jsou označeny symboly ZTP a ZTP/P. Dalšími podmínkami nutnými pro získání nároku na tuto dávku jsou opakující se dopravování (např. do školy, za kulturou, za sociálními aktivitami, k lékaři atp.) a dále pak skutečnost, že osobě nejsou poskytovány pobytové sociální služby dle zákona o sociálních službách.

Z důvodů hodných zvláštního zřetele je možné skutečnost, že osoba se zdravotním postižením je uživatelem pobytových sociálních služeb, prominout a dávku jí i přesto přiznat, splňuje-li žadatel ostatní podmínky. Skutečnost, že osoba se zdravotním postižením je pravidelně v kalendářním měsíci dopravována, se prokazuje čestným prohlášením. Tedy pokud je dítě starší než rok držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P, má nárok na příspěvek na mobilitu, pokud není umístěno v pobytovém zařízení, kde mu jsou poskytovány sociální služby. Prominutí podmínky neumístění v pobytovém zařízení se v praxi užívá spíše u osob starších 18 let. Výše příspěvku je 550 Kč za kalendářní měsíc.

PRŮKAZY OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM

Nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením má osoba starší 1 roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra.
Zákon č. 329/2011 Sb. o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, rozlišuje tři druhy průkazů osob se zdravotním postižením: průkaz TP,  průkaz ZTP a průkaz ZTP/P.

Průkaz s označením TP

Nárok na tento průkaz má osoba se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Zjednodušeně řečeno nárok na tento průkaz má např. dítě, které je v domácím prostředí pohybově samostatné, samostatně se v domácím prostředí i orientuje, v exteriéru např. chodí pomaleji, méně ujde méně, než je u dětí jeho věku běžné, a potřebuje pomoci s pohybem a orientací.

Držiteli průkazu TP přiznává zákon právo na vyhrazené místo k sezení v prostředcích hromadné dopravy a přednostní projednání jeho záležitosti, vyžaduje-li toto jednání dlouhou čekací dobu a držitel je při tomto projednávání nucen k dlouhému stání. Tedy dítě s průkazem TP tento průkaz nejvíce užije v MHD, kdy mu tento průkaz dává právo v MHD sedět.

Průkaz s označením ZTP

Nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP“ (průkaz ZTP) má osoba s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí a v exteriéru je schopna chůze se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti.

Držiteli průkazu ZTP přiznává zákon kromě práv přiznaných držiteli průkazu TP též právo na bezplatnou přepravu prostředky místní hromadné dopravy (tramvaje, metro, autobusy) a právo na poskytnutí slevy 75 % jízdného ve vnitrostátních spojích hromadné dálkové dopravy (dálkové autobusy a 2. třída ve vlacích a rychlících).

Průkaz s označením ZTP/P

Nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP/P“ (průkaz ZTP/P) má osoba se zvlášť těžkým funkčním postižením či úplným postižením pohyblivosti nebo orientace s potřebou průvodce, včetně osob s poruchou autistického spektra. Nárok na tento průkaz má dítě, které se v domácím prostředí i exteriéru pohybuje i orientuje jen s velkými obtížemi anebo jen s dopomocí nebo není schopno pohybu a orientace v prostoru vůbec. Tento typ průkazu by měly mít nejen děti na vozících či s chodítky, dále děti třeba s těžkým zrakovým postižením, ale i děti, které sice chodí, ale např. se ztrácí v prostoru, nejsou schopny se vůbec orientovat v dopravě, nedomluví se s okolím atd.
Držiteli průkazu ZTP/P náleží stejná práva jako držitelům průkazů TP a ZTP/P. Průkaz ZTP/P je přiznán osobě, jež má podstatné omezení při pohybu a orientaci a kvůli těmto omezením se ve svých životních potřebách neobejde.
Pozor: Mít s sebou v případě potřeby svého průvodce je právem držitele průkazu ZTP/P, nikoli povinností. Pokud tedy třeba vozíčkář pubertálního věku cestuje do školy sám, protože to zkrátka zvládne a zvládnout chce, má i tak nárok na poskytnutí výhod (třeba slevy na jízdném pro sebe) na základě průkazu ZTP/P.

PŘÍSPĚVEK NA ZVLÁŠTNÍ POMŮCKU

Zákonem o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením se do příspěvku na zvláštní pomůcku sjednocují různé dříve poskytované příspěvky na různé kompenzační pomůcky. Pod tuto kategorii patří i příspěvek na zakoupení motorového vozidla a speciálního zádržného systému. Nárok na zakoupení tohoto vozidla či zádržného systému přiznává zákon pouze osobám s vadou nosného či pohybového aparátu. Příspěvek na zakoupení motorového vozidla mohou získávat osoby s určitým druhem mentální retardace.

Zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením stanoví, že je-li oprávněnou osobou dítě, je orgán příslušný k rozhodování o dávkách (tedy úřad práce) povinen při rozhodování o nároku na dávku a její výši vždy sledovat dosažení nejlepšího zájmu dítěte. Tedy přiznat příspěvek tak, aby dítě mělo pomůcku pro něj co nejlepší. To znamená, že je-li oprávněnou osobou dítě, neupřednostní se při výběru konkrétní pomůcky ekonomicky nejvýhodnější řešení, ale upřednostní se varianta řešení, která je pro dítě nejvhodnější. Dítě s postižením tak může prostřednictvím příspěvku na zvláštní pomůcku získat např. speciální komponenty osobního počítače, jako uzpůsobenou klávesnici, myš, speciální programové vybavení ad. Některé z těchto pomůcek mohou být školním dětem pořízeny i v rámci realizace doporučených podpůrných opatření, ovšem pak jsou tyto pomůcky určeny pro použití ve vzdělávacím procesu, tedy ve škole.

Příspěvek na zvláštní pomůcku je tedy jakousi souhrnnou dávkou, jež umožňuje osobám se zdravotním postižením získat finanční prostředky na zakoupení různých druhů kompenzačních pomůcek. Nárok na tento příspěvek mají osoby s těžkými vadami pohybového a nosného ústrojí a též osoby s těžkými vadami zraku a sluchu.

Konkretizaci skupin zdravotního postižení pak obsahuje příloha č. 1 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Neobsahuje konkrétní seznam pomůcek, které mohou být z příspěvku na zvláštní pomůcku hrazeny, ale hovoří o určitých typech pomůcek, jakými jsou například motorové vozidlo, schodolez, indukční smyčka, některé úpravy WC a koupelny, schodišťová plošina či zakoupení vodicího psa atd.

Vyhláška č. 388/2011 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, stanoví seznam druhů pomůcek, na jejichž zakoupení lze poskytnout příspěvek. Seznam pomůcek pro jednotlivé typy zdravotního postižení nalezneme v příloze č. 1 této vyhlášky. Nelze však získat příspěvek na pomůcky, které jsou zdravotnickými prostředky a jsou zcela nebo částečně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Novela zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, přináší v roce 2019 nová pravidla pro úhradu zdravotnických prostředků předepisovaných na poukaz a hrazených z veřejného zdravotního pojištění. Tím by se měla např. výrazně zlepšit dostupnost pomůcek vyráběných pro klienta na míru (což je u dětí s postižením velmi časté, neboť dítě roste a vyvíjí se a samozřejmě stejně jako dospělá osoba s postižením má velmi specifické potřeby dané zdravotním stavem).

Výše příspěvku na zvláštní pomůcku se stanoví tak, aby spoluúčast žadatele o tuto dávku činila 10 % pořizovací ceny zvláštní pomůcky, tato spoluúčast nesmí být nižší než 1 000 Kč. Požaduje-li žadatel příspěvek na zvláštní pomůcku, jejíž cena je nižší než 10 000 Kč, příspěvek mu může být poskytnut jen v případě, nepřesahuje-li příjem žadatele a společně posuzovaných osob částku osminásobku životního minima, anebo tehdy, pokud osoba žádá opakovaně o příspěvek na různé zvláštní pomůcky, jejichž cena je nižší než 10 000 Kč, a jsou-li zde důvody zvláštního zřetele hodné. Nemá-li osoba dostatek finančních prostředků k uhrazení spoluúčasti, stanoví krajská pobočka úřadu práce nižší míru spoluúčasti (minimálně však 1 000 Kč).

O přiznání dávek pro osoby se zdravotním postižením a o přiznání průkazů osob se zdravotním postižením rozhodují krajské pobočky úřadu práce, kde je třeba podávat příslušné žádosti. Téma příspěvku na zvláštní pomůcku, příspěvku na péči i průkazů OZP je velice složité, žadatelům by měli umět individuálně poradit pracovníci úřadu práce, případně se rodiče dětí s postižením mohou obrátit i na webové nebo osobní poradenství Aperio.

Další dávky a možné kompenzace či výhody:

– Možnost získat tzv. byt zvláštního určení (záleží na typu postižení) – informace lze získat a žádosti podávat na příslušném odboru městského či obecního úřadu, kde rodina žije. Konkrétní podmínky získání takového bytu si stanoví obce samy. S žádostí o pomoc při řešení bytové situace se může rodina s dítětem s postižením (nebo osoba s postižením obecně) obrátit i na krajský úřad.
– Daňové výhody – např. rodiče mohou využít možnost přijímat pro dítě dary a dárce má možnost daňového odpočtu podle § 15 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
– Osvobození od některých správních nebo místních poplatků – bližší informace najdete v zákoně č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, zákoně č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích a § 4 zákona č. 348/2005, o rozhlasových a televizních poplatcích.

INFORMACE

PRÁVNÍ PŘEDPISY

Zákon č. 108/2006 sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 329/2011 sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění pozdějších předpisů.

Článek je součástí publikace

Průvodce zákony pro rodiče

HLAVNÍ TÉMATA
  • ● čerpání mateřské a rodičovské dovolené
  • ● rodičovský příspěvek, peněžitá pomoc v mateřství
  • ● podnikání rodičů
  • ● daňové úlevy pro rodiny s dětmi
  • ● pracovní právo a těhotenství nebo rodičovství
  • ● rodinné právo, rozchod partnerů a rozvod manželství
  • ● určení výživného
TIPY A DOPORUČENÍ
  • ● jak předcházet problémům ve vztahu
  • ● jak na slaďování práce a rodiny

PRŮVODCE ONLINE

KE STAŽENÍ V .PDF

TIŠTĚNÁ VERZE