APERIO - Legislativa

 
těhotenství porod šestinedělí zdraví vztahy mezi muži a ženami rodičovství a zaměstnání
 
 

Legislativa

Mnohým z nás se může zdát, že zorientovat se v současných právních předpisech je pro běžného člověka/laika prakticky nemožné a třeba i zbytečné. V životě nás ale potkává řada situací, kdy nám mohou právní předpisy poskytnout nezbytnou oporu pro naše rozhodnutí a jednání.

Takové situace se objevují i v období těhotenství a mateřství, kdy se dostáváme, většinou jako zdraví jedinci, do kontaktu se zdravotnickou péčí. Může se nám např. stát, že nesouhlasíme s nabízenou nebo poskytnutou péčí. Nebo je nám naopak odepřena alternativa, o kterou máme zájem a považujeme ji osobně za důležitou. Jindy se můžeme péčí nebo přístupem zdravotníků cítit poškozeni či znevýhodněni.

Právní povědomí některých zdravotníků ne vždy odpovídá současné legislativě, mnohdy bývá za právní normu považována jen určitá zavedená praxe. Proto je velmi důležité, abychom jako klienti sami znali svá práva a povinnosti. Může nám to pomoci jednat s lékaři a porodními asistentkami, udržet debatu ve věcné rovině a obhájit svá přání a potřeby. Informovaný klient je rovnocennější partner.

Proto také vznikla tato legislativní mapa.

Orientace v právních předpisech není vždy jednoduchá. Pokud řešíte konkrétní otázku spojenou s Vašimi zákonnými právy a povinnostmi v našem systému porodnické péče a nenacházíte v těchto právních předpisech jednoznačnou odpověď, obraťte se na naši poradnu.

Seznam právních předpisů souvisejících s reprodukčním zdravím:


Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR



Listina základních práv a svobod
ODDÍL PRVNÍ

Základní lidská práva a svobody
Čl.6
(1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.
(2) Nikdo nesmí být zbaven života.
(4) Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.
Vztahuje se k: z. o péči o zdraví lidu, z. o umělém přeruš. těhotenství a k etickým kodexům.

Hospodářská, sociální a kulturní práva
Čl.29
(1) Ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky.
Čl.30
(1) Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.
(2) Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.
(3) Podrobnosti stanoví zákon.
Vztahuje se k: zákonům o sociálním zabezpečení
Čl.31
Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.
Vztahuje se k: z. o péči o zdraví lidu, z. o veřejném zdravotním pojištění, z. o pojistném na veřejné zdravotní pojištění
Čl.32
(1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena.
(2) Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající zdravotní podmínky.
(4) Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.
(5) Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu.
(6) Podrobnosti stanoví zákon.
Vztahuje se k: zákonům o sociálním zabezpečení

Sdělení MZV č. 96/2001 Sb. m. s., o přijetí Úmluvy o lidských právech a biomedicíně


Čl. 3
Rovná dostupnost zdravotní péče
Smluvní strany, majíce na zřeteli zdravotní potřeby a dostupné zdroje, učiní odpovídající opatření, aby v rámci své jurisdikace zajistily rovnou dostupnost zdravotní péče patřičné kvality.

Čl. 4
Profesní standardy
Jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je nutno provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy.

Kapitola II - Souhlas
Čl. 5
Obecné pravidlo
Jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas.
Tato osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích.
Dotčená osoba může kdykoliv svůj souhlas svobodně odvolat.

Čl.6
Ochrana osob neschopných dát souhlas
1. Podle článků 17 a 20 uvedených níže může být proveden zákrok na osobě, která není schopna dát souhlas, pouze pokud je to k jejímu přímému prospěchu.
2. Jestliže nezletilá osoba není podle zákona způsobilá k udělení souhlasu se zákrokem, nemůže být zákrok proveden bez svolení jejího zákonného zástupce, úřední osoby či jiné osoby nebo orgánu, které jsou k tomu zmocněny zákonem.
Názor nezletilé osoby bude zohledněn jako faktor, jehož závaznost narůstá úměrně s věkem a stupněm vyspělosti.
3. Pokud podle platného práva dospělá osoba není schopna dát souhlas se zákrokem z důvodu duševního postižení, nemoci nebo z podobných důvodů, lze zákrok provést pouze se souhlasem jejího zákonného zástupce nebo příslušného orgánu nebo osoby či instituce zmocněných zákonem.
Dle možnosti se dotčená osoba zúčastní udělení zástupného souhlasu.
4. Zákonný zástupce, příslušný orgán, osoba nebo instituce pověřené ze zákona podle výše uvedených odstavců 2 a 3 obdrží na základě stejných podmínek informace uvedené v článku 5.
5. Zástupný souhlas podle výše uvedených odstavců 2 a 3 lze kdykoliv odvolat, je-li to v nejlepším zájmu dotčené osoby.

Čl. 8
Stav nouze vyžadující neodkladná řešení
Pokud v situacích nouze nelze získat příslušný souhlas, jakýkoliv nutný lékařský zákrok lze provést okamžitě, pokud je nezbytný pro prospěch zdraví dotyčné osoby.

Čl. 9
Dříve vyslovená přání
Bude brán zřetel na dříve vyslovená přání ohledně lékařského zákroku, pokud pacient v době zákroku není ve stavu, kdy může vyjádřit své přání.

Čl. 10
Ochrana soukromí a právo na informace
1. Každý má právo na ochranu soukromí ve vztahu k informacím o svém zdraví.
2. Každý je oprávněn znát veškeré informace shromažďované o jeho zdravotním stavu. Nicméně přání každého nebýt takto informován je nutno respektovat.
3. Pokud je to v zájmu pacienta,může ve výjimečných případech zákon omezit uplatnění práv podle odstavce 2.

Zásah směřující ke změně lidského genomu lze provádět pouze pro preventivní, diagnostické nebo léčebné účely, a to pouze tehdy, pokud není jeho cílem jakákoliv změna genomu některého z potomků.

Čl.14
Zákaz volby pohlaví

Použití postupů lékařsky asistované reprodukce nebude dovoleno za účelem volby budoucího pohlaví dítěte, ledaže tak lze předejít vážné dědičné nemoci vázané na pohlaví.

Čl. 24
Náhrada za způsobenou újmu
Osoba, která utrpěla újmu způsobenou zákrokem, má nárok na spravedlivou náhradu škody za podmínek a postupů stanovených zákonem.

Čl. 25
Sankce
Smluvní strany zajistí odpovídající právní postih pro případy porušení ustanovení této Úmluvy.

Čl.28
Veřejná diskuse
Smluvní strany zajistí, aby řešení základních otázek, které vyvstávají s rozvojem biologie a medicíny, proběhlo po řádné veřejné diskusi, zejména co se týče jejich významných lékařských, společenských, ekonomických, etických a právních důsledků, a aby jejich případná aplikace byla předmětem odpovídající odborné diskuse.

Sdělení MZV č.104/1991 Sb., o přijetí Úmluvy o právech dítěte


Čl.6
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají, že každé dítě má přirozené právo na život.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují v nejvyšší možné míře zachování života a rozvoj dítěte.

Čl.7 bod 1.
Každé dítě je registrováno ihned po narození a má od narození právo na jméno, právo na státní příslušnost, a pokud to je možné, právo znát své rodiče a právo na jejich péči.

Čl.9
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zajistí, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí a v souladu s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte. Takové určení může být nezbytným v některém konkrétním případě, například, jde-li o zneužívání nebo zanedbávání dítěte rodiči nebo žijí-li rodiče odděleně a je třeba rozhodnout o místě pobytu dítěte.

Čl.24
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdravotního stavu a na využívání léčebných a rehabilitačních zařízení. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, usilují o zabezpečení toho, aby žádné dítě nebylo zbaveno svého práva na přístup k takovým zdravotnickým službám.
2.Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, sledují plné uskutečňování tohoto práva a zejména činí potřebná opatření:
a) ke snižování kojenecké a dětské úmrtnosti;
b) k zajištění nezbytné lékařské pomoci a zdravotní péče pro všechny děti s důrazem na rozvoj základní lékařské péče;
d) k poskytnutí odpovídající péče matkám před i po porodu;
e) k zabezpečení toho, aby všechny složky společnosti, zejména rodiče a děti, byly informovány o zdraví a výživě dětí, přednostech kojení, hygieně, sanitárních podmínkách prostředí dětí i o předcházení nešťastným případům, a aby měly přístup ke vzdělání a byly podporovány při využívání těchto základních znalostí;
f) k rozvoji osvěty a služeb v oblasti preventivní zdravotní péče, poradenské služby pro rodiče a výchovy k plánovanému rodičovství.

SMĚRNICE RADY EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ, 80/155/EHS,
o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti porodních asistentek a jejího výkonu ze dne 21. ledna 1980


Zavazuje členské státy EU k tomu, že podmíní přístup k činnosti porodní asistentky a její výkon získáním diplomu, osvědčení nebo jiného dokladu o dosažené kvalifikaci porodních asistentek, které zaručují, že oprávněná osoba během své odborné přípravy získala přiměřené znalosti a vzdělání včetně speciální odborné přípravy včetně klinického výcviku.

Členské státy jsou dále povinny zajistit, aby porodní asistentky byly způsobilé k přístupu alespoň k těmto činnostem a jejich výkonu:

1. poskytovat správné informace a rady v oblasti plánovaného rodičovství;
2. diagnostikovat těhotenství, sledovat normální těhotenství, provádět vyšetření nezbytná ke sledování průběhu normálního těhotenství;
3. předepisovat nebo doporučovat vyšetření nezbytná pro co nejrychlejší diagnózu rizikového těhotenství;
4. vypracovat program přípravy budoucích rodičů na jejich úlohu, zajistit úplnou přípravu na porod a poskytovat rady v oblasti hygieny a výživy;
5. pomáhat rodičce při porodu a sledovat stav plodu v děloze vhodnými klinickými a technickými prostředky;
6. provádět spontánní porody, jedná-li se o polohu pánevní včetně případného nástřihu hráze, a v naléhavých případech i porody v poloze pánevní;
7. rozpoznávat u matky nebo dítěte příznaky anomálií, které vyžadují zásah lékaře, a pomáhat lékaři v případě zásahu; přijímat neodkladná opatření v nepřítomnosti lékaře, zejména ruční vyjmutí placenty a případné následné ruční vyšetření dělohy;
8. vyšetřit novorozence a pečovat o něj; činit veškeré kroky, které se jeví nezbytnými, a provádět popřípadě okamžitou resuscitaci;
9. pečovat o rodičku, sledovat ji v šestinedělí a poskytovat jí veškeré potřebné rady umožňující vývoj novorozence v nejlepších podmínkách;
10. uplatňovat léčbu předepsanou lékařem;
11. vypracovat všechny nezbytné písemné zprávy.

Článek 5
Tato směrnice se rovněž vztahuje na státní příslušníky členských států, kteří v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství vykonávají nebo budou vykonávat některou z činností uvedených v článku 1 směrnice 80/154/EHS v pracovním poměru.

Článek 6
1. Členské státy přijmou opatření nezbytná pro dosažení souladu s touto směrnicí do tří let od jejího oznámení a neprodleně o nich uvědomí Komisi.
2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Zákon č. 65//1965 Sb., ZÁKONÍK PRÁCE

§ 1
Zákaz diskriminace
"(4) V pracovněprávních vztazích je zakázána přímá i nepřímá diskriminace z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného stavu nebo povinností k rodině, politického nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů; diskriminace z důvodu těhotenství nebo mateřství se považuje za diskriminaci z důvodu pohlaví. Za diskriminaci se považuje i jednání zahrnující podněcování, navádění nebo vyvolávání nátlaku směřujícího k diskriminaci.".
(6) Přímou diskriminací se rozumí jednání nebo opomenutí, kdy je, bylo, nebo by bylo, na základě rozlišování podle vymezených diskriminačních důvodů (§ 1 odst. 4), se zaměstnancem zacházeno nevýhodněji či výhodněji než s jiným zaměstnancem.
(7) Nepřímou diskriminací se rozumí jednání nebo opomenutí, kdy zdánlivě neutrální rozhodnutí, rozlišování nebo postup zaměstnavatele znevýhodňuje či zvýhodňuje zaměstnance vůči jinému na základě rozlišování podle vymezených diskriminačních důvodů (§ 1 odst. 4); nepřímou diskriminací z důvodů zdravotního stavu je i odmítnutí nebo opomenutí přijmout přiměřená opatření, která jsou v konkrétním případě nezbytná, aby fyzická osoba se zdravotním postižením měla přístup k výkonu pracovní činnosti a funkčnímu nebo jinému postupu v zaměstnání.

§ 6
(2) Je-li zaměstnanec vyslán k výkonu práce na území jiného členského státu Evropských společenství nebo je-li zaměstnanec zaměstnavatele z jiného členského státu Evropských společenství vyslán k výkonu práce na území České republiky, vztahuje se na něho úprava členského státu, ve kterém je práce konána, pokud jde o
a) délku pracovní doby a doby odpočinku,
b) délku dovolené na zotavenou,
c) minimální mzdu, minimální mzdové tarify a příplatky za práci přesčas,
d) bezpečnost a ochranu zdraví při práci,
e) pracovní podmínky žen a mladistvých a zaměstnanců pečujících alespoň o jedno dítě mladší než tři roky,
f) rovné zacházení s muži a ženami a zákaz diskriminace.
Věta první se nepoužije, jsou-li nároky vyplývající z právních předpisů členského státu Evropských společenství, z něhož byl zaměstnanec vyslán pro něho výhodnější. Výhodnost se posuzuje u každého pracovněprávního nároku samostatně.

§ 37
Převedení na jinou práci (viz též níže § 153)
(1) Zaměstnavatel je povinen převést zaměstnance na jinou práci:
b)koná-li těhotná žena, žena, která kojí nebo matka dítěte mladšího než devět měsíců práci, kterou nesmějí být tyto ženy zaměstnávány nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství nebo mateřské poslání,
f)požádá-li o to těhotná žena, žena, která kojí nebo matka dítěte mladšího než devět měsíců, která pracuje v noci.

§ 47
Skončení pracovního poměru
(2) Při výpovědi dané osamělé zaměstnankyni nebo osamělému zaměstnanci trvale pečujícím o dítě mladší než 15 z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. c)* je zaměstnavatel povinen zajistit těmto zaměstnancům nové vhodné zaměstnání, a to podle potřeby i s pomocí svého nadřízeného orgánu. V těchto případech výpovědní doba skončí teprve tehdy, až zaměstnavatel tuto povinnost splní, pokud se zaměstnancem nedohodne jinak.
* § 46 odst.1 písm. c) stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách,
§ 48
Zákaz výpovědi
(1)Zaměstnavatel nesmí dát zaměstnanci výpověď v ochranné době,
d) v době kdy je zaměstnankyně těhotná nebo kdy zaměstnankyně čerpá mateřskou dovolenou nebo kdy zaměstnankyně nebo zaměstnanec trvale pečují alespoň o jedno dítě mladší než tři roky,

§ 49
Zákaz výpovědi se nevztahuje na výpověď danou zaměstnanci
a) pro organizační změny uvedené v § 46 odst.1 písm. a) a b),
b) z důvodu, pro který může zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr, pokud nejde o zaměstnankyni na mateřské dovolené (§ 157 odst. 1) nebo o zaměstnance v době čerpání rodičovské dovolené do doby, po kterou žena je oprávněna čerpat mateřskou dovolenou; byla-li dána zaměstnankyni nebo zaměstnanci z tohoto důvodu výpověď před nástupem mateřské dovolené (rodičovské dovolené) tak, že by výpovědní doba uplynula v době této mateřské dovolené (rodičovské dovolené), skončí výpovědní doba současně s mateřskou dovolenou (rodičovskou dovolenou),
c) pro jiné porušení pracovní kázně [§ 46 odst.1 písm.f)], pokud nejde o těhotnou zaměstnankyni nebo o zaměstnankyni anebo zaměstnance, kteří trvale pečují o dítě mladší než tři roky.

§ 53
Okamžité zrušení
(1) Zaměstnavatel může zrušit pracovní poměr okamžitě jen výjimečně, a to pouze tehdy,
a) byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než jeden rok, nebo byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně šesti měsíců,
b) porušil-li zaměstnanec pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem.
(3) Zaměstnavatel nemůže okamžitě zrušit pracovní poměr s těhotnou zaměstnankyní ani se zaměstnankyní nebo zaměstnancem, pokud trvale pečují o dítě mladší než tři roky; může však s nimi, s výjimkou zaměstnankyně na mateřské dovolené (§ 157 odst. 1) nebo zaměstnance v době rodičovské dovolené do doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, z důvodů uvedených v odstavci 1 rozvázat pracovní poměr výpovědí.

§ 61
<>Nároky z neplatného rozvázání pracovního poměru
(1) Dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy. Tato náhrada přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.
(2) Přesahuje-li celková doba, za kterou by měla být zaměstnanci poskytnuta náhrada mzdy, šest měsíců, může soud na žádost zaměstnavatele jeho povinnost k náhradě mzdy za další dobu přiměřeně snížit, popřípadě náhradu mzdy zaměstnanci vůbec nepřiznat; soud při svém rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl zaměstnanec mezitím jinde zaměstnán, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil.

§ 64
Neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

§ 108
Dovolená na zotavenou
(3) Zaměstnavatel nesmí určit čerpání dovolené na dobu, kdy zaměstnanec po kterou je zaměstnankyně na mateřské nebo rodičovské dovolené a zaměstnanec na rodičovské dovolené.
(4) Požádá-li zaměstnankyně zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené (157 odst. 1), a zaměstnanec zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení rodičovské dovolené do doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, je zaměstnavatel povinen jejich žádosti vyhovět.

§ 110
(1) Dovolená zaměstnankyně se přerušuje také nástupem mateřské a rodičovské dovolené a zaměstnance také nástupem rodičovské dovolené.

§ 127
Důležité osobní překážky v práci
Zaměstnavatel omluví nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu mateřské a rodičovské dovolené a po dobu péče o dítě mladší než deset let, které nemůže být z důležitých důvodů v péči dětského výchovného zařízení nebo školy, v jejichž péči dítě jinak je, nebo jestliže osoba, jež jinak o dítě pečuje, onemocněla nebo jí byla nařízena karanténa (karanténní opatření), popřípadě se podrobila vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení, které nebylo možno zabezpečit mimo pracovní dobu zaměstnance. Po tuto dobu nepřísluší zaměstnanci náhrada mzdy; nárok na dávky nemocenského pojištění a státní sociální podpory náležející po tuto dobu upravují předpisy sociálního zabezpečení (viz níže).

§ 128
(1) Nemůže-li zaměstnanec konat práci z jiných důležitých důvodů týkajících se jeho osoby, poskytne mu zaměstnavatel pracovní volno.
(2) Vláda stanoví nařízením, v kterých případech, za jakých podmínek a v jakém rozsahu se toto pracovní volno poskytuje a kdy a v jakém rozsahu přísluší zaměstnancům po dobu tohoto pracovního volna náhrada mzdy. (naříz. vlády č. 108/1994 Sb.)

§ 133
Povinnosti zaměstnavatele
(1) Zaměstnavatel je povinen f) seznámit těhotné a kojící ženy a matky do konce devátého měsíce po porodu s riziky a jejich možnými účinky na těhotenství nebo kojení a učinit potřebná opatření, včetně opatření, která se týkají snížení rizika duševní a tělesné únavy a jiných druhů tělesné a duševní zátěže spojené s vykonávanou prací, a to po celou dobu, kdy je to nutné k ochraně jejich bezpečnosti nebo jejich zdraví. Informace a pokyny je třeba zajistit zejména při přijetí zaměstnance, při jeho převedení, přeložení nebo změně pracovních podmínek, změně pracovního prostředí, zavedení nebo změně pracovních prostředků, technologie a pracovních postupů.
(2) Zaměstnavatel je povinen těhotným a kojícím ženám přizpůsobovat na pracovišti prostory pro jejich odpočinek.

§ 134c
Rizikové faktory pracovních podmínek a kontrolovaná pásma
Pozn. Kontrolované pásmo se zřizuje tam, kde se vyskytují rizikové faktory zejména faktory fyzikální (například hluk, vibrace), chemické (například karcinogeny), biologické činitele (například viry, bakterie, plísně) a nepříznivé mikroklimatické podmínky (například extrémní chlad, teplo a vlhkost).
(6) V kontrolovaném pásmu nesmějí pracovat těhotné a kojící ženy a ženy do konce devátého měsíce po porodu.

§ 147
Zabezpečení při pracovní neschopnosti a ve stáří a zaměstnávání po návratudo práce
Vrátí-li se do práce zaměstnanec zaměstnankyně po skončení mateřské dovolené (§ 157 odst. 1) nebo zaměstnanec po skončení rodičovské dovolené v rozsahu doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, nebo vrátí-li se do práce zaměstnanec po skončení dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény (karanténního opatření), je zaměstnavatel povinen zařadit je na jejich původní práci a pracoviště. Není-li to možné proto, že tato práce odpadla nebo pracoviště bylo zrušeno, musí je zaměstnavatel zařadit na jinou práci odpovídající pracovní smlouvě.

Pracovní podmínky žen
§ 150
Zákazy některých prací
(2) Ženy nesmějí být též zaměstnávány pracemi, které ohrožují jejich mateřství. Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou práce a pracoviště, které jsou zakázány ženám, které kojí, těhotným ženám a matkám do konce devátého měsíce po porodu.
(3) Těhotná žena nesmí být zaměstnávána též pracemi, které podle lékařského posudku ohrožují její těhotenství ze zdravotních příčin tkvících v její osobě. To platí obdobně o ženě, která kojí a matce do konce devátého měsíce po porodu.
* pozn.Práce, které jsou zakázány ženám, které kojí, těhotným ženám a matkám do konce devátého měsíce po porodu upravuje vyhláška 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání.

Pracovní podmínky těhotných žen a matek


§ 153
Převedení na jinou práci
(1) Koná-li těhotná žena práci, která je těhotným ženám zakázána nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, je zaměstnavatel povinen převést ji dočasně na práci, která je pro ni vhodná a při níž může dosahovat stejného výdělku jako na dosavadní práci. Požádá-li těhotná žena pracující v noci o zařazení na denní práci, je zaměstnavatel povinen její žádosti vyhovět.
(2) Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně o matkách do konce devátého měsíce po porodu a ženách, které kojí.
(3) Dosahuje-li žena při práci, na niž byla převedena, bez svého zavinění nižšího výdělku než na dosavadní práci, poskytuje se jí na vyrovnání tohoto rozdílu vyrovnávací příspěvek podle předpisů o nemocenském pojištění (viz níže zákon č . 88/1968 Sb. o prodloužení mateřské dovolené.

§154
Pracovní cesty a přeložení
(1) Těhotné ženy a ženy pečující o děti do věku osmi let smějí být vysílány na pracovní cestu mimo obvod obce svého pracoviště nebo bydliště jen se svým souhlasem; přeložit je může zaměstnavatel jen na jejich žádost.
pozn.: stejně tak podle zákona 218/2002 Sb., služební zákon, smějí být těhotné státní zaměstnankyně a státní zaměstnankyně a státní zaměstnanci pečující o děti do 8 let vysíláni na služební cestu jen se svým souhlasem.
(2) Ustanovení předchozího odstavce platí i pro osamělou ženu pečující o dítě, dokud dítě nedosáhlo věku 15 let.

§ 155
Rozvázání pracovního poměru
Výpovědí může zaměstnavatel rozvázat pracovní poměr s těhotnou zaměstnankyní a se zaměstnankyní trvale pečující o dítě mladší než tři roky jen zcela výjimečně v případech uvedených v § 46 odst.1 písm. a) a b) a v § 53.
*
§ 46 odst.1 písm. a) ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část,
§ 46 odst.1 písm. b) stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách,
§ 53 viz níže

§ 156
Úprava pracovní doby
(1) Zaměstnavatel je povinen přihlížet při zařazování zaměstnanců do směn též k potřebám žen pečujících o děti.
(2) Požádá-li žena pečující o dítě mladší než 15 let nebo těhotná žena o kratší pracovní dobu nebo o jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen vyhovět její žádosti, nebrání-li tomu vážné provozní důvody (§ 86) *; přitom zaměstnavatel postupuje v součinnosti s příslušným odborovým orgánem.
(3) Zaměstnavatel nesmí zaměstnávat těhotné ženy a ženy, které pečují o dítě mladší než jeden rok, prací přesčas.
* komentář: Na úpravu pracovní doby má uvedený okruh žen právní nárok na základě podané žádosti. Zaměstnavatel může tuto žádost odmítnout, pokud mu ve vyhovění brání vážné provozní důvody, které musí konkretizovat a prokázat. V souladu s ustanovením § 86, které se obecně vztahuje na všechny zaměstnance, může být v pracovní smlouvě sjednána z provozních důvodů kratší než stanovená pracovní doba. Zaměstnavatel ji také může se zaměstnancem sjednat, popřípadě mu ji na jeho žádost povolit, ze zdravotních nebo jiných vážných důvodů na straně zaměstnance, dovoluje-li to provoz zaměstnavatele. Kratší pracovní doba nemusí být rozvržena na všechny pracovní dny v týdnu.

§ 157
Mateřská dovolená
(1) V souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě náleží zaměstnankyni mateřská dovolená po dobu 28 týdnů; porodila-li zároveň dvě nebo více dětí nebo jde-li o zaměstnankyni osamělou, náleží mateřská dovolená po dobu 37 týdnů.
(2) Mateřskou dovolenou zaměstnankyně nastupuje zpravidla od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve však od počátku osmého týdne před tímto dnem.
(3) Vyčerpá-li zaměstnankyně z mateřské dovolené před porodem méně než šest týdnů, protože porod nastal dříve, než určil lékař, náleží mateřská dovolená ode dne jejího nástupu až do uplynutí doby stanovené v odstavci 1. Vyčerpá-li však zaměstnankyně z mateřské dovolené před porodem méně než šest týdnů z jiného důvodu, poskytne se jí mateřská dovolená ode dne porodu jen do uplynutí 22 týdnů, popřípadě 31 týdnů, jde-li o zaměstnankyni, která porodila zároveň dvě nebo více dětí nebo o zaměstnankyni osamělou.
(4) Jestliže se dítě narodilo mrtvé, náleží zaměstnankyni mateřská dovolená po dobu 14 týdnů.
(5) Mateřská dovolená v souvislosti s porodem nesmí být nikdy kratší než 14 týdnů a nemůže v žádném případě skončit ani být přerušena (§ 160 odst. 2) před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu.

§ 158
Rodičovská dovolená
K prohloubení péče o dítě je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnankyni a zaměstnanci na jejich žádost rodičovskou dovolenou. Rodičovská dovolená se poskytuje matce dítěte po skončení mateřské dovolené a otci od narození dítěte, a to v rozsahu, o jaký požádají, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku tří let.

§ 160
Společná ustanovení o mateřské a rodičovské dovolené
(1) Mateřskou a rodičovskou dovolenou jsou zaměstnankyně a zaměstnanec oprávněni čerpat současně.
(2) Jestliže dítě bylo ze zdravotních důvodů převzato do péče kojeneckého nebo jiného léčebného ústavu a zaměstnanec nebo zaměstnankyně zatím nastoupí do práce, přeruší se tímto nástupem mateřská nebo rodičovská dovolená; její nevyčerpaná část se poskytne ode dne opětovného převzetí dítěte z ústavu do své péče, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku tří let.
(3) Jestliže se zaměstnankyně nebo zaměstnanec přestane starat o dítě, a dítě bylo z toho důvodu svěřeno do rodinné nebo ústavní péče nahrazující péči rodičů, jakož i zaměstnankyni nebo zaměstnanci, jejichž dítě je v dočasné péči kojeneckého, popřípadě obdobného ústavu z jiných než zdravotních důvodů, nenáleží mateřská nebo rodičovská dovolená po dobu, po kterou o dítě nepečují.
(4) Jestliže dítě zemře v době, kdy je zaměstnankyně na mateřské nebo rodičovské dovolené nebo zaměstnanec na rodičovské dovolené, poskytuje se mateřská nebo rodičovská dovolená ještě po dobu dvou týdnů ode dne úmrtí dítěte, nejdéle do dne, kdy by dítě dosáhlo věku jednoho roku.

§ 161
Přestávky ke kojení
(1) Matce, která kojí své dítě, je zaměstnavatel povinen poskytnout kromě přestávek v práci zvláštní přestávky ke kojení.
(2) Matce, která pracuje po stanovenou týdenní pracovní dobu, přísluší na každé dítě do konce jednoho roku jeho věku dvě půlhodinové přestávky a v dalších třech měsících jedna půlhodinová přestávka za směnu. Pracuje-li po kratší pracovní dobu, avšak alespoň polovinu stanovené týdenní pracovní doby, přísluší jí pouze jedna půlhodinová přestávka, a to na každé dítě do konce jednoho roku jeho věku.
(3) Přestávky ke kojení se započítávají do pracovní doby a poskytuje se za ně náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.

§ 270
(1) Paragrafy 154, 155 a § 156 odst. 1 a 2 se vztahují také na zaměstnance pečující o dítě. (muže)

Zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů


§ 3
Působnost zákona
(1) Tento zákon se vztahuje na osobní údaje, které zpracovávají státní orgány, orgány územní samosprávy, jiné orgány veřejné moci, jakož i fyzické a právnické osoby.
(2) Tento zákon se vztahuje na veškeré zpracovávání osobních údajů, ať k němu dochází automatizovaně nebo jinými prostředky.

§ 4
b) citlivým údajem osobní údaj vypovídající o národnostním, rasovém nebo etnickém původu, politických postojích, členství v odborových organizacích, náboženství a filozofickém přesvědčení, odsouzení za trestný čin, zdravotním stavu a sexuálním životě subjektu údajů a jakýkoliv biometrický nebo genetický údaj subjektu údajů,

§ 5
(1) Správce (porodnice)je povinen
a) stanovit účel, k němuž mají být osobní údaje zpracovány,
b) stanovit prostředky a způsob zpracování osobních údajů,
c) zpracovat pouze přesné osobní údaje, které získal v souladu s tímto zákonem. Je-li to nezbytné, osobní údaje aktualizuje. Zjistí-li správce, že jím zpracované osobní údaje nejsou s ohledem na stanovený účel přesné, provede bez zbytečného odkladu přiměřená opatření, zejména zpracování blokuje a osobní údaje opraví nebo doplní, jinak osobní údaje zlikviduje. Nepřesné osobní údaje lze zpracovat pouze v mezích uvedených v § 3 odst. 6.11) Nepřesné osobní údaje se musí označit. Informaci o blokování, opravě, doplnění nebo likvidaci osobních údajů je správce povinen bez zbytečného odkladu předat všem příjemcům,
d) shromažďovat osobní údaje odpovídající pouze stanovenému účelu a v rozsahu nezbytném pro naplnění stanového účelu,
e) uchovávat osobní údaje pouze po dobu, která je nezbytná k účelu jejich zpracování. Po uplynutí této doby mohou být osobní údaje uchovávány pouze pro účely státní statistické služby, pro účely vědecké a pro účely archivnictví. Při použití pro tyto účely je třeba dbát práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a osobního života subjektu údajů a osobní údaje anonymizovat, jakmile je to možné,,
f) zpracovávat osobní údaje pouze v souladu s účelem, k němuž byly shromážděny. Zpracovávat k jinému účelu lze osobní údaje jen v mezích ustanovení § 3 odst. 6, nebo pokud k tomu dal subjekt údajů předem souhlas.
g) shromažďovat osobní údaje pouze otevřeně; je vyloučeno shromažďovat údaje pod záminkou jiného účelu nebo jiné činnosti,
h) nesdružovat osobní údaje, které byly získány k rozdílným účelům.
(2) Správce může zpracovávat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu údajů. Bez tohoto souhlasu je může zpracovávat,
a) jestliže provádí zpracování nezbytné pro dodržení právní povinnosti správce,
c) pokud je to nezbytně třeba k ochraně životně důležitých zájmů subjektu údajů. V tomto případě je třeba bez zbytečného odkladu získat jeho souhlas. Pokud souhlas není dán, musí správce ukončit zpracování a údaje zlikvidovat,
d) jedná-li se o oprávněně zveřejněné osobní údaje v souladu se zvláštním právním předpisem Tím však není dotčeno právo na ochranu soukromého a osobního života subjektu údajů,
"(4) Subjekt údajů musí být při udělení souhlasu informován o tom, pro jaký účel zpracování a k jakým osobním údajům je souhlas dáván, jakému správci a na jaké období. Souhlas subjektu údajů se zpracováním osobních údajů musí být správce schopen prokázat po celou dobu zpracování.".

§ 9
Citlivé údaje

Citlivé údaje je možné zpracovávat, jen jestliže
a) subjekt údajů dal ke zpracování výslovný souhlas. Subjekt údajů musí být při udělení souhlasu informován o tom, pro jaký účel zpracování a k jakým osobním údajům je souhlas dáván, jakému správci a na jaké období. Existenci souhlasu subjektu údajů se zpracováním osobních údajů musí být správce schopen prokázat po celou dobu zpracování. Správce je povinen předem subjekt údajů poučit o jeho právech podle § 12 a 21,".
b) je to nezbytné v zájmu zachování života nebo zdraví subjektu údajů nebo jiné osoby nebo odvrácení bezprostředního závažného nebezpečí hrozícího jejich majetku, pokud není možno jeho souhlas získat zejména z důvodů fyzické, duševní či právní nezpůsobilosti, v případě, že je nezvěstný nebo z jiných podobných důvodů. Správce musí ukončit zpracování údajů, jakmile pominou uvedené důvody, a údaje musí zlikvidovat, ledaže by subjekt údajů dal k dalšímu zpracování souhlas,
c) se jedná o zpracování při zajišťování zdravotní péče, ochrany veřejného zdraví, zdravotního pojištění a výkon státní správy v oblasti zdravotnictví podle zvláštního zákona15) nebo se jedná o posuzování zdravotního stavu v jiných případech stanovených zvláštním zákonem,15a)
15) Například zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
15a) Například zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.".
"d) je zpracování nezbytné pro dodržení povinností a práv správce odpovědného za zpracování v oblasti pracovního práva a zaměstnanosti, stanovené zvláštním zákonem.16)
16) Například zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.".
f) se jedná o údaje podle zvláštního zákona nezbytné pro provádění nemocenského pojištění, důchodového pojištění (zabezpečení), státní sociální podpory a dalších státních sociálních dávek, sociální péče a sociálně-právní ochrany dětí, a při zajištění ochrany těchto údajů v souladu se zákonem,

§ 12
Přístup subjektu údajů k informacím
(1) Požádá-li subjekt údajů o informaci o zpracování svých osobních údajů, je mu správce povinen tuto informaci bez zbytečného odkladu předat.

§ 13
Povinnosti osob při zabezpečení osobních údajů
(1) Správce a zpracovatel jsou povinni přijmout taková opatření, aby nemohlo dojít k neoprávněnému nebo nahodilému přístupu k osobním údajům, k jejich změně, zničení či ztrátě, neoprávněným přenosům, k jejich jinému neoprávněnému zpracování, jakož i k jinému zneužití osobních údajů. Tato povinnost platí i po ukončení zpracování osobních údajů.
Jestliže správce hodlá ukončit svoji činnost, je povinen Úřadu neprodleně oznámit, jak naložil s osobními údaji, pokud se na jejich zpracování vztahuje oznamovací povinnost.

§ 20
Likvidace osobních údajů
(1) Správce nebo na základě jeho pokynu zpracovatel je povinen provést likvidaci osobních údajů, jakmile pomine účel, pro který byly osobní údaje zpracovány, nebo na základě žádosti subjektu údajů podle § 21.

Zákon č . 88/1968 Sb. o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění


Peněžité dávky z důvodu těhotenství a mateřství

§ 2
(1) Z důvodu těhotenství a mateřství se v nemocenském pojištění poskytují tyto dávky (dále jen "dávky v mateřství"):
a) vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství,
b) peněžitá pomoc v mateřství .
(2) Dávky podle odstavce 1 jsou peněžitými dávkami nemocenského pojištění.

§ 3
Okruh oprávněných
(1) Dávky v mateřství podle tohoto zákona náleží zaměstnankyním účastným nemocenského pojištění podle zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o nemocenském pojištění") a předpisů podle něho vydaných.
Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství

§ 4
Vyrovnávací příspěvek
(1) Zaměstnankyni, která konala práci, jež je těhotným ženám zakázána nebo jež podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, a je proto v těhotenství dočasně převedena na jinou práci, při níž dosahuje bez svého zavinění nižšího započitatelného příjmu než na dosavadní práci, náleží vyrovnávací příspěvek z prostředků nemocenského pojištění. K poklesu započitatelného příjmu, který vznikl v důsledku kratšího pracovního úvazku po převedení zaměstnankyně na jinou práci, se však nepřihlíží.
(2) Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně o matkách do konce devátého měsíce po porodu.

§ 5
(1) Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství (dále jen "vyrovnávací příspěvek") se poskytuje za kalendářní dny, v nichž trvalo převedení zaměstnankyně na jinou práci, s výjimkou dnů, po které trvaly důvody uvedené v odstavci 4 písm. a) až d). Vyrovnávací příspěvek se poskytuje v těhotenství nejdéle do nástupu mateřské dovolené a po ukončení mateřské dovolené nejdéle do konce devátého měsíce po porodu.
(2) Vyrovnávací příspěvek se stanoví jako rozdíl denního vyměřovacího základu zaměstnankyně zjištěného ke dni jejího převedení na jinou práci a průměru jejích započitatelných příjmů připadajícího na jeden kalendářní den v jednotlivých kalendářních měsících po tomto převedení. Ustanovení § 4 odst. 1 věty druhé platí i zde.
(3) Denní vyměřovací základ se stanoví stejným způsobem jako se stanoví při výpočtu nemocenského od patnáctého kalendářního dne pracovní neschopnosti s tím, že se zjišťuje ke dni převedení zaměstnankyně na jinou práci v souvislosti s těhotenstvím a mateřstvím.
(4) Průměr započitatelných příjmů zaměstnankyně připadající na jeden kalendářní den v jednotlivých kalendářních měsících po jejím převedení na jinou práci se zjistí tak, že její započitatelný příjem v kalendářním měsíci se dělí počtem kalendářních dnů v tomto měsíci, s výjimkou dnů, po které
a) trvala její pracovní neschopnost nebo karanténa nařízená podle zvláštních právních předpisů
b) ošetřovala (pečovala) o člena rodiny,
c) měla omluvenou nepřítomnost v práci, za kterou jí nenáleží náhrada příjmu,
d) měla neomluvenou nepřítomnost v práci.
(5) Pokud k převedení zaměstnankyně na jinou práci anebo ke skončení tohoto převedení došlo v průběhu kalendářního měsíce, postupuje se obdobně podle odstavce 4 s tím, že se přihlíží k započitatelnému příjmu za celý takový kalendářní měsíc a tento příjem se dělí počtem kalendářních dnů v tomto měsíci s výjimkou dnů uvedených v odstavci 4 písm. a) až d).
(6) Započitatelný příjem se zjišťuje stejným způsobem jako se zjišťuje při stanovení nemocenského.
Peněžitá pomoc v mateřství

§ 6
Podmínky nároku
(1) Peněžitá pomoc v mateřství náleží zaměstnankyni, jestliže byla v posledních dvou letech před porodem účastna aspoň 270 dnů nemocenského pojištění (§ 3 odst. 1).
(2) Do doby 270 dnů se započítávají také dřívější období, v nichž zaměstnankyně v posledních dvou letech před porodem
a) byla účastna nemocenské péče v ozbrojených silách,
b) byla poživatelkou důchodu ze sociálního zabezpečení,
c) byla účastna zabezpečení podle předpisů o zabezpečení družstevních rolníků v nemoci a o zabezpečení matky a dítěte, anebo nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných,
d) pobírala po zániku pojištění, popřípadě jiného zabezpečení (péče) nemocenské nebo peněžitou pomoc v mateřství,
e) byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání,
(3) Pro nároky na peněžitou pomoc v mateřství z několika zaměstnání se započítává do doby 270 dnů v každém zaměstnání jen doba účasti na nemocenském pojištění z takového zaměstnání. Dobu účasti na nemocenském pojištění z jiných zaměstnání lze započítat jen jednou, a to v tom rozsahu, v jakém toto nemocenské pojištění trvalo před vznikem nemocenského pojištění, z něhož je nárok na peněžitou pomoc v mateřství uplatňován. Jestliže se doby účasti na nemocenském pojištění z jiných zaměstnání navzájem kryjí, lze překrývající se doby započítat též do doby 270 dnů pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství v dalších zaměstnáních; v takovém případě lze však dobu účasti na jednom nemocenském pojištění započítat jen jednou. Předchozí věty platí obdobně pro zápočet dob uvedených v odstavci 2 do doby 270 dnů. Do doby 270 dnů se započte doba účasti na nemocenském pojištění z jiného zaměstnání, popřípadě doby uvedené v odstavci 2, pokud jsou podle předchozích vět započitatelné do doby 270 dnů, v tom zaměstnání, z něhož náleží peněžitá pomoc v mateřství ve vyšší denní částce (§ 8 odst. 2).
(4) Peněžitá pomoc v mateřství náleží také ženě, která byla v posledních dvou letech před porodem účastna aspoň 270 dnů pojištění (péče, zabezpečení) podle předchozích odstavců, jestliže jí trvá ochranná lhůta z jejího dřívějšího nemocenského pojištění*) ještě počátkem šestého týdne před očekávaným nebo skutečným dnem porodu, nebo jestliže až do počátku tohoto týdne pobírá nemocenské z dřívějšího nemocenského pojištění.
------------------------------------------------------------------
*) § 42 odst. 2 a 3 zákona o nemocenském pojištění a § 71 až 74 vyhlášky č. 143/1965 Sb., o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění.

§ 7
Doba poskytování peněžité pomoci v mateřství
(1) Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje po dobu 28 týdnů mateřské dovolené, a to od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve však od počátku osmého týdne před tímto dnem, pokud se dále nestanoví jinak. Peněžitá pomoc v mateřství nenáleží za období, za které náleží zaměstnankyni započitatelný příjem (§ 5 odst. 6) z činnosti zakládající účast na nemocenském pojištění, ze které je peněžitá pomoc poskytována, nebo nemocenské, s výjimkou těch příjmů, které zaměstnankyni náleží i za dobu mateřské dovolené, aniž v této době vykonávala tuto činnost, za kterou jí náleží započitatelný příjem.
(2) Vyčerpá-li zaměstnankyně z mateřské dovolené před porodem méně než šest týdnů, protože porod nastal dříve, než určil lékař, poskytuje se peněžitá pomoc v mateřství až do uplynutí doby stanovené v předchozím odstavci nebo v § 10. Vyčerpá-li však zaměstnankyně z mateřské dovolené před porodem méně než šest týdnů z jiného důvodu, poskytuje se jí peněžitá pomoc v mateřství jen do uplynutí 22 týdnů ode dne porodu, a jde-li o zaměstnankyni uvedenou v § 10, jen do uplynutí 31 týdnů ode dne porodu.
(3) Poskytuje-li se zaměstnankyni, která má nárok na peněžitou pomoc v mateřství, nemocenské až do počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, náleží jí od počátku tohoto týdne místo nemocenského peněžitá pomoc v mateřství.
(4) V případech uvedených v § 6 odst. 4 se peněžitá pomoc v mateřství poskytuje od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu.
Výše peněžité pomoci v mateřství a způsob jejího stanovení a poskytování

§ 8
(1) Peněžitá pomoc v mateřství se stanoví stejným způsobem jako nemocenské od patnáctého kalendářního dne pracovní neschopnosti s tím, že denní vyměřovací základ se zjišťuje ke dni nástupu na mateřskou dovolenou; u zaměstnankyně převedené na jinou práci z důvodu těhotenství nebo mateřství se zjišťuje ke dni jejího převedení na jinou práci, pokud je to pro ni výhodnější.
(2) Výše peněžité pomoci v mateřství za kalendářní den činí 69 % denního vyměřovacího základu.

§ 9
Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje za kalendářní dny.
Peněžitá pomoc v mateřství v některých zvláštních případech

§ 10
(1) Porodila-li zaměstnankyně zároveň dvě nebo více dětí, poskytuje se jí peněžitá pomoc v mateřství i po vyčerpání doby určené v § 7, pokud se dále stará aspoň o dvě z novorozených dětí, nejdéle však do dne, kdy uplyne 37 týdnů od počátku poskytování této dávky.
(2) Zaměstnankyni, která je neprovdaná, ovdovělá, rozvedená nebo z jiných vážných důvodů osamělá, nežije-li s druhem, se poskytuje peněžitá pomoc v mateřství, pokud se stará o novorozené dítě, i po vyčerpání doby určené v § 7, nejdéle však do dne, kdy uplyne 37 týdnů od počátku poskytování této dávky.

§ 12
(1) Jestliže dítě bylo převzato ze zdravotních důvodů do péče kojeneckého ústavu nebo jiného zdravotnického zařízení ústavní péče a zaměstnankyně zatím nastoupila do práce, přeruší se tímto nástupem poskytování peněžité pomoci v mateřství podle předchozích ustanovení. Ode dne, kdy zaměstnankyně převzala dítě z ústavu opět do své péče a přestala proto pracovat, pokračuje se v poskytování peněžité pomoci v mateřství až do vyčerpání celkového nároku, ne však déle než do dne, kdy dítě dosáhne věku jednoho roku. Poskytování peněžité pomoci v mateřství lze se souhlasem příslušného orgánu přerušit s týmiž účinky také tehdy, jestliže zaměstnankyně nemůže nebo nesmí podle lékařského posudku o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění, pro něž je neschopna práce, a muselo-li dítě být z tohoto důvodu převzato do péče kojeneckého ústavu nebo jiného zdravotnického zařízení ústavní péče, anebo jiné osoby.
(2) Zaměstnankyni, která se přestala starat o narozené dítě, a toto dítě bylo proto svěřeno do rodinné nebo ústavní péče nahrazující péči rodičů, jakož i zaměstnankyni, jejíž dítě je v ústavní péči z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v předchozím odstavci, nenáleží peněžitá pomoc v mateřství za dobu, po kterou o dítě nepečuje; tato doba se však započítává do celkové doby, po kterou by jí peněžitá pomoc v mateřství jinak náležela.
(3) Jestliže se dítě narodilo mrtvé, poskytuje se zaměstnankyni peněžitá pomoc v mateřství po dobu 14 týdnů.
(4) Jestliže dítě zemřelo v době, kdy zaměstnankyni náleží peněžitá pomoc v mateřství, poskytuje se jí tato pomoc ještě po dobu dvou týdnů ode dne úmrtí dítěte, ne však déle než do vyčerpání celkového nároku.
(5) Doba poskytování peněžité pomoci v mateřství zaměstnankyni, která dítě porodila, nemůže být kratší než 14 týdnů a nemůže skončit před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu.

§ 12a
Poskytování peněžité pomoci zaměstnanci
(1) Peněžitá pomoc podle tohoto zákona se poskytuje svobodnému, ovdovělému, rozvedenému nebo z jiných vážných důvodů osamělému zaměstnanci, který nežije s družkou, jestliže pečuje o dítě na základě rozhodnutí příslušného orgánu nebo o dítě, jehož matka zemřela.
(2) Peněžitá pomoc náleží také zaměstnanci, který pečuje o dítě, jestliže jeho manželce se neposkytuje peněžitá pomoc v mateřství a sama nemůže nebo nesmí podle lékařského posudku o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění.
(3) Podmínky pro nárok na peněžitou pomoc a způsob jejího stanovení se u zaměstnance uvedeného v odstavcích 1 a 2 posuzují podle stavu ke dni převzetí dítěte. Peněžitá pomoc se poskytuje ode dne převzetí dítěte po dobu, po kterou se zaměstnanec o dítě stará, nejdéle po dobu 31 týdnů, a v případě uvedeném v odstavci 2 po dobu 22 týdnů, ne však déle, než dítě dosáhne osmi měsíců věku.
(4) Pro přiznání, výši a poskytování peněžité pomoci zaměstnanci platí ostatní ustanovení tohoto zákona obdobně.

§ 32
Peněžitá pomoc v mateřství (peněžitá pomoc) náleží také občanům, kteří jsou vedeni v evidenci uchazečů o zaměstnání.

§ 33
(1) Ustanovení tohoto zákona o dávkách v mateřství platí obdobně pro vojákyně z povolání a příslušnice bezpečnostních sborů zabezpečené nemocenskou péčí v ozbrojených silách.11)
(2) Ustanovení § 12a tohoto zákona platí obdobně pro vojáky z povolání a příslušníky bezpečnostních sborů zabezpečené nemocenskou péčí v ozbrojených silách.
------------------------------------------------------------------
11) Zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů.
Ustanovení společná, přechodná a závěrečná

§ 35
Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví vyhláškou podrobnosti o poskytování dávek v mateřství a o nárocích uchazečů o zaměstnání podle § 32.

Zákon č. 94/1963 Sb. o rodině


Rodičovská zodpovědnost
§ 31
(1) Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností
a) při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj,
b) při zastupování nezletilého dítěte,
c) při správě jeho jmění.
(2) Při výkonu práv a povinností uvedených v odstavci 1 jsou rodiče povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje. Mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a jakkoli ohroženo jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj

§ 34
(1) Rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům.

§ 36
Rodiče zastupují dítě při právních úkonech, ke kterým není plně způsobilé.5)
------------------------------------------------------------------
5) § 8 a 9 občanského zákoníku.
Jméno a příjmení dětí
§ 38
(1) Děti mají společné příjmení rodičů nebo příjmení jednoho z nich, určené dohodou při uzavření manželství.
(2) Jde-li o dítě, jehož příjmení nebylo takto určeno a jehož rodiče mají příjmení různá, dohodnou se rodiče o příjmení dítěte a oznámí to matričnímu úřadu.
(3) Nedohodnou-li se rodiče o jménu nebo příjmení dítěte, anebo není-li žádný z rodičů znám, určí jméno nebo příjmení soud.

§ 39
(1) Uzavřou-li rodiče manželství po narození svého dítěte, bude mít dítě příjmení určené pro jejich ostatní děti.
(2) Uzavře-li manželství matka dítěte, jehož otec není znám, mohou manželé před matričním úřadem souhlasně prohlásit, že příjmení určené pro jejich ostatní děti bude mít i toto dítě.

§ 40
Příjmení dítěte se nemůže podle předchozích ustanovení změnit, jakmile dítě nabude zletilosti.
Výchovná opatření
§ 42
Opatření, kterými se omezuje rodičovská zodpovědnost, může učinit jen soud.

§ 44
(1) Brání-li rodiči ve výkonu jeho rodičovské zodpovědnosti závažná překážka a vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud pozastavit výkon rodičovské zodpovědnosti.
(2) Nevykonává-li rodič řádně povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti a vyžaduje-li to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou zodpovědnost omezí; přitom vždy konkrétně vymezí rozsah práv a povinností, na které se omezení vztahuje.
(3) Zneužívá-li rodič svou rodičovskou zodpovědnost nebo její výkon nebo ji závažným způsobem zanedbává, soud jej rodičovské zodpovědnosti zbaví.

§ 49
Nedohodnou-li se rodiče o podstatných věcech při výkonu rodičovské zodpovědnosti, rozhodne soud.
Určení rodičovství

§ 50a
Matkou dítěte je žena, která dítě porodila.
Komentář: Toto zdánlivě logické ustanovení bez další úpravy může však v běžném životě způsobit nejeden problém. Náš právní řád totiž nezná situaci, kdy žena přijme oplodněné vajíčko jiné ženy s tím, že ho donosí (jde o případy, kdy žena, která ze zdravotních důvodů nemůže plod donosit, se dohodne s jinou ženou, která zdravotní handicap nemá, že tato za ni plod - většinou za úplatu - donosí) a po porodu dítě předá biologické matce. Jde tedy o právní vakuum, které je nežádoucí pro možné (dnes již i zdokumentované) paradoxní a závažné situace. Nejsou výjimkou případy, kdy matka - "nositelka" plodu - v průběhu těhotenství změnila názor, dítě si po porodu ponechala a u soudu podaná žaloba biologické matky byla neúspěšná, neboť zákon vcelku správně považuje za matku dítěte tu ženu, která dítě porodila. Stojí za úvahu, zda by na místě případná legislativní úprava, neboť přibývá žen, které jsou schopny otěhotnět, avšak z různých zdravotních důvodů nemohou dítě donosit a které by řešily alternativu donošením v těle "hostitelské matky".

Určení a popření otcovství
§ 51
(1) Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne po zániku manželství nebo po jeho prohlášení za neplatné, považuje se za otce manžel matky.
(2) Narodí-li se dítě ženě znovu provdané, považuje se za otce manžel pozdější, i když se dítě narodilo před uplynutím třístého dne potom, kdy její dřívější manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné.

§ 52
(1) Za otce se jinak považuje muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů učiněným před matričním úřadem nebo soudem.

§ 53
Souhlasným prohlášením rodičů lze určit otcovství k dítěti ještě nenarozenému, je-li již počato.

§ 54
(1) Nedošlo-li k určení otcovství podle předchozích ustanovení, může dítě, matka i muž, který o sobě tvrdí, že je otcem, navrhnout, aby otcovství určil soud.
(2) Za otce se považuje muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, pokud jeho otcovství závažné okolnosti nevylučují.

§ 55
Není-li domnělý otec naživu, podává se návrh na určení otcovství proti opatrovníkovi, kterého soud ustanovil.

§ 57
(1) Manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví, že se jeho manželce narodilo dítě, popřít u soudu, že je jeho otcem.

§ 58
(1) Narodí-li se dítě v době mezi stoosmdesátým dnem od uzavření manželství a třístým dnem po tom, kdy manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné, lze otcovství popřít jen tehdy, je-li vyloučeno, že by manžel matky mohl být otcem dítěte. Narodí-li se dítě do 300 dnů po rozvodu manželství a jiný muž o sobě tvrdí, že je otcem dítěte, lze otcovství manžela považovat za vyloučené též na základě souhlasného prohlášení matky, manžela a tohoto muže. Toto prohlášení musí být učiněno v řízení o popření otcovství.
(2) Otcovství k dítěti narozenému v době mezi stoosmdesátým dnem a třístým dnem od umělého oplodňování vykonaného se souhlasem manžela matky nelze popřít. Otcovství však lze popřít, jestliže by se prokázalo, že matka dítěte otěhotněla jinak.
(3) Narodí-li se dítě před stoosmdesátým dnem od uzavření manželství, postačí k tomu, aby se manžel matky nepovažoval za otce, popře-li u soudu své otcovství. To však neplatí, jestliže manžel s matkou dítěte souložil v době, od níž neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dní, nebo jestliže při uzavření manželství věděl, že je těhotná.

§ 59
(1) Manžel má právo popřít otcovství vůči dítěti a matce, jsou-li oba na živu, a nežije-li jeden z nich, vůči druhému. Není-li na živu ani dítě ani matka, toto právo manžel nemá.
(2) Také matka může do šesti měsíců od narození dítěte popřít, že otcem dítěte je její manžel. Ustanovení o popěrném právu manžela platí tu obdobně.

§ 61
(1) Muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, může je před soudem popřít, jen je-li vyloučeno, že by mohl být otcem dítěte a dokud neuplyne šest měsíců ode dne, kdy bylo takto otcovství určeno; tato lhůta neskončí před uplynutím šesti měsíců od narození dítěte.
(2) Také matka dítěte může ve stejné lhůtě popřít, že je otcem dítěte muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů.

§ 62
(1) Uplynula-li lhůta stanovená pro popření otcovství jedním z rodičů, může nejvyšší státní zástupce, vyžaduje-li to zájem dítěte, podat návrh na popření otcovství proti otci, matce a dítěti.

§ 62a
Nejvyšší státní zástupce může, a to před uplynutím lhůty stanovené pro popření otcovství, podat návrh na popření otcovství muže, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, ale který nemůže být otcem dítěte, je-li to ve zřejmém zájmu dítěte a v souladu s ustanoveními zaručujícími základní lidská práva.
Příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce

§ 95
(1) Otec dítěte, za kterého není matka dítěte provdána, je povinen matce přispívat přiměřeně na úhradu výživy po dobu dvou let, jakož i na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím.
(2) K zajištění úhrady těchto nákladů, jakož i k zajištění výživy dítěte po dobu, po níž by zaměstnankyni podle zvláštního předpisu náležela mateřská dovolená,10) může soud na návrh těhotné ženy uložit tomu, jehož otcovství je pravděpodobné, aby potřebnou částku poskytl předem.
(3) Právo žádat úhradu nákladů podle odstavce 1 se promlčí ve třech letech ode dne slehnutí.
------------------------------------------------------------------
10) § 157 odst. 1 a § 158 zákoníku práce.

§ 98
(1) Právo na výživné se nepromlčuje. Lze je však přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro nezletilé děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.
(2) Práva na jednotlivá opětující se plnění výživného, jakož i ostatní práva na peněžitá plnění vyplývající z tohoto zákona se však promlčují.

Zákon 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení


Obecná ustanovení

§ 1
(1) Matrika je státní evidence narození, uzavření manželství a úmrtí fyzických osob na území České republiky a narození, uzavření manželství a úmrtí, k nimž došlo v cizině, jde-li o státní občany České republiky (dále jen "občan").
(2) Matrika se dělí na
a) matriku narození, pro kterou se vede kniha narození,
b) matriku manželství, pro kterou se vede kniha manželství, a
c) matriku úmrtí, pro kterou se vede kniha úmrtí.

Působnost na úseku matrik

§ 2
(1) Působnost na úseku matrik a další činnosti stanovené tímto zákonem vykonávají
a) matriční úřady, kterými jsou obecní úřady, městské úřady, v hlavním městě Praze úřady městských částí, v územně členěných statutárních městech úřady městských obvodů nebo úřady městských částí a pro území vojenských újezdů újezdní úřady1), které určí a jejich správní obvody vymezí Ministerstvo vnitra (dále jen "ministerstvo") prováděcím právním předpisem,
b) obecní úřady obcí s rozšířenou působností (dále jen "úřad s rozšířenou působností"),*)
c) krajské úřady, v hlavním městě Praze a ve městech Brně, Ostravě a Plzni magistráty těchto měst (dále jen "krajský úřad"),
d) ministerstvo.

§ 4
(2) Úřad s rozšířenou působností*) provádí ověřování (§ 28) rodných, oddacích a úmrtních listů (dále jen "matriční doklad"), vysvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství a potvrzení o údajích zapsaných v matriční knize, vydaných matričními úřady, které jsou zařazeny do jeho správního obvodu.
Příslušnost matričního úřadu k zápisu matriční události

§ 10
(1) Příslušný k zápisu narození a úmrtí do matriční knihy je matriční úřad, v jehož správním obvodu se fyzická osoba narodila.
(3) Narodí-li se fyzická osoba v dopravním prostředku, zapíše narození nebo úmrtí matriční úřad, v jehož správním obvodu došlo k vyložení fyzické osoby z dopravního prostředku.
Kniha narození

§ 14
(1) Do knihy narození se zapisuje
a) jméno, popřípadě jména a příjmení dítěte,
b) den, měsíc a rok narození dítěte,
c) rodné číslo, místo narození a pohlaví dítěte,
d) jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě rodná příjmení, data a místa narození, rodná čísla, státní občanství a místo trvalého pobytu rodičů,
e) datum zápisu a podpis matrikáře.
(2) Údaje uvedené v odstavci 1 písm. d) se do knihy narození nezapisují v případě, že matka dítěte požádala o utajení své osoby v souvislosti s porodem.4a)
(3) Zápis do knihy narození se provede
a) na základě písemného hlášení o narození živého nebo mrtvého dítěte,5) nebo
b) na základě ústního oznámení o narození dítěte mimo zdravotnické zařízení, nebyla-li jeho matce ani následně poskytnuta zdravotní péče; o tomto oznámení sepíše matrikář s oznamovatelem zápis.
(4) Písemné hlášení o narození dítěte, jehož matka požádala o utajení své osoby v souvislosti s porodem, obsahuje informaci, že se jedná o takový případ.
(5) Při ústním oznámení je oznamovatel povinen prokázat svoji totožnost.

§ 15
(1) Narození je povinno oznámit matričnímu úřadu zdravotnické zařízení, v němž byl porod ukončen; nebyl-li porod ukončen ve zdravotnickém zařízení, oznámí narození lékař, který jako první poskytl při porodu nebo po porodu zdravotní péči.
(2) Nedošlo-li k oznámení podle odstavce 1, narození je povinen oznámit matričnímu úřadu jeden z rodičů, popřípadě jeho zákonný zástupce, nebo soudem ustanovený opatrovník.
(3) Nedošlo-li k oznámení podle odstavce 1 nebo 2, narození je povinna oznámit matričnímu úřadu fyzická osoba, která se o narození dozvěděla.
(4) Oznámení podle odstavců 1 a 2 se učiní nejpozději do 3 pracovních dnů od narození dítěte. Matka učiní oznámení nejpozději do 3 pracovních dnů od okamžiku, kdy je schopna oznámení učinit. Fyzická osoba uvedená v odstavci 3 učiní oznámení do 3 pracovních dnů ode dne, kdy se o narození dozvěděla.

§ 16
(1) K zápisu do knihy narození dítěte narozeného za trvání manželství předloží jeden z rodičů
a) oddací list,
b) občanský průkaz, nebo cestovní doklad, nebo průkaz povolení k pobytu cizince, byl-li mu vydán,
c) souhlasné prohlášení rodičů o jménu, popřípadě jménech dítěte,
d) souhlasné prohlášení rodičů o příjmení dítěte, pokud údaj o příjmení dítěte není patrný z oddacího listu rodičů dítěte,
e) případně další doklady potřebné k zjištění, nebo ověření správnosti údajů, zapisovaných do knihy narození.
(2) K zápisu do knihy narození dítěte narozeného mimo manželství, jehož otec není znám, předloží matka
a) prohlášení o jménu, popřípadě jménech dítěte,
b) rodný list,
c) pravomocný rozsudek o rozvodu manželství, je-li matka dítěte rozvedená, nebo úmrtní list manžela, je-li matka dítěte ovdovělá,
d) občanský průkaz, nebo cestovní doklad, nebo průkaz povolení k pobytu cizince, byl-li jí vydán,
e) případně další doklady potřebné k zjištění, nebo ověření správnosti údajů, zapisovaných do knihy narození.
(3) K zápisu do knihy narození dítěte narozeného mimo manželství, k němuž bylo určeno otcovství, předloží jeden z rodičů
a) souhlasné prohlášení rodičů o jménu, popřípadě jménech dítěte,
b) souhlasné prohlášení rodičů o určení otcovství, popřípadě rozhodnutí soudu o určení otcovství k dítěti,
c) rodný list matky a otce dítěte,
d) pravomocný rozsudek o rozvodu manželství, je-li matka dítěte rozvedená, nebo úmrtní list manžela, je-li matka dítěte ovdovělá,
e) občanský průkaz, nebo cestovní doklad, nebo průkaz povolení k pobytu cizince, byl-li mu vydán,
f) případně další doklady potřebné k zjištění, nebo ověření správnosti údajů, zapisovaných do knihy narození.
(4) V případech hodných zvláštního zřetele, zejména u osoby, která žádá o udělení azylu na území České republiky, může matriční úřad připustit nahrazení dokladů uvedených v odstavcích 1, 2 a 3 čestným prohlášením rodičů, nebo jednoho z nich.

§ 17
(1) Zápis dítěte, jehož matka požádala o utajení své osoby v souvislosti s porodem, 6a) do knihy narození se provede podle zprávy zdravotnického zařízení, v němž byl porod ukončen, obsahující údaje uvedené v § 14 odst. 1, přičemž údaje uvedené v § 14 odst. 1 písm. d) se do knihy narození nezapíší.
Zápis dítěte nezjištěné totožnosti se do knihy narození provede podle výsledků šetření orgánů policie a zprávy lékaře obsahující sdělení o pohlaví a pravděpodobném datu narození dítěte. Výsledek šetření i zprávu lékaře předává matričnímu úřadu orgán policie, který šetření prováděl.

§ 18
(1) Jméno, popřípadě jména dítěte se do matriky zapíší podle souhlasného prohlášení rodičů; není-li jeden rodič znám, nebo je-li rodič pravomocným rozhodnutím soudu zbaven rodičovské zodpovědnosti, nebo je mu výkon rodičovské zodpovědnosti pozastaven, anebo je-li pravomocným rozhodnutím soudu rodič zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je jeho způsobilost k právním úkonům omezena, zapíše se jméno, popřípadě jména dítěte podle prohlášení druhého z rodičů, jinak podle pravomocného rozhodnutí soudu.
(2) Zapsána mohou být dvě jména, která nesmí být stejná; dítěti, které není občanem a jehož rodiče nemají státní občanství České republiky, lze zapsat více jmen. Ustanovení odstavce 1 se užije obdobně.
(3) Souhlasným prohlášením je i písemné prohlášení rodičů učiněné ve zdravotnickém zařízení na předepsaném tiskopise.
(4) Matriční úřad nezapíše do knihy narození jméno, popřípadě jména, a učiní o tom oznámení soudu, jestliže rodiče
a) se nedohodnou na jménu, popřípadě jménech dítěte do jednoho měsíce od narození dítěte, nebo
b) jméno dítěti neurčí do jednoho měsíce od narození dítěte, nebo
c) určí dítěti jméno, popřípadě jména, které nelze do knihy narození zapsat, nebo
d) nejsou známi.

§ 19
(1) Do knihy narození se dítěti zapíše společné příjmení rodičů, nebo, mají-li příjmení různá, zapíše se příjmení jednoho z nich, určené dohodou při uzavření manželství. Nevyplývá-li z oddacího listu rodičů dohoda o příjmení dítěte, zapíše se dítěti příjmení, na jehož užívání se manželé (rodiče) dohodli.
(2) Dítěti, jehož rodiče neuzavřeli manželství a mají různá příjmení, se zapíše příjmení podle dohody rodičů při určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů, nebo podle pravomocného rozsudku soudu o určení otcovství. Dohodou je možné určit příjmení, které v době, kdy k dohodě došlo, má jeden z rodičů nebo dítě. Dítěti, které není občanem a jehož rodiče nemají státní občanství České republiky, se zapíše příjmení podle dohody rodičů. U dítěte staršího 15 let musí být připojen k této dohodě jeho souhlas. Tuto dohodu nelze měnit.
(3) Dítěti, které se narodí do uplynutí třístého dne po zániku manželství nebo jeho pravomocném prohlášení za neplatné, zapíše se příjmení, na kterém se manželé dohodli při uzavření manželství, pokud matka neuzavřela nové manželství.8)
(4) Není-li otec dítěte znám, zapíše se do knihy narození příjmení matky, které má v době narození dítěte.
(5) Nelze-li dosáhnout dohody rodičů o příjmení dítěte, příjmení se do knihy narození nezapíše a matriční úřad o tom učiní oznámení soudu.
------------------------------------------------------------------
8) § 51 zákona č. 94/1963 Sb.

§ 29
Rodný list obsahuje
a) jméno, popřípadě jména, a příjmení dítěte,
b) den, měsíc a rok narození,
c) rodné číslo, místo narození a pohlaví dítěte,
d) jména, příjmení, popřípadě rodná příjmení, datum a místo narození a rodná čísla rodičů dítěte; v případě nezrušitelného osvojení osvojitele či osvojitelů,10)
e) datum, jméno, příjmení a podpis matrikáře, označení matričního úřadu a otisk razítka matričního úřadu, který doklad vydává.
------------------------------------------------------------------
10) § 74 zákona č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

§ 54
(1) Stanoví-li tak mezinárodní smlouvy, současně se zápisem o narození, nebo uzavření manželství cizince na území České republiky do matriční knihy se vydá rodný, nebo oddací list a zašle se do 3 pracovních dnů zastupitelskému úřadu cizího státu, jehož je narozená fyzická osoba, popřípadě osoba, která uzavřela manželství, státním občanem. Není-li takový zastupitelský úřad na území České republiky, zašle se tento doklad Ministerstvu zahraničních věcí České republiky.

Jméno

§ 61
Občan má právo i povinnost užívat při jednání před orgány veřejné moci (dále jen "úřední styk") jméno, popřípadě jména, která jsou uvedena v jeho rodném listu vydaném matričním úřadem.

§ 62
(1) Do matriční knihy nelze zapsat jména zkomolená, zdrobnělá a domácká. Fyzické osobě mužského pohlaví nelze zapsat jméno ženské a naopak. Matriční úřad dále nezapíše jméno, pokud je mu známo, že toto jméno užívá žijící sourozenec, mají-li sourozenci společné rodiče. Vzniknou-li pochybnosti o správné pravopisné podobě jména, je žadatel povinen předložit doklad vydaný znalcem.6)

Příjmení

§ 69
(1) Příjmení žen se tvoří v souladu s pravidly české mluvnice.
(3) Při zápisu narození dítěte lze na základě žádosti rodičů uvést příjmení dítěte ženského pohlaví v mužském tvaru, je-li dítě
a) cizincem,
b) občanem, který má nebo bude mít trvalý pobyt v cizině,
c) občanem, jehož jeden z rodičů je cizincem,
d) občanem, který je jiné než české národnosti.

Zákon č. 20/1966, o péči o zdraví lidu


Poskytování zdravotní péče

§11
1)Zdravotní péči poskytují zdravotnická zařízení státu, obcí, fyzických a právnických osob v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Podmínky poskytování zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních stanoví zvláštní zákony.
2)Zdravotní péče se poskytuje
a) bez přímé úhrady na základě všeobecného zdravotního pojištění v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy (z. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění) nebo na základě smluvního zdravotního pojištění,
c) bez přímé úhrady z prostředků státního rozpočtu České republiky, charitativních, církevních a dalších právnických a fyzických osob,
d) za plnou nebo částečnou finanční úhradu.
3)Za plnou nebo částečnou finanční úhradu jsou poskytovány
a) zdravotní péče přesahující rámec stanovený zvláštními předpisy, (z.č. 48/1997 o veřejném zdravotním pojištění)
b) vyšetření, prohlídky a jiné výkony prováděné v osobním zájmu fyzických osob nebo v zájmu právnických osob, které nesledují léčebný účel,
d) zaopatření v zařízeních ústavní péče, v dětských domovech, kojeneckých ústavech a jeslích,

§ 12
Zdravotní péči poskytují zdravotnická zařízení, na základě spolupráce a účelné dělby práce při zachování jednoty odborné péče o zdraví člověka a osobní odpovědnosti za poskytovanou péči. V těchto zařízeních mohou vyšetřovací a léčebné výkony provádět jen oprávnění zdravotničtí pracovníci.

Léčebně preventivní péče


Obsah léčebně preventivní péče

§ 17
(1)Léčebně preventivní péče spočívá v péči o ochranu, navrácení a upevnění zdraví jednotlivců i kolektivů; je poskytována obyvatelstvu ve zdraví i v nemoci, v mateřství a při jiných stavech vyžadujících lékařskou pomoc.
(2)Léčebně preventivní péče zahrnuje veškerou ambulantní i ústavní péči včetně lázeňské péče, závodní preventivní péče, přednemocniční neodkladné péče a léčebné výživy, poskytování léků s výjimkou vyhrazených léčiv prodávaných prodejci těchto léčiv, zdravotnických prostředků a dopravu nemocných.

§ 18 Ambulantní péče
1)Ambulantní péči, jejíž součástí je i návštěvní služba, zajišťují praktičtí a jiní odborní lékaři v jednotlivých ordinacích a sdružených ambulantních zařízeních.
2)Vyžaduje-li stav nemocného péči, kterou nelze poskytnout ambulantně, poskytne se mu péče ústavní, a to zpravidla v nemocnici, popřípadě v odborném léčebném ústavu.

§ 22
Aktivní péče o zdraví obyvatelstva
(1) Zdravotnická zařízení pečují aktivně o zdraví obyvatelstva zejména prevencí nemocí, jejich včasným rozpoznáváním a účinným léčením; používají dispenzární metody práce, kterou se zabezpečuje aktivní péče především o děti a dorost, o ženy v souvislosti s mateřstvím, o osoby, které jsou vystaveny zvlášť nepříznivým vlivům pracovního prostředí, o osoby vykonávající činnosti, při nichž je nebezpečí šíření infekčních onemocnění, a postupně o další skupiny obyvatelstva stanovené ministerstvem zdravotnictví.
(2) Každý je povinen podrobit se v rámci dispenzární péče nebo obecně prováděných preventivních akcí podle směrnic ministerstva zdravotnictví na vyzvání příslušných zdravotnických zařízení preventivním prohlídkám, vyšetřením a diagnostickým zkouškám, které nejsou spojeny s nebezpečím pro zdraví.
Poučení a souhlas nemocného

§ 23 - komentář
Vyšetřovací a léčebné výkony se provádějí se souhlasem nemocného, nebo lze-li tento souhlas předpokládat. Odmítá-li nemocný přes náležité vysvětlení potřebnou péči, vyžádá si ošetřující lékař o tom písemné prohlášení (revers). Je-li však neodkladné provedení vyšetřovacího nebo léčebného výkonu nezbytné k záchraně života nebo zdraví dítěte anebo osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům a odpírají-li rodiče nebo opatrovník souhlas, je ošetřující lékař oprávněn rozhodnout o provedení výkonu. Toto ustanovení se týká dětí, které nemohou vzhledem k své rozumové vyspělosti posoudit nezbytnost takového výkonu.
§ 23 - plné znění
Poučení a souhlas nemocného
(1) Lékař je povinen poučit vhodným způsobem nemocného, popřípadě členy jeho rodiny o povaze onemocnění a o potřebných výkonech tak, aby se mohli stát aktivními spolupracovníky při poskytování léčebně preventivní péče.
(2) Vyšetřovací a léčebné výkony se provádějí se souhlasem nemocného, nebo lze-li tento souhlas předpokládat. Odmítá-li nemocný přes náležité vysvětlení potřebnou péči, vyžádá si ošetřující lékař o tom písemné prohlášení (revers).
(3) Je-li neodkladné provedení vyšetřovacího nebo léčebného výkonu nezbytné k záchraně života nebo zdraví dítěte anebo osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům a odpírají-li rodiče nebo opatrovník souhlas, je ošetřující lékař oprávněn rozhodnout o provedení výkonu. Toto ustanovení se týká dětí, které nemohou vzhledem k své rozumové vyspělosti posoudit nezbytnost takového výkonu.
(4) Bez souhlasu nemocného je možné provádět vyšetřovací a léčebné výkony, a je-li to podle povahy onemocnění třeba, převzít nemocného i do ústavní péče
c) není-li možné vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného vyžádat si jeho souhlas a jde o neodkladné výkony nutné k záchraně života či zdraví,

§ 24
Převzetí nemocného bez jeho písemného souhlasu do ústavní péče z důvodů uvedených v § 23 odst. 4 je zdravotnické zařízení povinno do 24 hodin oznámit soudu, v jehož obvodu má sídlo.5) Převzetí se soudu neoznamuje, jestliže nemocný dodatečně ve lhůtě 24 hodin projevil souhlas s ústavní péčí.
Odnímání částí lidského těla v souvislosti s léčebně preventivní péčí, lékařskou vědou, výzkumem a výukovými účely, odběr krve, tkání a orgánů

§ 26
(1) Odběr krve a odnímání částí lidských těl provádějí a organizují zdravotnická zařízení, a to pouze pro potřeby léčebně preventivní péče a lékařské vědy, výzkumu a k výukovým účelům.
(2) Odběr krve může být proveden se souhlasem dárce a nesmí ohrožovat jeho zdravotní stav a musí být proveden takovým způsobem, který neohrozí zdraví jiného člověka.
(4) Pokud byla v souvislosti s léčebně preventivní péčí pacientovi odebrána jakákoliv část jeho těla, lze ji uchovat a použít (dále jen "část těla pacienta")
a) pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům,
b) pro výrobu zdravotnických prostředků podle zvláštního právního předpisu,5b)
c) pro výrobu nebo přípravu léčiv podle zvláštního právního předpisu,5c) nebo
d) pro výrobu bioimplantátů; bioimplantátem se rozumí tkáň lidského původu, ve které po jejím zpracování nelze prokázat přítomnost živých buněk; bioimplantátem není tkáň lidského původu zpracovaná prostým zmrazením a určená pro potřeby transplantací podle zvláštního právního předpisu,5a) (dále jen "lékařské potřeby"), a to pouze pokud byla pacientovi o možnosti jejího uchování a použití pro lékařské potřeby podána ošetřujícím lékařem informace a pacient s tím vyslovil prokazatelný písemný souhlas.
(7) Záznam o podání informace podle odstavce 4, prokazatelný písemný souhlas, popřípadě nesouhlas pacienta, nebo záznam o zjištění prokazatelného písemného souhlasu, popřípadě nesouhlasu zemřelého anebo osoby blízké, je součástí zdravotnické dokumentace pacienta nebo zemřelého. Součástí zdravotnické dokumentace pacienta nebo zemřelého je rovněž záznam o použití části těla pacienta nebo záznam o použití těla zemřelého. Prokazatelným vyjádřením písemného souhlasu se rozumí
a) předložení písemného souhlasu pacienta nebo zemřelého nebo osoby blízké zemřelému s jejich úředně ověřeným podpisem,
b) předložení písemného souhlasu pacienta nebo osoby blízké zemřelému vysloveného ve zdravotnickém zařízení podepsaného pacientem, svědkem určeným pacientem a ošetřujícím lékařem nebo osobou blízkou zemřelému a lékařem zdravotnického zařízení uvedeného v odstavci 6, nebo
c) vyslovení souhlasu pacienta ve zdravotnickém zařízení do záznamu o zjištění prokazatelného písemného souhlasu; takto vyslovený souhlas podepíše pacient, svědek určený pacientem a ošetřující lékař; pokud pacient s ohledem na svůj zdravotní stav nemůže záznam podepsat, popřípadě určit svědka, stvrdí jeho nepochybný projev vůle svým podpisem ošetřující lékař a další svědek, který není zdravotnickým pracovníkem; v záznamu se uvede způsob, jakým pacient svou vůli projevil, a zdravotní důvody bránící podpisu pacienta nebo určení svědka.
(10) Použití částí těla pacienta a použití těla zemřelého nemůže být zdrojem finačního prospěchu nebo jiných výhod pro pacienta nebo zemřelého za jeho života nebo fyzických nebo právnických osob po jeho úmrtí; rovněž nemůže být zdrojem finačního prospěchu nebo jiných výhod pro zdravotnické zařízení. To nebrání poskytnutí úhrady nákladů vzniklých v souvislosti s nakládáním s odebranou částí těla nebo tělem zemřelého, to je zejména s uchováváním, skladováním a zpracováním odebrané části těla pacienta nebo těla zemřelého.
(12) Při nakládání s plodem po potratu a dále s plodovým vejcem bez obalu, plodovým lůžkem (placentou) nebo těhotenskou sliznicí, které byly vyňaty nebo vypuzeny z těla ženy (dále jen "plodové vejce, lůžko nebo těhotenská sliznice"), se pro lékařské potřeby obdobně použijí ustanovení odstavce 4 až 11. Plodem po potratu se rozumí plod, který po úplném vypuzení nebo vynětí z těla matčina
a) neprojevuje ani jednu ze známek života a jeho porodní hmotnost je nižší než 1 000 g, a pokud ji nelze zjistit, jestliže je těhotenství kratší než 28 týdnů, nebo
b) projevuje alespoň jednu ze známek života, má porodní hmotnost nižší než 500 g, ale nepřežije 24 hodiny po porodu.
(13) Části lidského těla odebrané v souvislosti s léčebně preventivní péčí, části těla zemřelého, plod po potratu, plodové vejce, lůžko nebo těhotenská sliznice, které se nepoužijí pro lékařské potřeby, a to jen není-li podezření na trestný čin nebo sebevraždu, se zpopelňují ve spalovně zdravotnického zařízení nebo v krematoriu5d) na základě dohody mezi zdravotnickým zařízením a provozovatelem krematoria. Záznam o zpopelnění části lidského těla, plodu po potratu, plodového vejce, lůžka nebo těhotenské sliznice se zakládá do zdravotnické dokumentace pacienta, v případě plodu do zdravotnické dokumentace matky.
Sterilizace

§ 27
Sterilizace se smí provést jen se souhlasem nebo na vlastní žádost osoby, u níž má být sterilizace provedena, a to za podmínek stanovených ministerstvem zdravotnictví . (směrnice ministerstva zdravotnictví ČSR ze dne 17. prosince 1971 o provádění sterilizace).

§ 27a
(1) Lékařské zásahy do reprodukční schopnosti jednotlivců, kastrace, stereotaktické operace a zákroky u transsexuálů se provádějí pouze na žádost osoby, u níž mají být provedeny, a po schválení odbornou komisí, kterou tvoří právník, nejméně dva lékaři se specializací v příslušném oboru a dva další lékaři nezúčastnění na provádění lékařského zásahu.
(2) Před podáním žádosti musí být osoba náležitě informována lékařem o povaze lékařského zásahu s upozorněním na rizika a případné nepříznivé důsledky s ním spojené.
(3) Umělé přerušení těhotenství upravuje zvláštní zákon.*
* Zákon o umělém přerušení těhotenství č.66/1986 Sb.

§ 27c
Každý lékařský výkon, který není v bezprostředním zájmu osoby, na které má být proveden, lze provést pouze s předchozím písemným souhlasem takové osoby. Před udělením souhlasu musí být osoba úplně informována o povaze výkonu a jeho rizicích.

§ 30
Léčebně preventivní péče o cizí státní příslušníky
(1) Cizincům pobývajícím na území České republiky se poskytuje zdravotní péče
a) bezplatně na základě mezinárodních smluv, jimiž je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána,
b) bez přímé úhrady na základě všeobecného zdravotního nebo smluvního zdravotního pojištění anebo
c) za přímou úhradu.
(2) Občanům České a Slovenské Federativní Republiky pobývajícím na území České a Slovenské Federativní Republiky, kteří nemají na území České republiky trvalý pobyt, se zdravotní péče poskytuje na základě všeobecného zdravotního pojištění, smluvního zdravotního pojištění nebo za úhradu.
(3) Zdravotní péče uprchlíkům se poskytuje podle zvláštního předpisu.8)
------------------------------------------------------------------
8) Zákon č. 325/1999 o azylu

Hlava druhá
Zdravotnická soustava
Oddíl 1
Soustava zdravotnických zařízení

§ 31
(1) Úkoly zdravotnictví obstarávají zdravotnická zařízení a další zdravotnické organizace uspořádané do soustavy zdravotnických zařízení.
(2) Soustavu zdravotnických zařízení tvoří zdravotnická zařízení státu, obcí, fyzických a právnických osob.

§ 32
(1) Zdravotnické služby obstarávají zdravotnická zařízení.

§ 33
Zařízení a organizace zdravotnické soustavy zřízené ministerstvem zdravotnictví, kraji v samostatné působnosti nebo obcemi jsou řízeny svými zřizovateli.

Zařízení léčebně preventivní péče

§ 35
Zařízení ambulantní péče a nemocnice
(1) Základním článkem zařízení ambulantní péče jsou ordinace praktických lékařů, popřípadě ordinace dalších odborných lékařů.
(2) Sdružená ambulantní zařízení jsou léčebná zařízení, která jsou umístěna mimo území nemocnic, s nimiž nejsou organizačně ani personálně spojena. V jejich ordinacích se poskytuje jednotlivcům nebo skupinám osob základní a specializovaná zdravotní péče.
(3) Nemocnice poskytují ambulantní a lůžkovou základní a specializovanou diagnostickou a léčebnou péči, jejíž součástí jsou i nezbytná preventivní opatření.

Oddíl 3
Zřizování a provoz zdravotnických zařízení

§ 39
(1) Zdravotnická zařízení zřizují ministerstvo zdravotnictví, kraje v samostatné působnosti, obce, fyzické a právnické osoby. Podmínky pro vznik, změnu, zánik a kontrolní činnost zdravotnického zařízení stanoví zákon.
(2) Zdravotnická zařízení zřizovaná ministerstvem zdravotnictví, kraji v samostatné působnosti a obcemi jsou povinna poskytovat zdravotní péči ve spádových územích stanovených vyhláškou ministerstva zdravotnictví.9)
(3) Zdravotnická zařízení jsou povinna uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou občanům v souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Toto pojištění musí trvat po celou dobu, po kterou zdravotnické zařízení poskytuje zdravotní péči.
------------------------------------------------------------------
9) Vyhláška č. 242/1991 Sb., o soustavě zdravotnických zařízení zřizovaných okresními úřady a obcemi. Vyhláška č. 394/1991 Sb., o postavení, organizaci a činnosti fakultních nemocnic a dalších nemocnic, vybraných odborných léčebných ústavů a krajských hygienických stanic v řídící působnosti ministerstva zdravotnictví České republiky.

§ 42
(1) Zdravotnická zařízení se zřizují, spravují, provozují a ruší podle jednotných celostátních zásad stanovených ministerstvem zdravotnictví pro uspořádání a rozvoj sítě zdravotnických zařízení, pro organizaci a provoz těchto zařízení, pro jejich typy a označení, funkční náplň, členění, normativy a standardy jejich vybavení (§ 70).
(2) Ministerstvo zdravotnictví je oprávněno zakázat zřízení, stavbu nebo provoz zdravotnického zařízení, jež by bylo v rozporu s těmito zásadami.
Pracovníci ve zdravotnictví
Povinnosti pracovníků ve zdravotnictví

§ 55
(1) Zdravotničtí pracovníci jsou povinni vykonávat zdravotnické povolání svědomitě, poctivě, s hluboce lidským vztahem k občanům a s vědomím odpovědnosti ke společnosti.
(2) Každý zdravotnický pracovník je povinen zejména
a) vykonávat své povolání v rozsahu a způsobem, pro něž zásady určuje ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s profesními organizacemi,3)
b) převzít a řádně plnit i mimořádné zdravotnické úkoly uložené mu dočasně v důležitém obecném zájmu,
c) poskytovat neprodleně první pomoc každému, jestliže by bez této pomoci byl ohrožen jeho život nebo vážně ohroženo zdraví a není-li pomoc včas dosažitelná obvyklým způsobem, a zajistit mu podle potřeby další odbornou péči,
d) zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dověděl v souvislosti s výkonem svého povolání, s výjimkou případů, kdy skutečnost sděluje se souhlasem ošetřované osoby nebo kdy byl této povinnosti zproštěn nadřízeným orgánem v důležitém státním zájmu; povinnost oznamovat určité skutečnosti, uložená zdravotnickým pracovníkům zvláštními předpisy,10a) není tím dotčena.
(3) Povinnosti uvedené v odstavci 2 písm. c) a d) se vztahují i na zdravotnické pracovníky, kteří nevykonávají zdravotnické povolání.
(4) Ostatní pracovníci ve zdravotnictví jsou povinni kromě dalšího vzdělávání ve svém oboru osvojit si i zdravotnické znalosti v rozsahu potřebném pro výkon své práce.
------------------------------------------------------------------
3) Např. zákon České národní rady č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře.
10a) § 49 odst. 2 zákona č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně některých souvisejících zákonů.

§ 67b
Zdravotnická dokumentace
(12) Pacient má právo na poskytnutí veškerých informací shromážděných ve zdravotnické dokumentaci vedené o jeho osobě a v jiných zápisech, které se vztahují k jeho zdravotnímu stavu; pacient se z informací, které jsou mu sděleny o jeho zdravotním stavu, nesmí dozvědět informace o třetí osobě. Za osoby mladší 18 let nebo osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům mají právo na informace podle věty prvé jejich zákonní zástupci.
(20) Žena s trvalým pobytem na území České republiky, která porodila dítě a písemně požádala o utajení své osoby v souvislosti s porodem, nejedná-li se o ženu, jejímuž manželu svědčí domněnka otcovství (§ 51 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině), má právo na zvláštní ochranu svých osobních údajů. Zdravotnické zařízení je v takovém případě povinno vést zdravotnickou dokumentaci v rozsahu péče související s těhotenstvím a porodem, jejíž součástí jsou osobní údaje této ženy nezbytné ke zjištění anamnézy a údaje uvedené v § 67b odst. 2 písm. b). Jméno a příjmení ženy je vedeno odděleně od zdravotnické dokumentace spolu s písemnou žádostí podle věty první, datem narození a datem porodu. Po skončení hospitalizace se zdravotnická dokumentace o tyto údaje doplní a zapečetí. Otevření takto zapečetěné zdravotnické dokumentace je možné jedině na základě rozhodnutí soudu. Lékaři a příslušníci zdravotnického personálu, kteří v rámci výkonu lékařské péče přišli do styku s osobními údaji ženy podle věty první, jsou povinni o nich zachovávat mlčenlivost. Ustanovení § 67b odst. 10 a 11 se nepoužijí.

Hlava druhá
Rozhodování při výkonu zdravotní péče

§ 77
(6) Pro posouzení případů, u nichž vznikly pochybnosti, zda byl při výkonu zdravotní péče dodržen správný postup, popřípadě, zda bylo ublíženo na zdraví, ustanovuje ministr zdravotnictví České republiky a orgán kraje v přenesené působnosti jako své poradní orgány znalecké komise. Postavení a činnosti znaleckých komisí stanoví Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou.

§ 81
Organizací se pro účely tohoto zákona rozumí fyzická osoba podnikající podle zvláštních předpisů a právnická osoba.

Příl.
3. Národní registr rodiček V registru jsou zpracovávány osobní údaje potřebné pro identifikaci rodičky (rodné číslo); údaje související se zdravotním stavem rodičky ve vztahu k těhotenství a porodu a se zdravotním stavem narozeného dítěte, a to průběh těhotenství a porodu, stav matky a narozeného dítěte při propuštění, zdravotní charakteristika narozeného dítěte; údaje potřebné pro identifikaci zdravotnického zařízení, kde došlo k porodu nebo k poporodnímu ošetření rodičky (identifikační číslo organizace, název oddělení). Po uplynutí 10 let od roku porodu jsou osobní údaje anonymizovány.
4. Národní registr novorozenců V registru jsou zpracovávány osobní údaje potřebné pro identifikaci matky a novorozence (rodné číslo); údaje související se zdravotním stavem matky a novorozence, a to porodní údaje, zdravotní stav novorozence a léčba, údaje o zdravotním stavu při jejich propuštění ze zdravotnického zařízení; údaje potřebné pro identifikaci zdravotnického zařízení, kde se dítě narodilo, popřípadě kde byla dítěti poskytnuta lůžková péče (identifikační číslo organizace, název oddělení).
Po uplynutí 10 let od roku narození jsou osobní údaje anonymizovány.
5. Národní registr vrozených vad V registru jsou zpracovávány osobní údaje potřebné pro identifikaci matky a dítěte (rodné číslo); údaje související se zdravotním stavem matky a dítěte, a to osobní a rodinná anamnéza matky, diagnostické údaje a průběh těhotenství, zjištěná vrozená vada dítěte; údaje potřebné pro identifikaci zdravotnického zřízení, které vrozenou vadu diagnostikovalo (identifikační číslo organizace, název oddělení). Po uplynutí 5 let od roku dosažení 15 let věku narozeného dítěte jsou osobní údaje anonymizovány.

Zákon o ochraně veřejného zdraví (258/2000 Sb.)

Zákon č. 48/1997 Sb.o veřejném zdravotním pojištění


§ 2
Osobní rozsah zdravotního pojištění
(1) Podle tohoto zákona jsou zdravotně pojištěny:
a) osoby, které mají trvalý pobyt na území České republiky,
b) osoby, které na území České republiky nemají trvalý pobyt, pokud jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo na území České republiky, (dále jen "pojištěnci").
(5) Ze zdravotního pojištění jsou vyňaty osoby, které nemají trvalý pobyt na území České republiky a jsou činny v České republice pro zaměstnavatele, kteří požívají diplomatických výhod a imunit, nebo pro zaměstnavatele, kteří nemají sídlo na území České republiky, a osoby, které dlouhodobě pobývají v cizině a neplatí pojistné (§ 8 odst. 4).

§ 3
Vznik a zánik zdravotního pojištění
(1) Zdravotní pojištění vzniká dnem:
a) narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky,
b) kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem [§ 5 písm. a)],
c) získání trvalého pobytu na území České republiky.

§ 7
Plátci pojistného zdravotního pojištění
(1)Stát je plátcem pojistného prostřednictvím státního rozpočtu mj. za tyto pojištěnce:
a) nezaopatřené děti; nezaopatřenost dítěte se posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře
c) příjemce rodičovského příspěvku
d) ženy na mateřské a rodičovské dovolené, ženy pobírající peněžitou pomoc v mateřství a muže po dobu jejich nepřítomnosti v práci, po kterou se jim poskytuje peněžitá pomoc podle předpisů o nemocenském pojištění;8)
l) osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku, nejde-li o osoby uvedené v písmenu c) nebo d). Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou i tehdy, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takové osoby se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů,16) pokud nemají příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti,
(2) Mají-li osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) až i) příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti, je plátcem pojistného stát i tyto osoby.

§10
Oznamovací povinnost plátců pojistného
(6)Narození pojištěnce je jeho zákonný zástupce povinen oznámit do osmi dnů ode dne narození zdravotní pojišťovně, u které je pojištěna matka dítěte v den jeho narození. Příslušný obecní úřad pověřený vedením matriky oznámí narození pojištěnce Centrálnímu registru pojištěnců bezprostředně po přidělení rodného čísla.

§ 11
Práva a povinnosti pojištěnce
1 .Pojištěnec má právo
a) na výběr zdravotní pojišťovny, nestanoví-li tento zákon jinak. Zdravotní pojišťovnu lze změnit jednou za 12 měsíců, a to vždy jen k 1. dni kalendářního čtvrtletí. Ode dne vstupu zdravotní pojišťovny do likvidace nebo ode dne zavedení nucené správy nad zdravotní pojišťovnou nebo ode dne, který Ministerstvo zdravotnictví na základě zjištění nerovnováhy v hospodaření zdravotní pojišťovny19) vyhlásí ve sdělovacích prostředcích, jsou pojištěnci takové zdravotní pojišťovny oprávněni změnit zdravotní pojišťovnu i ve lhůtě kratší, a to vždy k 1. dni kalendářního měsíce, nejdříve však k 1. dni následujícího kalendářního měsíce.
Změnu zdravotní pojišťovny provádí za osoby nezletilé a osoby bez způsobilosti k právním úkonům jejich zákonný zástupce. Při narození dítěte se právo na výběr zdravotní pojišťovny nepoužije. Dnem narození se dítě stává pojištěncem zdravotní pojišťovny, u které je pojištěna matka dítěte v den jeho narození. Změnu zdravotní pojišťovny dítěte může jeho zákonný zástupce provést až po přidělení rodného čísla dítěti, a to ke dni stanovenému ve větě druhé nebo třetí. Žádá-li pojištěnec nebo zákonný zástupce pojištěnce zdravotní pojišťovnu v souladu s tímto ustanovením, je zdravotní pojišťovna povinna jeho žádosti vyhovět bez průtahů.
b) na výběr lékaře či jiného odborného pracovníka ve zdravotnictví a zdravotnického zařízení, kteří jsou ve smluvním vztahu k příslušné zdravotní pojišťovně; toto právo může uplatnit jednou za tři měsíce. Zvolený lékař může odmítnout přijetí pojištěnce do své péče pouze tehdy, jestliže by jeho přijetím bylo překročeno únosné pracovní zatížení lékaře tak, že by nebyl schopen zajistit kvalitní zdravotní péči o tohoto nebo o ostatní pojištěnce, které má ve své péči. Jiná vážná příčina, pro kterou může zvolený lékař odmítnout přijetí pojištěnce, je též přílišná vzdálenost místa trvalého nebo přechodného pobytu pojištěnce pro výkon návštěvní služby. Míru únosného pracovního zatížení a závažnost příčiny pro nepřijetí pojištěnce do své péče posuzuje zvolený lékař. Lékař nemůže odmítnout pojištěnce ze stanoveného spádového území21) a v případě, kdy se jedná o neodkladnou péči. Každé odmítnutí převzetí pojištěnce do péče musí být lékařem pojištěnci písemně potvrzeno.
d) na zdravotní péči bez přímé úhrady, pokud mu byla poskytnuta v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Lékař či jiný odborný pracovník ve zdravotnictví ani zdravotnické zařízení nesmí za tuto zdravotní péči ani v souvislosti s poskytnutím této péče přijmout od pojištěnce žádnou úhradu. Při porušení této povinnosti je oprávněn příslušný orgán státní správy odejmout oprávnění k poskytování zdravotní péče nebo uložit pokutu. Ze stejných důvodů je příslušná zdravotní pojišťovna oprávněna vypovědět smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče. Zdravotní pojišťovny koordinují svůj postup s orgány státní správy při uplatňování postihu za porušení povinnosti uložené tímto ustanovením zákona,
e) na výdej léčivých přípravků bez přímé úhrady, jde-li o léčivé přípravky hrazené ze zdravotního pojištění a předepsané v souladu s tímto zákonem; to platí i v případech, kdy zařízení lékárenské péče nemá se zdravotní pojišťovnou pojištěnce dosud uzavřenou smlouvu,
f) podílet se na kontrole poskytnuté zdravotní péče hrazené zdravotním pojištěním.
(2) Má-li pojištěnec za to, že mu není poskytována náležitá zdravotní péče, může:
a) podat návrh na přezkoumání vedoucímu zdravotnického zařízení nebo jeho zřizovateli,22)
b) obrátit se na Českou lékařskou komoru, Českou stomatologickou komoru nebo Českou lékárnickou komoru, týkají-li se nedostatky odborného nebo etického postupu lékaře nebo lékárníka, anebo na jinou profesní organizaci, pokud byla zřízena, týkají-li se uvedené nedostatky jiného zdravotnického pracovníka,
c) obrátit se na zdravotní pojišťovnu, jejímž je pojištěncem, zejména odmítne-li zdravotnický pracovník provést zdravotní výkon spadající do hrazené péče,
d) obrátit se na příslušný orgán státní správy, který provedl registraci zdravotnického zařízení podle zvláštního zákona.23) (§ 8 zákona ČNR č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních.)

§ 12
Pojištěnec je povinen:
a) plnit oznamovací povinnost podle § 10 odst. 6 (narození pojištěnce).
d) poskytnout součinnost při zdravotním výkonu a kontrole průběhu léčebného procesu a dodržovat lékařem stanovený léčebný režim,
e) podrobit se na vyzvání preventivním prohlídkám, pokud tak stanoví tento zákon nebo obecně závazné právní předpisy,
g) vyvarovat se jednání, jehož cílem je vědomé poškození vlastního zdraví,

§13
Zdravotní péče hrazená ze zdravotního pojištění
(1) Ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní péče poskytnutá pojištěnci s cílem zachovat nebo zlepšit jeho zdravotní stav a zdravotní péče uvedená v odstavci 3.
(2) Zdravotní péče hrazená v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem (dále jen "hrazená péče") zahrnuje:
a) léčebnou péči ambulantní a ústavní (včetně diagnostické péče, rehabilitace, péče o chronicky nemocné a zdravotní péče o dárce tkání nebo orgánů související s jejich odběrem),23a)
b) pohotovostní a záchrannou službu,
c) preventivní péči,
d) dispenzární péči,
e) odběr tkání nebo orgánů určených k transplantaci a nezbytné nakládání s nimi (uchovávání, skladování, zpracování a vyšetření),23a)
f) poskytování léčivých přípravků, prostředků zdravotnické techniky a stomatologických výrobků,
e) dopravu nemocných a náhradu cestovních nákladů.
(3) Ze zdravotního pojištění se hradí též zdravotnická péče související s těhotenstvím a porodem dítěte, jehož matka požádala o utajení své osoby v souvislosti s porodem.23b) Tuto péči hradí zdravotní pojišťovna, kterou na základě identifikačních údajů pojištěnce o úhradu požádá příslušné zdravotnické zařízení. Povinnost mlčenlivosti stanovená v § 67b odst. 20 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, tím není dotčena.

§15
Nehrazená a hrazená péče
(1)Ze zdravotního pojištění se nehradí, nebo se hradí jen za určitých podmínek, zdravotní výkony uvedené v příloze č. 1 tohoto zákona.
3)Ze zdravotního pojištění se hradí nejvíce třikrát za život zdravotní péče poskytnutá na základě doporučení registrujícího ženského lékaře v souvislosti s mimotělním oplodněním
a) ženám s oboustrannou neprůchodností vejcovodů ve věku od 18 do 39 let,
b) ostatním ženám ve věku od 22 do 39 let.

§ 17
(1) Za účelem zajištění věcného plnění při poskytování zdravotní péče pojištěncům uzavírají Všeobecná zdravotní pojišťovna a ostatní zdravotní pojišťovny, zřízené podle zvláštního zákona,28) smlouvy se zdravotnickými zařízeními o poskytování zdravotní péče. Smlouvu o poskytování zdravotní péče lze uzavřít jen na ty druhy péče, které je zdravotnické zařízení oprávněno poskytovat. Smlouvy se nevyžadují při poskytnutí nutné a neodkladné zdravotní péče pojištěnci.

§18
Poskytování zdravotní péče
(1)Zdravotní péči poskytují ve zdravotnických zařízeních, nebo je-li to nezbytné s ohledem na zdravotní stav pojištěnce, na jiném místě, kde je nutno péči poskytnout, zdravotničtí pracovníci popřípadě další odborní pracovníci ve zdravotnictví, a to v rozsahu své odborné způsobilosti. Jiní zdravotničtí pracovníci než lékaři poskytují hrazenou péči na základě ordinace ošetřujícího lékaře, není-li dále stanoveno jinak.
(2)Zdravotní péče je pojištěnci poskytována formou ambulantní nebo formou ústavní péče.

§19
Ambulantní péče
Ambulantní péčí se rozumí
a) primární zdravotní péče,
b) specializovaná ambulantní zdravotní péče,
c) zvláštní ambulantní péče..

§ 20
Primární zdravotní péče
(1) Primární zdravotní péči poskytuje pojištěncům jejich registrující lékař, popřípadě ošetřující lékař.
(3) Registrující lékař je povinen zajišťovat zdravotní péči o registrované pojištěnce; praktický lékař a praktický lékař pro děti a dorost je povinen zajišťovat pro registrované pojištěnce též návštěvní službu.

§ 21
Specializovaná ambulantní zdravotní péče
(1) Vyžaduje-li zdravotní stav pojištěnce poskytnutí specializované ambulantní zdravotní péče, doporučí registrující lékař pojištěnci takové smluvní zdravotnické zařízení, které je schopno specializovanou ambulantní zdravotní péči na náležité úrovni poskytnout; právo na volbu lékaře a zdravotnického zařízení podle tohoto zákona tím není dotčeno. Spolu s doporučením k přijetí specializovaným lékařem zasílá registrující lékař též písemné odůvodnění a důležité zdravotní údaje včetně výsledků předem provedených vyšetření a informace o provedeném léčení.

§23
Ústavní péče
Vyžaduje-li to zdravotní stav pojištěnce, poskytne se mu hrazená péče formou péče ústavní. Ústavní péčí se rozumí péče v nemocnicích a v odborných léčebných ústavech. V těchto zařízeních může být poskytována vedle ústavní péče i péče ambulantní. (porodnicích)

§ 24
(1)Do ústavní péče jsou pojištěnci přijímáni zpravidla na doporučení ošetřujícího lékaře.
(2)Pojištěnec musí být přijat do ústavní péče, jestliže by nepřijetím nebo odložením přijetí do ústavní péče byl ohrožen jeho život nebo vážně ohroženo jeho zdraví, a jestliže jde o porod.
(3) Každé nepřijetí pojištěnce do ústavní péče musí být řádně dokumentováno a pojištěnci musí být předána zpráva pro ošetřujícího lékaře. Stejně se postupuje i v případě, že pojištěnec sám přijetí odmítne.

§ 25
(1) Je-li při přijetí dítěte do zdravotnického zařízení vzhledem k jeho zdravotnímu stavu nutná celodenní přítomnost průvodce, může s ním být průvodce přijat do ústavní péče. Pobyt průvodce dítěte mladšího šesti let v nemocnici se považuje za ústavní ošetřování. Průvodce je podle indikace a možností umístěn buď spolu s dítětem přímo na lůžkovém oddělení, nebo na oddělení dochází z ubytovacího prostoru, který je součástí tohoto zařízení. V případě dítěte staršího šesti let se pobyt průvodce v nemocnici považuje za ústavní ošetřování jen se souhlasem revizního lékaře.
(3) Pobyt průvodce hradí zdravotní pojišťovna, u které je pojištěno doprovázené dítě.

§ 26
(1) Bezprostřední péči o pojištěnce zajišťuje tým zdravotnických pracovníků vedený ošetřujícím lékařem nemocnice nebo odborného léčebného ústavu, který určuje v rámci pokynů vedoucího lékaře oddělení diagnostický a léčebný postup. K zabezpečení odborné péče a součinnosti odborníků různých oborů zajišťují jednotlivá oddělení konsiliární služby pro pojištěnce, jimž je poskytována ústavní péče.
(2) Vyžaduje-li zdravotní stav pojištěnce, aby byl přeložen na jiné oddělení, je nutno přeložení předem konzultovat s vedoucím lékařem oddělení nebo jím pověřeným lékařem.
(3) Z léčebných důvodů je možno pojištěnce propustit do domácího ošetření na propustku.

§ 27
(1)Pojištěnec se propustí z ústavní péče, jakmile jsou provedena potřebná vyšetření a ošetření nebo dojde-li k takovému zlepšení zdravotního stavu, kdy lze další péči poskytovat ambulantně, nebo v jiných zdravotnických zařízeních,...
(2) Pojištěnec se předčasně propustí z ústavní péče na vlastní písemnou žádost (revers), nejde-li o případy, kdy je možné provádět vyšetřovací a léčebné výkony bez souhlasu nemocného. (§ 23 odst. 3 a 4 zákona č. 20/1966 Sb., ve znění zákona ČNR č. 548/1991 Sb.)

§28
Pohotovostní a záchranná služba
(1) Hrazená péče zahrnuje zdravotní výkony provedené v rámci
a) zdravotní péče poskytované v akutních případech praktickými a zubními lékaři mimo jejich ordinační hodiny,
b) lékařské služby první pomoci a ústavní pohotovostní služby,
c) zdravotnické záchranné služby27) při poskytování odborné přednemocniční neodkladné péče.

§29
Preventivní péče
(1)V rámci hrazené péče se u pojištěnců provádějí preventivní prohlídky. Účelem preventivních prohlídek je včasné zjištění ohrožení nebo poruch zdraví. Preventivní prohlídky provádí registrující lékař...
(2) U pojištěnců se provádí preventivní prohlídka:
a) v prvém roce života devětkrát do roka, z toho minimálně šestkrát v prvém půlroce života a z toho minimálně třikrát v prvních třech měsících života, pokud jim není poskytována dispenzární péče,...
(5) Obsahem preventivních prohlídek je zjištění údajů nutných pro posouzení zdravotního stavu a zdravotních rizik pojištěnce, jakož i podrobné klinické vyšetření a zajištění potřebných laboratorních vyšetření. Obsah a časové rozmezí preventivních prohlídek stanoví Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou.

§31
Dispenzární péče
V rámci hrazené péče se dispenzární péče poskytuje pojištěncům zdravým, ohroženým a nemocným mj. v těchto skupinách:
a) dětem do jednoho roku,
d) těhotným ženám ode dne zjištění těhotenství.
(2)Pojištěnce do dispenzární péče zařazuje podle odborných kritérií jeho registrující lékař, který odpovídá za účelnost a koordinaci dispenzární péče. Pojištěnec může být dispenzarizován pro jednu diagnózu pouze u jednoho ošetřujícího lékaře.
(3)Nemoci, u nichž se poskytuje dispenzární péče, časové rozmezí dispenzárních prohlídek a označení specializace dispenzarizujícího lékaře stanoví Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou. VYHLÁŠKA MZ 60/1997 Sb

§36
Doprava a náhrada cestovních nákladů
(1) Zdravotní pojišťovna hradí dopravu pojištěnce na území České republiky, popřípadě na území Slovenské republiky, pokud tak vyplývá z dohody mezi vládou České republiky a Slovenské republiky, do smluvního zdravotnického zařízení, ze smluvního zdravotnického zařízení do místa trvalého nebo přechodného pobytu nebo do ústavu sociální péče, mezi smluvními zdravotnickými zařízeními a v rámci smluvního zdravotnického zařízení, a to v případě, že zdravotní stav pojištěnce podle vyjádření ošetřujícího lékaře, který tuto dopravu indikuje, neumožňuje dopravu běžným způsobem bez použití dopravní zdravotní služby.
Doprava se provádí vozidly smluvní dopravní zdravotní služby. Je-li ošetřujícím lékařem indikován doprovod pojištěnce, hradí zdravotní pojišťovna, která hradí dopravu pojištěnce, i dopravu doprovázející osoby, a to ve stejném rozsahu, jako dopravu pojištěnce.
(2) Dopravu podle odstavce 1 hradí zdravotní pojišťovna ve výši odpovídající vzdálenosti nejbližšího smluvního zdravotnického zařízení, které je schopno požadovanou zdravotní péči poskytnout.
(3) V mimořádných případech nebo v případech, kdy
b) hrozí nebezpečí z prodlení, hradí zdravotní pojišťovna náklady i jinému dopravci; o takové dopravě rozhoduje ošetřující lékař,

§ 37
(1) Ze zdravotního pojištění se hradí indikovaná doprava lékaře a ostatních zdravotnických pracovníků za pojištěncem.
(2) Pokud se pojištěnec, který má nárok na dopravu podle § 36, rozhodne pro dopravu soukromým vozidlem a pokud ošetřující lékař takovou dopravu schválí, má pojištěnec nárok na náhradu cestovních nákladů.

Zákon č. 592/1992 Sb. o pojistném na veřejné zdravotní pojištění


Oddíl I

§ 1
Účel zákona
Tento zákon upravuje výši pojistného na veřejné zdravotní pojištění1) (dále jen "pojistné"), penále, způsob jejich placení, kontrolu, vedení evidence plátců pojistného a zřízení zvláštního účtu všeobecného zdravotního pojištění.

§ 3
Vyměřovací základ
(6) Pojistné za zaměstnance se stanoví z vyměřovacího základu podle předchozích odstavců, nejméně však z minimálního vyměřovacího základu, není-li dále stanoveno jinak. Minimálním vyměřovacím základem je minimální mzda.
(7) Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu:
c) která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takovou osobu se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů;14)
e) za kterou je plátcem pojistného stát (§ 3c) pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřovacím základem u těchto zaměstnanců je jejich skutečný příjem.
(8) Minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud
a) zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období,
b) zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci,15)
c) zaměstnanec se stal v průběhu rozhodného období osobou, za kterou platí pojistné i stát,13) nebo osobou uvedenou v odstavci 7 písm. a) až c).

Zákon č. 66/1986 Sb. o umělém přerušení těhotenství


Podmínky pro umělé přerušení těhotenství

§ 4
Ženě se uměle přeruší těhotenství, jestliže o to písemně požádá, nepřesahuje-li těhotenství dvanáct týdnů a nebrání-li tomu její zdravotní důvody.

§ 5
Ženě lze uměle přerušit těhotenství ze zdravotních důvodů s jejím souhlasem nebo z jejího podnětu, jestliže je ohrožen její život nebo zdraví nebo zdravý vývoj plodu nebo jestliže jde o geneticky vadný vývoj plodu.
Pozn.: Seznam nemocí, syndromů a stavů, které jsou zdravotními důvody pro umělé přerušení těhotenství, je uveden v příloze prováděcí vyhlášky MZ č. 75/1986 Sb.

§ 6
(1) Ženě, která nedovršila šestnácti let, lze uměle přerušit těhotenství podle § 4 se souhlasem zákonného zástupce, popřípadě toho, jemuž byla svěřena do výchovy.
(2) Jestliže bylo podle § 4 uměle přerušeno těhotenství ženě ve věku od šestnácti do osmnácti let, vyrozumí o tom zdravotnické zařízení jejího zákonného zástupce.

Postup při projednání umělého přerušení těhotenství

§ 7
Žena písemně požádá o umělé přerušení těhotenství ženského lékaře zdravotnického zařízení příslušného podle místa jejího trvalého pobytu nebo místa pracoviště nebo školy. Lékař je povinen poučit ženu o možných zdravotních důsledcích umělého přerušení těhotenství i o způsobech používání antikoncepčních metod a prostředků. Jestliže žena na umělém přerušení těhotenství trvá a zjistí-li lékař, že jsou splněny podmínky pro jeho výkon, určí zdravotnické zařízení, kde se výkon provede.

§ 8
(1) Jestliže lékař neshledal podmínky pro umělé přerušení těhotenství (§ 4 a 5), může žena do tří dnů písemně požádat o přezkoumání jeho závěru okresního odborníka pro obor gynekologie a porodnictví, který tuto žádost přezkoumá nejpozději do dvou dnů od jejího doručení. K přezkoumání žádosti si tento odborník přizve dva další lékaře z tohoto oboru, popřípadě i lékaře z jiného dotčeného oboru. Zjistí-li, že podmínky pro umělé přerušení těhotenství jsou splněny, oznámí to ženě a určí zdravotnické zařízení, kde se výkon provede.
(2) Jestliže okresní odborník pro obor gynekologie a porodnictví neshledal podmínky pro umělé přerušení těhotenství a žena na něm trvá, postoupí ihned její písemnou žádost k přezkoumání krajskému odborníkovi pro obor gynekologie a porodnictví, který si přizve dva další lékaře z tohoto oboru, popřípadě i lékaře z jiného dotčeného oboru a přezkoumá žádost nejpozději do tří dnů od jejího doručení. Neshledal-li podmínky pro umělé přerušení těhotenství, písemně oznámí ženě výsledek přezkoumání, který je konečný; v případě, že podmínky pro umělé přerušení těhotenství jsou splněny, postupuje obdobně jako okresní odborník pro obor gynekologie a porodnictví podle odstavce 1.

§ 9
Na postup stanovený tímto zákonem se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.

§ 10
Umělé přerušení těhotenství cizinkám

Umělé přerušení těhotenství podle § 4 se neprovede cizinkám, které se v České socialistické republice zdržují pouze přechodně.

§ 11
Příplatek nebo úhrada za umělé přerušení těhotenství

(1) Za umělé přerušení těhotenství provedené podle § 4 uhradí žena v případech stanovených obecně závazným právním předpisem zdravotnickému zařízení příplatek.
(2) Úhradu za umělé přerušení těhotenství cizinkám upravuje zvláštní předpis.

§ 12
Zmocnění

Ministerstvo zdravotnictví České socialistické republiky vydá obecně závazný právní předpis, jímž podrobněji upraví podmínky pro umělé přerušení těhotenství, postup při projednávání umělého přerušení těhotenství a výši příplatku a podmínky jeho placení. Tento předpis též upraví okruh cizinek, kterým lze provést umělé přerušení těhotenství za úhradu.

Komentář: Za umělé přerušení těhotenství provedené na vlastní žádost (ne ze zdravotních důvodů) uhradí žena v případech stanovených obecně závazným právním předpisem zdravotnickému zařízení příplatek.* Interupce na vlastní žádost nikoli ze zdravotních důvodů z veřejného zdravotního pojištění tedy hrazená není, oproti tomu interupce prováděná v prováděcí vyhlášce vymezených případech ano.

ZÁKON č. 160/1992 Sb. o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních


§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon upravuje podmínky a rozsah poskytování zdravotní péče v nestátních zdravotnických zařízeních (dále jen "nestátní zařízení") a podmínky provozování nestátních zařízení.

§ 2
Nestátní zařízení
(1) Nestátním zařízením se rozumí jiné zdravotnické zařízení, než zdravotnické zařízení státu.1)
(2) Provozovat nestátní zařízení může fyzická nebo právnická osoba, která má oprávnění podle tohoto zákona (dále jen "provozovatel").
------------------------------------------------------------------
1) § 11 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči a zdraví lidu, ve znění zákona ČNR č. 548/1991 Sb.

§ 3
Rozsah poskytované zdravotní péče
(1) V nestátních zařízeních lze poskytovat zdravotní péči poradenskou, ošetřovatelskou, diagnostickou, preventivní, rehabilitační, lázeňskou, léčebnou a lékárenskou. V nestátních zařízeních lze poskytovat péči ambulantní i ústavní, včetně poskytování prostředků zdravotnické techniky a dopravní zdravotnické služby sloužící k přepravě nemocných.
(2) V nestátních zařízeních nelze poskytovat zdravotní péči vyhrazenou podle zvláštních předpisů státu.2)
------------------------------------------------------------------
2) Např. § 34, 71 a 75 zákona č. 20/1966 Sb., ve znění zákona ČNR č. 425/1990 Sb. a zákona ČNR č. 548/1991 Sb.

§ 5
Povinnosti nestátních zařízení
(1) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, vztahují se na poskytování zdravotní péče v nestátních zařízeních, včetně povinností těchto zařízení, zákony o zdravotní péči3) a předpisy vydané k jejich provedení.
(2) Nestátní zařízení je dále povinno:
a) poskytovat zdravotní péči jen toho druhu a v tom rozsahu, v jakém je poskytování zdravotní péče stanoveno v rozhodnutí o registraci,
b) spolupracovat s jinými zdravotnickými zařízeními, pokud je toho třeba při poskytování zdravotní péče,
c) předem informovat, jaký druh zdravotní péče, v jakém rozsahu a za jakých podmínek poskytuje,
d) vést provozní a zdravotnickou dokumentaci a plnit úkoly pro všeobecnou a zdravotnickou informační soustavu,4)
e) uzavřít smlouvu s krajem příslušným k vydání rozhodnutí o oprávnění, jestliže o to požádá z důvodu zajištění zdravotní péče v obvodu své působnosti, a na jejím základě se v únosné míře 5a) podílet na zajištění potřebných zdravotnických služeb, zejména pohotovostní služby včetně lékařské služby první pomoci, zdravotní péče při hromadných nehodách, otravách a přírodních katastrofách, nařízených šetření, prohlídek a opatření v souvislosti s protiepidemickými opatřeními, prohlídek a posuzování zdravotní způsobilosti osob (např. v odvodním řízení, na vyžádání státních orgánů apod.).

§ 6
Odborná způsobilost
Zdravotní péči v nestátních zařízeních jsou oprávněni poskytovat v rozsahu a způsobem odpovídajícím jejich odborné způsobilosti zdravotničtí pracovníci způsobilí k výkonu zdravotnického povolání podle zvláštních právních předpisů.6)
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
6) Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné
způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu
zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta.
Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání
způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání
a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče
a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských
zdravotnických povoláních).

§ 7
Způsob úhrady zdravotní péče
(1) Zdravotní péče v nestátních zařízeních se poskytuje:
a) bez přímé úhrady od osoby, které byla zdravotní péče poskytnuta
b) za přímou úhradu od osoby, které byla zdravotní péče poskytnuta, anebo
c) kombinací způsobu úhrady podle písmen a) a b).
(2) Ceny zdravotní péče za přímou úhradu se sjednávají podle zvláštních předpisů.8)
------------------------------------------------------------------
7) Zákon ČNR č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění.
8) Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách.

§ 8
Oprávnění k provozování
(1) Oprávnění k provozování nestátního zařízení vzniká rozhodnutím o registraci krajského úřadu příslušného podle místa provozování nestátního zařízení.
(2) Oprávnění k provozování nestátního zařízení, jehož provozovatelem je v hlavním městě Praze fyzická osoba nebo jiná právnická osoba než městská část nebo hlavní město Praha, vzniká rozhodnutím o registraci obvodním úřadem. Oprávnění k provozování nestátního zařízení, jehož provozovatelem je v hlavním městě Praze městská část, vzniká rozhodnutím o registraci Magistrátním úřadem hlavního města Prahy. Oprávnění k provozování nestátního zařízení, jehož provozovatelem je hlavní město Praha, vzniká rozhodnutím o registraci ministerstvem zdravotnictví České republiky.

§ 9
Obecné podmínky registrace
(1) Je-li provozovatelem nestátního zařízení fyzická osoba, musí být plně způsobilá k právním úkonům, bezúhonná a mít odbornou způsobilost a zdravotní způsobilost6) odpovídající druhu a rozsahu zdravotní péče poskytované nestátním zařízením.
(2) Je-li provozovatelem nestátního zařízení právnická osoba nebo fyzická osoba, která nemá odbornou způsobilost odpovídající druhu a rozsahu zdravotní péče poskytované nestátním zařízením, je povinna ustanovit odborného zástupce, který musí splňovat podmínky uvedené v odstavci 1. Odborný zástupce musí být v pracovním poměru nebo v obdobném pracovněprávním vztahu k provozovateli nestátního zařízení, pokud není společníkem obchodní společnosti, která je provozovatelem, a odpovídá za odborné vedení nestátního zařízení.

§ 15
Pojištění odpovědnosti za škodu
Zaměstnává-li provozovatel nestátního zařízení alespoň jednoho pracovníka, je povinen uzavřít smluvní pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou jeho zaměstnancům při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi, za kterou provozovatel odpovídá. Provozovatel nestátního zařízení je povinen uzavřít smluvní pojištění vždy tak, aby smlouva o pojištění byla účinná ke dni vzniku pracovního poměru.

§ 16
Provozovatel nestátního zařízení je povinen před zahájením činnosti uzavřít smlouvu s pojišťovnou vykonávající činnosti na území České republiky o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou občanům v souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Toto pojištění musí trvat po celou dobu, po kterou provozovatel nestátního zařízení poskytuje zdravotní péči.

§ 17
Odbornost poskytované péče
(1) Na odbornost poskytované zdravotní péče dbají u svých členů příslušné Komory.14)
(2) Na odbornost poskytované péče v ostatních případech dbá orgán příslušný k registraci podle místa provozování nestátního zařízení. Přitom spolupracuje s ministerstvem zdravotnictví České republiky, s profesními organizacemi a profesními občanskými sdruženími.15)

96/2004 Sb. ZÁKON ze dne 4. února 2004 o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních)


§
Předmět úpravy
(1) Tento zákon upravuje
a) podmínky získávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče,
b) celoživotní vzdělávání zdravotnických pracovníků a vzdělávání jiných odborných pracovníků,
c) podmínky uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání pro státní příslušníky členských států Evropské unie, kteří získali odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v jiném členském státě než v České republice, a podmínky uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání a činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče pro státní příslušníky mimo členské státy Evropské unie a pro absolventy akreditovaných zdravotnických studijních programů v České republice v jiném jazyce než českém.

§ 3
Způsobilost k výkonu povolání zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka
(1) Způsobilost k výkonu povolání zdravotnického pracovníka
a jiného odborného pracovníka má ten, kdo
a) má odbornou způsobilost podle tohoto zákona,
b) je zdravotně způsobilý,
c) je bezúhonný.

§ 4
Výkon povolání zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka
(1) Za výkon povolání zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka se považuje výkon činností stanovených tímto zákonem a prováděcím právním předpisem, a dále řídící, metodická, koncepční, kontrolní, výzkumná a vzdělávací činnost v příslušném oboru nebo činnost související s poskytováním zdravotní péče.
(3) Za výkon povolání bez přímého vedení nebo odborného dohledu (dále jen "výkon povolání bez odborného dohledu") se považuje výkon činností, ke kterým je zdravotnický pracovník způsobilý na základě indikace lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta a které provádí bez ohledu na přítomnost nebo dosažitelnost rady a pomoci lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta; tento zákon a prováděcí právní předpis stanoví činnosti, které zdravotnický pracovník může vykonávat i bez indikace lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta. Součástí výkonu povolání bez odborného dohledu je též kontrolní činnost podle zvláštního právního předpisu.7)
(4) Za výkon povolání pod odborným dohledem se považuje výkon činností, ke kterým je zdravotnický pracovník nebo jiný odborný pracovník způsobilý nebo ke kterým způsobilost získává, při dosažitelnosti rady a pomoci zdravotnického pracovníka způsobilého k výkonu těchto činností bez odborného dohledu a v rozsahu, který tento zdravotnický pracovník určí.
(5) Za výkon povolání pod přímým vedením se považuje výkon činností, ke kterým je zdravotnický pracovník nebo jiný odborný pracovník způsobilý nebo ke kterým způsobilost získává, při stálé přítomnosti a podle pokynů zdravotnického pracovníka způsobilého k výkonu těchto činností bez odborného dohledu a v rozsahu, který tento zdravotnický pracovník určí.

<>Díl 1
Zdravotnický pracovník způsobilý k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu po získání odborné způsobilosti
§ 6
Odborná způsobilost k výkonu povolání porodní asistentky
(1) Odborná způsobilost k výkonu povolání porodní asistentky se získává absolvováním
a) nejméně tříletého akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu porodních asistentek,
b) tříletého studia v oboru diplomovaná porodní asistentka na vyšších zdravotnických školách, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 2003/2004,
c) střední zdravotnické školy v oboru ženská sestra nebo porodní asistentka, pokud bylo studium prvního ročníku zahájeno nejpozději ve školním roce 1996/1997.
(2) Porodní asistentka, která získala odbornou způsobilost podle odstavce 1 písm. c), může vykonávat své povolání bez odborného dohledu až po 3 letech výkonu povolání porodní asistentky na úseku péče o ženu během těhotenství, porodu a šestinedělí a péče o novorozence. Porodní asistentka musí prokázat činnost na každém z těchto úseků v minimální délce 1 měsíce, kromě úseku péče o ženu během porodu, kde musí prokázat činnost v minimální délce 6 měsíců. Do té doby musí vykonávat své povolání pouze pod odborným dohledem.
(3) Za výkon povolání porodní asistentky se považuje poskytování zdravotní péče v porodní asistenci, to je zajištění nezbytného dohledu, poskytování péče a rady ženám během těhotenství, při porodu a šestinedělí, pokud probíhají fyziologicky, vedení fyziologického porodu a poskytování péče o novorozence; součástí této zdravotní péče je také ošetřovatelská péče o ženu na úseku gynekologie. Dále se porodní asistentka ve spolupráci s lékařem podílí na preventivní, léčebné, diagnostické, rehabilitační, neodkladné nebo dispenzární péči.
(4) Pokud způsobilost k výkonu porodní asistentky získal muž, je oprávněn používat označení odbornosti porodní asistent.
§ 55
Specializační vzdělávání a specializovaná způsobilost
(1) Úspěšným ukončením specializačního vzdělávání atestační zkouškou získává zdravotnický pracovník specializovanou způsobilost k výkonu specializovaných činností příslušného zdravotnického povolání a psycholog a logoped [§ 43 odst. 2 písm. a) body 1 a 2] odbornou a současně specializovanou způsobilost k výkonu příslušného zdravotnického povolání.
(2) Specializační vzdělávání zdravotnických pracovníků uvedených v hlavě II dílu 1 je upraveno v § 56.
Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu a podmínky jeho vydání

§ 66
Osvědčením k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu (dále jen "osvědčení") se získává oprávnění
a) k výkonu povolání bez odborného dohledu (§ 4 odst. 3),
b) k vedení praktického vyučování ve studijních oborech a v akreditovaných kvalifikačních kurzech, ve specializačním vzdělávání a v certifikovaných kurzech.

§ 68
(1) Osvědčení se vydává na období 6 let, pokud není dále stanoveno jinak.
(3) Zdravotnický pracovník, který získal osvědčení, může ke svému označení odbornosti připojit též označení "Registrovaný/á".

§ 72
Registr zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu

(1) Registr zdravotnických pracovníků způsobilých k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu (dále jen "registr") je součástí Národního zdravotnického informačního systému.3)
(2) Na vedení registru a na zpracování osobních údajů z registru se vztahují zvláštní právní předpisy (zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.)
(3) Registr je veřejně přístupný, s výjimkou údajů o rodném čísle a trvalém pobytu.

ZPŮSOBILOST K VÝKONU ZDRAVOTNICKÉHO POVOLÁNÍ PRO STÁTNÍ PŘÍSLUŠNÍKY ČLENSKÝCH STÁTŮ EVROPSKÉ UNIE, KTEŘÍ ZÍSKALI ZPŮSOBILOST K VÝKONU TĚCHTO ZDRAVOTNICKÝCH POVOLÁNÍ V JINÉM ČLENSKÉM STÁTĚ NEŽ V ČESKÉ REPUBLICE

<> Základní ustanovení

§ 73
(1) Na uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání všeobecné sestry a porodní asistentky se vztahují ustanovení § 74 až 84.

§ 74
(1) Zdravotnické povolání mohou v České republice vykonávat státní příslušníci členských států Evropské unie (dále jen "členský stát") jako usazené osoby nebo jako hostující osoby.
(2) Usazenou osobou se pro účely tohoto zákona rozumí státní příslušník členského státu, který vykonává na území České republiky soustavně zdravotnické povolání nebo na tomto území za tímto účelem založí podnik nebo organizační složku. Způsobilost k výkonu zdravotnického povolání usazené osoby posuzuje a uznává na základě žádosti uznávací orgán.
(3) Hostující osobou se pro účely tohoto zákona rozumí státní příslušník členského státu, který je usazen na území jiného členského státu než České republiky a na území České republiky vykonává zdravotnické povolání dočasně nebo příležitostně.
(4) Pro účely tohoto zákona se osobou usazenou a hostující rozumí rovněž osoba vykonávající odborné činnosti v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu.

§ 75
Uznávací orgán a jeho působnost
(1) Uznávacím orgánem pro posuzování a uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání všeobecné sestry a porodní asistentky je ministerstvo.

§ 76
Způsobilost k výkonu zdravotnického povolání hostující osoby
(1) Osoba, která hodlá vykonávat zdravotnické povolání jako hostující osoba, prokazuje způsobilost k výkonu zdravotnického povolání na základě oznámení o výkonu zdravotnického povolání na území České republiky; k oznámení hostující osoba přiloží potvrzení osvědčující, že osoba vykonává zdravotnické povolání ve státě svého usazení v souladu s jeho právními předpisy, a potvrzení osvědčující, že hostující osoba je držitelem dokladu o formální kvalifikaci pro výkon zdravotnického povolání. Tyto doklady nesmí být při předložení starší než 1 rok.

Uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání usazené osoby

§ 77
Způsobilost k výkonu zdravotnického povolání všeobecné sestry a porodní asistentky má ten, kdo je
a) odborně způsobilý,
b) zdravotně způsobilý,
c) bezúhonný.

§ 78
(1) Odborně způsobilý je v České republice státní příslušník členského státu, který získal formální kvalifikaci v některém členském státě. Formální kvalifikací se rozumí znalosti a dovednosti potvrzené diplomy, osvědčeními a jinými doklady získanými v rámci vzdělávání při přípravě na příslušné povolání, na základě kterých je státní příslušník členského státu považován v členském státě původu za odborně způsobilého.

§ 81
(4) Řízení o uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání musí být skončeno nejpozději do 3 měsíců po předložení veškerých dokladů.

§ 83
Činnost usazených osob nebo hostujících osob se řídí právními předpisy České republiky.

HLAVA VIII
PRO ZPŮSOBILOST K VÝKONU ZDRAVOTNICKÉHO POVOLÁNÍ A ČINNOSTÍ SOUVISEJÍCÍCH S POSKYTOVÁNÍM ZDRAVOTNÍ PÉČE PRO STÁTNÍ PŘÍSLUŠNÍKY MIMO ČLENSKÉ STÁTY A PRO ABSOLVENTY AKREDITOVANÝCH ZDRAVOTNICKÝCH MAGISTERSKÝCH A BAKALÁŘSKÝCH STUDIJNÍCH PROGRAMŮ V ČESKÉ REPUBLICE V JINÉM JAZYCE NEŽ ČESKÉM

§ 85
(1) Zdravotničtí pracovníci a jiní odborní pracovníci, kteří získali odbornou nebo specializovanou způsobilost v oblasti poskytování zdravotní péče v cizině mimo členské státy, jsou odborně způsobilí vykonávat zdravotnické povolání na území České republiky na základě úspěšného složení aprobační zkoušky, po prokázání zdravotní způsobilosti a bezúhonnosti a po ověření schopnosti odborně se vyjadřovat v českém jazyce; schopnost odborně se vyjadřovat v českém jazyce v rozsahu nutném pro jejich činnost se ověřuje v průběhu výkonu aprobační zkoušky.

§ 87
Zdravotničtí pracovníci, kteří získali odbornou nebo specializovanou způsobilost na území Slovenské republiky absolvováním studijních programů nebo jiných forem vzdělávání, jsou odborně způsobilí k výkonu zdravotnického povolání na území České republiky. Pokud byl vyučovacím jazykem jiný jazyk než slovenský nebo český, vztahuje se na tyto zdravotnické pracovníky § 86.

§ 97
(1) Vysoké školy jsou povinny předložit Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy žádost o akreditaci bakalářských a magisterských studijních programů pro přípravu všeobecných sester a bakalářských studijních programů pro přípravu porodních asistentek do 31. prosince 2003. Obsah a rozsah nových studijních programů musí odpovídat minimálním požadavkům stanoveným zvláštním právním předpisem a být v souladu s právem Evropských společenství.16) Dnem udělení akreditace, nejpozději však ke dni 1. září 2004, pozbývá platnosti akreditace udělená dosavadním bakalářským studijním programům, nahrazeným novými bakalářskými studijními programy pro přípravu všeobecných sester a bakalářskými studijními programy pro přípravu porodních asistentek.

ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o správních poplatcích

§ 98
1. V Sazebníku správních poplatků v položce 22 se doplňují písmena s), t) a u), která znějí:
s) za vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu Kč 500,-
t) vydání rozhodnutí o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání na území České republiky Kč 1 000,-
u) vydání rozhodnutí v akreditačním řízení na návrh žadatele Kč 1 000,-".

Zákon 220/1991 Sb. o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře


§ 1
(1) Zřizují se Česká lékařská komora se sídlem v Olomouci, Česká stomatologická komora se sídlem v Praze a Česká lékárnická komora se sídlem v Praze (dále jen "komory").
(2) Komory jsou samosprávnými nepolitickými stavovskými organizacemi sdružujícími všechny lékaře, stomatology a lékárníky zapsané v seznamech vedených komorami.

§ 2
(1) Komory
a) dbají, aby členové komor vykonávali své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony a řády komor,
b) zaručují odbornost svých členů a potvrzují splnění podmínek k výkonu lékařského, stomatologického a lékárnického povolání podle zvláštních předpisů,
c) posuzují a hájí práva a profesní zájmy svých členů
d) chrání profesní čest svých členů,
e) vede seznam členů.
(2) Komory jsou oprávněny
c) stanovovat podmínky k výkonu soukromé praxe svých členů a k výkonu funkce odborných zástupců podle zvláštního předpisu a vedoucích lékařů a primářů v nestátních zdravotnických zařízeních,
d) vydávat osvědčení o splnění podmínek podle písmena c),
e) řešit stížnosti na výkon povolání svých členů v rozporu s odstavcem 1 písm. a),
f) uplatňovat disciplinární pravomoc v rozsahu stanoveném tímto zákonem,
g) vyžadovat od svých členů doklady spojené s výkonem povolání,
h) vyjadřovat se k podmínkám a způsobu dalšího vzdělávání lékařů, stomatologů a lékárníků,
i) vydávat pro členy komor závazná stanoviska k odborným problémům poskytování zdravotní péče a ve zdravotnickém výzkumu,
(3) Proti rozhodnutí komory ve věcech podle odstavce 2 písm.
d) lze podat opravný prostředek.
(4) O opravném prostředku rozhoduje soud. 1)
-----------------------------------------------------------------
1) § 244 a násl. občanského soudního řádu.

§ 3
(1) Každý lékař, který vykonává na území České republiky lékařské povolání v léčebné a preventivní péči, musí být členem České lékařské komory.

§ 9
(2) Každý člen komory má povinnost
a) vykonávat své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony,
b) dodržovat organizační, jednací, volební a disciplinární řád komory,
c) řádně platit stanovené příspěvky,
d) oznámit příslušným orgánům komory změny související s výkonem lékařského nebo lékárnického povolání,
e) v případech stanovených komorou uzavřít odpovědnostní pojištění.

§ 10
(1) Základním článkem komor jsou okresní sdružení lékařů, v hlavním městě Praze obvodní sdružení lékařů,
(2) Okresní sdružení má tyto orgány:
a) okresní shromáždění členů,
b) představenstvo okresního sdružení,
c) čestnou radu okresního sdružení,
d) revizní komisi okresního sdružení.
(3) Komory mají tyto orgány:
a) sjezd delegátů,
b) představenstvo komory,
c) čestnou radu komory,)
d) revizní komisi komory.

§ 13
(1) Čestná rada okresního sdružení vykonává disciplinární pravomoc vůči jeho členům.
(3) Čestná rada okresního sdružení může uložit za porušení povinností člena komory uvedených v § 9 odst. 2 tohoto zákona jako disciplinární opatření
a) důtku,
b) pokutu od 2000 do 20 000 Kčs.
(4) Proti písemnému rozhodnutí čestné rady okresního sdružení o uložení disciplinárního opatření může člen, kterému bylo disciplinární opatření uloženo, podat opravný prostředek do patnácti dnů od jeho doručení.
(5) O opravném prostředku rozhoduje čestná rada komory, která přezkoumávané rozhodnutí buď potvrdí nebo zruší. Zruší-li čestná rada komory napadené rozhodnutí, je čestná rada okresního sdružení vázána právním názorem čestné rady komory.

§ 14
(2) Revizní komise okresního sdružení c) podává návrh na zahájení disciplinárního řízení.

§ 18
(1) Čestná rada komory vykonává disciplinární pravomoc vůči všem členům komory.
(3) Čestná rada komory může uložit za závažné porušení povinností člena komory uvedených v § 9 odst. 2 písm. a) zákona jako disciplinární opatření
a) pokutu od 3000 do 30 000 Kčs,
b) podmíněné vyloučení z komory,
c) vyloučení z komory.
(4) Proti rozhodnutí čestné rady komory o uložení disciplinárního opatření podle odstavce 3 lze podat opravný prostředek.
(5) O opravném prostředku rozhoduje soud. 1)

Pozn.: v současnosti se jedná o pouze dobrovolném členství v Č. lékařské komoře, více na internet. stránkách MZ: www.mzcr.cz

Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích


§ 29
Přestupky na úseku zdravotnictví
(1) Přestupku se dopustí ten, kdo
a) úmyslně zmaří, ztíží nebo ohrozí poskytnutí zdravotnické služby nebo se nepodrobí povinnému vyšetření nebo léčení,
d) padělá nebo úmyslně neoprávněně změní lékařskou zprávu nebo zdravotní průkaz anebo zneužije lékařskou dokumentaci,
f) poruší zákaz nebo nesplní povinnosti stanovené nebo uložené k předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění,
g) padělá lékařský předpis nebo pozmění jeho obsah v úmyslu, aby ho bylo použito jako pravého, nebo užije takového předpisu jako pravého anebo poskytne tiskopis lékařského předpisu jinému v úmyslu, aby ho bylo použito k padělání, nebo v témže úmyslu odcizí či jinak neoprávněně získá takový tiskopis,
k) poruší v rozporu se zvláštním právním předpisem 3m) zákaz inzerování a reklamy za účelem poptávky nebo nabídky tkání a orgánů,
l) za účelem získání dárce tkáně nebo orgánu pro transplantaci nabídne finanční odměnu nebo jinou výhodu,
m) poruší v rozporu se zvláštním právním předpisem 3n) anonymitu mezi dárcem tkáně nebo orgánu a jeho příjemcem,
(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) až j) a písmen l) a n) lze uložit pokutu až do výše 10 000 Kč a za přestupek podle písmen k) a o) lze uložit pokutu až do výše 50 000 Kč. Zákaz činnosti do 1 roku lze uložit za přestupek podle odstavce 1 písm. k) a l). V blokovém řízení (§ 86) může orgán ochrany veřejného zdraví uložit za přestupky pokutu až do výše 5 000 Kč.
____________________
3m) § 28 zákona č. 285/2002 Sb. , o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon).
3n) § 20 zákona č. 285/2002 Sb.

§ 42c
Přestupky na úseku matrik, jména a příjmení
1) Přestupku se dopustí ten, kdo
b) nesplní oznamovací povinnost matričnímu úřadu při narození, úmrtí nebo uzavření manželství stanovenou zákonem o matrikách nebo úmyslně uvede při plnění oznamovací povinnosti nesprávné údaje,
(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 5 000 Kč.

§ 84
(1) Přestupek lze projednat uložením pokuty v blokovém řízení, jestliže je spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu (§ 13 odst. 2) zaplatit.

40/1964 Sb. Občanský zákoník ve znění pozdějších novel


Obecná odpovědnost za škodu
§ 420
(1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.
(2) Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.
(3) Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

§ 421a
(1) Každý odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Této odpovědnosti se nemůže zprostit.
(2) Odpovědnost podle odstavce 1 se vztahuje i na poskytování zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb.

Odpovědnost za škodu způsobenou na vnesených nebo odložených věcech

§ 433
(2) Je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věcí, odpovídá ten, kdo ji provozuje, občanovi za škodu na věcech odložených na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se obvykle odkládají, ledaže by ke škodě došlo i jinak.
(3) Odpovědnosti podle odstavce 1 a 2 se nelze zprostit jednostranným prohlášením ani dohodou.

Komentář: Zde přichází v úvahu odpovědnost zdravtonického zařízení (nemocnice) za osobní věci, které si přinesete s sebou.

140/1961 Sb. - Trestní zákon


§ 178
Neoprávněné nakládání s osobními údaji
"(1) Kdo, byť i z nedbalosti, neoprávněně sdělí, zpřístupní, jinak zpracovává nebo si přisvojí osobní údaje o jiném shromážděné v souvislosti s výkonem veřejné správy, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.
(2) Stejně bude potrestán, kdo osobní údaje o jiném získané v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce, byť i z nedbalosti, sdělí nebo zpřístupní, a tím poruší právním předpisem stanovenou povinnost mlčenlivosti.
3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se údaj týká,
b) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo
c) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 porušením povinností vyplývajících z jeho povolání, zaměstnání nebo funkce.

Komentář: Může se jednat o zdravotní dokumentaci

Neposkytnutí pomoci
§ 207
(1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

§ 212
Opuštění dítěte
(1) Kdo opustí dítě, o které má povinnost pečovat a které si samo nemůže opatřit pomoc, a vystaví je tím nebezpečí smrti nebo ublížení na zdraví, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až šest let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví nebo smrt.

Komentář: Zákon se tímto ustanovením snaží chránit zájem nezaopatřeného dítěte. Pachateli tohoto trestného činu byly převážně matky dětí, které opustily byt na delší dobu a ponechaly v uzamčeném bytě děti tak útlého věku, že nebyly schopny samy o sebe pečovat a byly vydány v nebezpečí újmy na zdraví, popř. i smrti. V některých případech byly děti, když je matka opustila, dány do ústavní výchovy, čemuž se zákon snaží předcházet i tímto ustanovením.

§ 216a
Obchodování s dětmi
(1) Kdo za odměnu svěří dítě do moci jiného za účelem adopce nebo pro jiný podobný účel, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo
b) získá-li takovým činem značný prospěch.
(3) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví, smrt nebo jiný zvlášť závažný následek.

Komentář: Týká se i matek (ze sociálně slabých rodin s více dětmi), které se rozhodly původně nechtěné dítě donosit, avšak místo k adopci legální se rozhodnou nabídnout dítě k adopci přes prostředníky např. do zahraničí, a to často za úplatu.

§ 220
Vražda novorozeného dítěte matkou
Matka, která v rozrušení způsobeném porodem úmyslně usmrtí své novorozené dítě při porodu nebo hned po něm, bude potrestána odnětím svobody na tři léta až osm let.

Komentář: Duševní a tělesný stav ženy ovlivněný ztrátou krve, který má svůj původ ve fyziologickém ději způsobeném porodem, oslabuje její vůli a odolnost vůči různým vnějším i vnitřním podnětům, a to zejména u žen citově labilních a psychopatických. Protože zvláštní duševní stav, který doprovází fyziologický děj porodu, oslabuje rozpoznávací schopností rodící ženy a její odolnost vůči různým vnějším a vnitřním popudům, bere to zákon do úvahy a posuzuje odlišně vraždu novorozeného dítěte matkou, která je usmrtila v rozrušení způsobeném porodem, při porodu nebo hned po něm. Pro posouzení otázky, zda obviněná jednala v tomto psychickém stavu, je rozhodujícím podkladem posudek znalce porodníka

§ 227
Nedovolené přerušení těhotenství (netýká se těhotné ženy, ale pomocníka)
(1) Kdo těhotné ženě pomáhá nebo ji svede k tomu, aby
a) své těhotenství sama uměle přerušila, nebo
b) jiného požádala nebo jinému dovolila, aby jí bylo těhotenství uměle přerušeno jinak než způsobem přípustným podle zákonných předpisů o umělém přerušení těhotenství, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví nebo smrt.

§ 229
Těhotná žena, která své těhotenství sama uměle přeruší nebo jiného o to požádá nebo mu to dovolí, není pro takový čin trestná, a to ani podle ustanovení o návodci a pomocníkovi.

Komentář: Za živého člověka je z hlediska trestního zákona možno považovat pouze živě narozený lidský plod, jakkoli např. občanské právo hmotné přiznává nenarozenému dítěti významná práva (dědení aj.). Usmrcení plodu v těle matky nelze považovat za usmrcení člověka, tedy za usmrcení "jiného", ale za způsobení újmy na zdraví samotné matce, součástí jejíhož těla dosud plod je.

§ 223
Kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.

§ 224
(1) Kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.

Komentář: Může se jednat o porodní asistentku, či lékaře, odpovědnost hrozí hlavně u porodů doma.

§ 232a
Obchodování s lidmi
(1) Kdo přiměje, zjedná, najme, zláká, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá osobu mladší osmnácti let, aby jí bylo užito
a) k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního obtěžování nebo zneužívání,
b) k otroctví nebo nevolnictví, nebo
c) k nuceným pracím nebo k jiným formám vykořisťování, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let.

VYHLÁŠKA ministerstva zdravotnictví č. 242/1991 Sb. o soustavě zdravotnických zařízení zřizovaných okresními úřady a obcemi


Zařízení ambulantní péče
§ 9
(1) Základním článkem zařízení ambulantní péče jsou ordinace praktických (obvodních) lékařů pro dospělé, praktických (obvodních) lékařů pro děti a dorost, ženských lékařů, stomatologů, případně ordinace dalších odborných lékařů, k jejichž návštěvě není třeba doporučení (dále jen "ordinace").

Nemocnice
§ 11
(1) Nemocnice poskytují obyvatelům ambulantní a lůžkovou základní a specializovanou diagnostickou a léčebnou péči, jejíž součástí jsou i nezbytná preventivní opatření.
(3) Pro poskytování diagnostické a léčebné péče dětem a dorostu lze zřídit podle místních podmínek dětské nemocnice.

§ 13
(3) Velikost oddělení jednotlivých oborů diagnostické a léčebné péče a jiných útvarů nemocnic se určuje podle potřeb péče o zdraví obyvatelstva spádového území.

§ 20
Zvláštní dětská zařízení
(1) Kojenecké ústavy poskytují ústavní a výchovnou péči dětem, jejichž vývoj je ohrožen nevhodným domácím prostředím, a to zpravidla do věku jednoho roku.
(3) Kojenecký ústav a dětský domov se podle místních podmínek spojí ve společné zařízení. Nové kojenecké ústavy se nezřizují.

§ 23
Statut zdravotnického zařízení, jehož součástí je jmenovitý seznam začleněných zařízení s uvedením jejich postavení, označení, rozmístění a členění vydaný ředitelem (vedoucím), schvaluje zřizovatel.

424/2004 Sb. VYHLÁŠKA ze dne 30. června 2004, kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků


ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
Tato vyhláška stanoví v souladu s právem Evropských společenství1) činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

§ 2
Vymezení pojmů
(1) Pro účely této vyhlášky se rozumí
a) ošetřovatelskou péčí soubor odborných činností zaměřených na udržení, podporu a navrácení zdraví a uspokojování biologických, psychických a sociálních potřeb změněných nebo vzniklých v souvislosti s těhotenstvím a porodem, rozvoj, zachování nebo navrácení soběstačnosti
i) standardem písemně zpracovaný postup lege artis, tj. postup při poskytování zdravotní péče nebo související s poskytováním zdravotní péče, který odpovídá současným dostupným poznatkům vědy, zveřejněný ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví, případně v publikačním prostředku jiného ústředního správního úřadu,

§ 3
Činnosti zdravotnického pracovníka s odbornou způsobilostí
(1) Zdravotnický pracovník uvedený v § 4 až 20 bez odborného dohledu a bez indikace v rozsahu své odborné způsobilosti
a) poskytuje zdravotní péči v souladu s právními předpisy a standardy,
b) dbá na dodržování hygienicko-epidemiologického režimu v souladu se zvláštními právními předpisy8),
c) vede zdravotnickou dokumentaci a další dokumentaci vyplývající ze zvláštních právních předpisů9), pracuje s informačním systémem zdravotnického zařízení,
d) poskytuje pacientovi informace v souladu se svou odbornou způsobilostí, případně pokyny lékaře,
e) podílí se na praktickém vyučování ve studijních oborech k získání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání uskutečňovaných středními školami a vyššími odbornými školami, v akreditovaných zdravotnických studijních programech k získání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání uskutečňovaných vysokými školami v České republice a ve vzdělávacích programech akreditovaných kvalifikačních kurzů,
f) podílí se na přípravě standardů.

§ 4
Všeobecná sestra
(1) Všeobecná sestra vykonává činnosti podle § 3 odst. 1 a dále bez odborného dohledu a bez indikace v souladu s diagnózou stanovenou lékařem poskytuje, případně zajišťuje základní a specializovanou ošetřovatelskou péči prostřednictvím ošetřovatelského procesu. Přitom zejména
a) vyhodnocuje potřeby a úroveň soběstačnosti pacientů, projevů jejich onemocnění, rizikových faktorů, a to i za použití měřicích technik používaných v ošetřovatelské praxi (například testů soběstačnosti, rizika proleženin, měření intenzity bolesti, stavu výživy),
b) sleduje a orientačně hodnotí fyziologické funkce pacientů, to je dech, puls, elektrokardiogram, tělesnou teplotu, krevní tlak a další tělesné parametry,
c) pozoruje, hodnotí a zaznamenává stav pacienta,
d) zajišťuje herní aktivity dětí,
e) zajišťuje a provádí vyšetření biologického materiálu získaného neinvazivní cestou a kapilární krve semikvantitativními metodami (diagnostickými proužky),
f) provádí odsávání sekretů z horních cest dýchacích a zajišťuje jejich průchodnost,
g) hodnotí a ošetřuje poruchy celistvosti kůže a chronické rány a ošetřuje stomie, centrální a periferní žilní vstupy,
h) provádí ve spolupráci s fyzioterapeutem a ergoterapeutem rehabilitační ošetřování, to je zejména polohování, posazování, dechová cvičení a metody bazální stimulace s ohledem na prevenci a nápravu hybných a tonusových odchylek, včetně prevence dalších poruch z imobility,
i) provádí nácvik sebeobsluhy s cílem zvyšování soběstačnosti,
j) edukuje pacienty, případně jiné osoby v ošetřovatelských postupech a připravuje pro ně informační materiály,
k) orientačně hodnotí sociální situaci pacienta, identifikuje potřebnost spolupráce sociálního nebo zdravotně-sociálního pracovníka a zprostředkuje pomoc v otázkách sociálních a sociálně-právních,
l) zajišťuje činnosti spojené s přijetím, přemisťováním a propuštěním pacientů,
m) provádí psychickou podporu umírajících a jejich blízkých a po stanovení smrti lékařem zajišťuje péči o tělo zemřelého a činnosti spojené s úmrtím pacienta,
n) zajišťuje přejímání, kontrolu, uložení léčivých přípravků, včetně návykových látek13), (dále jen "léčivé přípravky") a manipulaci s nimi a dále zajišťuje jejich dostatečnou zásobu,
o) zajišťuje přejímání, kontrolu a uložení zdravotnických prostředků14) a prádla, manipulaci s nimi, jejich dezinfekci a sterilizaci a jejich dostatečnou zásobu.
(3) Všeobecná sestra se podílí bez odborného dohledu na základě indikace lékaře na poskytování preventivní, diagnostické, léčebné, rehabilitační, neodkladné a dispenzární péče. Přitom zejména připravuje pacienty k diagnostickým a léčebným postupům, na základě indikace lékaře je provádí nebo při nich asistuje, zajišťuje ošetřovatelskou péči při těchto výkonech a po nich; zejména
a) podává léčivé přípravky13) s výjimkou nitrožilních injekcí nebo zavádění infuzí u novorozenců a dětí do 3 let a s výjimkou radiofarmak; pokud není dále uvedeno jinak,
b) zavádí a udržuje kyslíkovou terapii,
c) provádí screeningová a depistážní vyšetření, odebírá biologický materiál a orientačně hodnotí, zda jsou výsledky fyziologické,
d) provádí ošetření akutních a operačních ran, včetně ošetření drénů,
e) provádí katetrizaci močového měchýře žen a dívek nad 10 let, pečuje o močové katétry pacientů všech věkových kategorií, včetně výplachů močového měchýře,
f) provádí výměnu a ošetření tracheostomické kanyly, zavádí nazogastrické a jejunální sondy pacientům při vědomí starším 10 let, pečuje o ně a aplikuje výživu sondou, případně žaludečními nebo duodenálními stomiemi u pacientů všech věkových kategorií,
g) provádí výplach žaludku u pacientů při vědomí starších 10 let.
(4) Všeobecná sestra pod odborným dohledem lékaře
a) aplikuje nitrožilně krevní deriváty15),
b) spolupracuje při zahájení aplikace transfuzních přípravků16) a dále bez odborného dohledu na základě indikace lékaře ošetřuje pacienta v průběhu aplikace a ukončuje ji.

§ 5
Porodní asistentka
(1) Porodní asistentka vykonává činnosti podle § 3 odst. 1 a dále poskytuje a zajišťuje bez odborného dohledu a bez indikace základní a specializovanou ošetřovatelskou péči těhotným, rodícím ženám a šestinedělkám prostřednictvím ošetřovatelského procesu. Přitom zejména
a) poskytuje poučení o životosprávě v těhotenství a při kojení, přípravě na porod, ošetření novorozence a o antikoncepci; poskytuje rady a pomoc v otázkách sociálně-právních, popřípadě takovou pomoc zprostředkuje,
b) provádí návštěvy v rodinách těhotných, šestinedělek a gynekologicky nemocných, sleduje jejich zdravotní stav,
c) podporuje a edukuje ženu v péči o novorozence, včetně podpory kojení a předcházení jeho komplikacím,
d) diagnostikuje těhotenství, předepisuje, doporučuje nebo provádí vyšetření nutná ke sledování fyziologického těhotenství, sleduje ženy s fyziologickým těhotenstvím, poskytuje jim informace o prevenci komplikací; v případě zjištěného rizika předává ženu do péče lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru gynekologie a porodnictví,
e) sleduje stav plodu v děloze všemi vhodnými klinickými i technickými prostředky, rozpoznává u matky, plodu nebo novorozence příznaky patologií, které vyžadují zásah lékaře, a pomáhá mu v případě zásahu; při nepřítomnosti lékaře provádí neodkladná opatření,
f) připravuje rodičky k porodu, pečuje o ně ve všech dobách porodních a vede fyziologické porody, včetně případného nástřihu hráze; v neodkladných případech vede i porody v poloze koncem pánevním; neodkladným případem se rozumí vyšetřovací nebo léčebný výkon nezbytný k záchraně života nebo zdraví,
g) ošetřuje porodní a poporodní poranění a pečuje o šestinedělky,
h) zajišťuje přejímání, kontrolu a uložení léčivých přípravků13), manipulaci s nimi a jejich dostatečnou zásobu,
i) zajišťuje přejímání, kontrolu a uložení zdravotnických prostředků14) a prádla, manipulaci s nimi, jejich dezinfekci a sterilizaci a jejich dostatečnou zásobu.
(2) Porodní asistentka poskytuje bez odborného dohledu a bez indikace ošetřovatelskou péči fyziologickým novorozencům prostřednictvím ošetřovatelského procesu a provádí jejich první ošetření, včetně případného zahájení okamžité resuscitace.
(3) Porodní asistentka pod přímým vedením lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru gynekologie a porodnictví
a) asistuje při komplikovaném porodu,
b) asistuje při gynekologických výkonech,
c) instrumentuje na operačním sále při porodu císařským řezem.
(4) Porodní asistentka se podílí pod odborným dohledem porodní asistentky se specializovanou způsobilostí v oboru nebo všeobecné sestry se specializovanou způsobilostí v oboru, případně zaměření, v souladu s diagnózou stanovenou lékařem na poskytování vysoce specializované ošetřovatelské péče. Přitom zejména vykonává činnosti podle § 4 odst. 1 písm. b) až i).
(5) Porodní asistentka dále vykonává činnosti podle § 4 odst. 1, 3 a 4 u těhotných a rodících žen, šestinedělek a pacientek s gynekologickým onemocněním.

HLAVA II
PORODNÍ ASISTENTKA SE SPECIALIZOVANOU ZPŮSOBILOSTÍ

§ 60
Činnosti porodní asistentky se specializovanou způsobilostí

Porodní asistentka uvedená v § 61 až 64 po získání specializované způsobilosti vykonává činnosti podle § 5 a 48 v oboru porodní asistence a své specializace.

§ 61
Porodní asistentka pro perioperační péči
Porodní asistentka pro perioperační péči vykonává činnosti podle § 60 při péči o pacientky v oboru gynekologie a porodnictví před, v průběhu a bezprostředně po operačním výkonu. Přitom vykonává činnosti sestry pro perioperační péči podle § 50.

§ 62
Porodní asistentka pro intenzivní péči
Porodní asistentka pro intenzivní péči vykonává činnosti podle § 60 při péči o pacientky v oboru gynekologie a porodnictví starší 10 let, u kterých dochází k selhání základních životních funkcí nebo toto selhání hrozí. Přitom vykonává činnosti sestry pro intenzivní péči podle § 49 odst. 1.

§ 63
Porodní asistentka pro intenzivní péči v neonatologii
Porodní asistentka pro intenzivní péči v neonatologii vykonává činnosti podle § 60 při péči o novorozence a kojence, u kterých dochází k selhání základních životních funkcí nebo toto selhání hrozí, včetně nedonošených dětí, přitom vykonává činnosti dětské sestry podle § 51 odst. 6.

§ 64
Porodní asistentka pro komunitní péči
(1) Porodní asistentka pro komunitní péči vykonává činnosti podle § 60 při poskytování primární péče, integrované péče a preventivně zaměřené ošetřovatelské péče o ženy, novorozence a jejich rodiny a o skupiny osob ve vlastním sociálním prostředí; tato skupina může být vymezena zejména společným sociálně-kulturním prostředím, územím, věkem, zdravotním stavem nebo rizikovými faktory. Přitom zejména
a) bez odborného dohledu a bez indikace
1. komplexně analyzuje zdravotní a sociální situaci žen, novorozenců a jejich rodin z hlediska koordinace poskytované zdravotní a sociální péče v oblasti péče o ženu a dítě a spolupracuje s odpovědnými orgány,
2. hodnotí zdravotní rizika skupiny osob z hlediska reprodukčního zdraví žen a novorozenců a podílí se na sestavování priorit jejich řešení na základě epidemiologických a statistických dat a výsledků výzkumů, připravuje a realizuje projekty podpory zdraví žen,
3. provádí poradenskou činnost v oblasti reprodukčního zdraví a plánovaného rodičovství, sexuálně přenosných chorob, epidemiologické ochrany a sexuálního zneužívání;
b) bez odborného dohledu na základě indikace lékaře nebo odborného pracovníka v ochraně veřejného zdraví
1. podílí se na vytváření bezpečného a vhodného prostředí a eliminaci existujících rizik z hlediska reprodukčního zdraví a zdraví žen a novorozenců,
2. zajišťuje cílené preventivní programy, včetně zajištění screeningu;
c) bez odborného dohledu na základě indikace lékaře se specializací v oboru gynekologie a porodnictví provádí ultrazvukové vyšetření plodu.

VYHLÁŠKA MZ 221/1995 Sb. o znaleckých komisích


§1
Znalecká komise ustavená jako poradní orgán ministra zdravotnictví nebo orgánu kraje v přenesené působnosti posuzuje jednotlivé případy, u nichž vznikla pochybnost, zda byl při výkonu zdravotní péče dodržen správný postup, popřípadě zda bylo ublíženo na zdraví.

§ 4
Činnost komise
(5) Členové komise se seznámí s případem, posoudí předložené údaje a doklady a předají předsedovi komise odborný posudek, v němž učiní na základě současných poznatků lékařské vědy jednomyslný závěr, zda v projednávaném případu byl při výkonu zdravotní péče dodržen správný postup. Došlo-li k újmě na zdraví nebo poškození zdraví s následkem smrti, vyjádří se členové komise k tomu, zda mezi nedodržením správného postupu a újmou na zdraví, popřípadě smrtí je příčinná souvislost.
(6) O jednání komise se vyhotoví zápis, který obsahuje
a) souhrn podstatných údajů ze zdravotnické dokumentace, pokud byla komisi poskytnuta,
b) závěr projednání případu s jednoznačným konstatováním, zda
1. byl či nebyl při výkonu zdravotnických služeb dodržen správný postup a v případě nesprávného postupu jeho popis,
2. je či není dána příčinná souvislost mezi nesprávným postupem a újmou na zdraví nebo poškozením zdraví s následkem smrti,
c) návrh opatření směřujících k nápravě,
d) jména členů komise a jejich podpisy,
e) datum ukončení jednání komise.
(7) Předseda ústřední znalecké komise předá zápis ministru zdravotnictví a předseda územní znalecké komise předá zápis krajskému úřadu a kopii zápisu Ministerstvu zdravotnictví, a to bez zbytečného odkladu. Tím činnost komise končí.

§ 5
(1) Krajský úřad sdělí Ministerstvu zdravotnictví, jaká opatření k nápravě skutečností zjištěných územní znaleckou komisí (§ 4 odst. 6) byla učiněna.

Vyhláška MZ 31/1993 Sb. o posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení


§ 2
Uznávání pracovní neschopnosti
(2) Lékař uzná v souvislosti s těhotenstvím a porodem práce neschopnou ženu, která nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství, a to od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu.

§ 7
Ukončování pracovní neschopnosti
(1)Lékař ukončí pracovní neschopnost
g) ženy, jestliže má nárok na peněžitou pomoc v mateřství, k počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, pokud žena nenastoupila mateřskou dovolenou dříve,
h) ženy, která nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství a je práce neschopna v souvislosti s těhotenstvím a porodem, uplynutím šestého týdne po porodu, pokud není žena nadále práce neschopna z jiných důvodů, než je souvislost s těhotenstvím a porodem.

<>§ 8
Pokud je občan po ukončení pracovní neschopnosti v následujícím kalendářním dni uznán znovu práce neschopným z důvodu zhoršení zdravotního stavu nebo nové nemoci, považuje se tato pracovní neschopnost za pokračování předcházející pracovní neschopnosti; to platí též, je-li žena, která je práce neschopna v souvislosti s těhotenstvím a porodem, po uplynutí šestého týdne po porodu nadále práce neschopna z jiných důvodů, než je souvislost s těhotenstvím a porodem.

§ 9
V době poskytování peněžité pomoci v mateřství se žena nepovažuje za práce neschopnou, s výjimkou případu, kdy podle lékařského posudku nemůže nebo nesmí o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění; obdobně se posuzuje muž po dobu poskytování peněžité pomoci.15)
------------------------------------------------------------------
15) § 127 odst. 2 zákoníku práce.

VYHLÁŠKA MZ 75/1986 Sb., kterou se provádí zákon České národní rady č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství


Podmínky pro umělé přerušení těhotenství
§ 1

Za zdravotní důvody, pro které nelze na žádost ženy uměle přerušit těhotenství (kontraindikace), se považují
a) zdravotní stav ženy, kterým se podstatně zvyšuje zdravotní riziko spojené s umělým přerušením těhotenství, zejména zánětlivá onemocnění,
b) umělé přerušení těhotenství, od něhož neuplynulo šest měsíců s výjimkou případů, kdy
1. žena alespoň dvakrát rodila nebo
2. dovršila 35 let věku nebo
3. je důvodné podezření, že žena otěhotněla v důsledku trestné činnosti, která vůči ní byla spáchána (byla znásilněna).

§ 2
(1) Seznam nemocí, syndromů a stavů, které jsou zdravotními důvody pro umělé přerušení těhotenství, je uveden v příloze této vyhlášky. Po uplynutí dvanácti týdnů délky těhotenství lze uměle přerušit těhotenství, jen je-li ohrožen život ženy nebo je prokázáno těžké poškození plodu nebo že plod je neschopen života.
(2) Svědčí-li pro umělé přerušení těhotenství genetické důvody, lze uměle přerušit těhotenství nejpozději do dosažení dvacetičtyř týdnů těhotenství.

§ 3
(1) Ze zdravotních důvodů se ženě s jejím souhlasem uměle přeruší těhotenství, jestliže k tomu dalo podnět zdravotnické zařízení, nebo z jejího podnětu, jestliže se zdravotní důvod potvrdí.
(2) Zdravotní důvody pro umělé přerušení těhotenství je oprávněn posoudit vedoucí oddělení zdravotnického zařízení, do jehož oboru onemocnění patří, nebo jím pověřený zástupce.
(3) Jestliže k umělému přerušení těhotenství dalo podnět zdravotnické zařízení a žena k němu odmítá dát souhlas, učiní o tom žena, která odmítá umělé přerušení těhotenství, písemné prohlášení (revers).

Postup při projednání umělého přerušení těhotenství
§ 4
(1) Ženský lékař zdravotnického zařízení příslušného podle místa trvalého pobytu ženy nebo místa jejího pracoviště nebo školy (dále jen "lékař"), kterého žena písemně požádala o umělé přerušení těhotenství, ženu vyšetří, určí délku těhotenství, zjistí, zda umělému přerušení těhotenství nebrání zdravotní důvody (kontraindikace) a učiní závěr. Délka těhotenství se počítá v dokončených týdnech počínaje prvním dnem poslední menstruace. Žena zdravotnickému zařízení písemně potvrdí, že ji lékař seznámil se svým závěrem a že ji poučil o možných zdravotních důsledcích umělého přerušení těhotenství, jakož i způsobech použití antikoncepčních metod a prostředků. 1)
(2) K podání žádosti o umělé přerušení těhotenství a k dalšímu postupu se použije tiskopis Žádost o umělé přerušení těhotenství a hlášení potratu, 2) k přezkoumání závěrů lékaře se použije tiskopis Žádost o přezkoumání závěru lékaře. 3) Tyto tiskopisy lékař ženě odevzdá.
(3) Žena může až do začátku výkonu umělého přerušení těhotenství vzít svou žádost nebo souhlas zpět. Tuto skutečnost uvede lékař ve zdravotnické dokumentaci ženy.
------------------------------------------------------------------
1) § 8 zákona ČNR č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství.
2) Tiskopis SEVT, skl. č. 14 331 0.
3) Tiskopis SEVT, skl. č. 14 331 1.

§ 5
(1) K umělému přerušení těhotenství na žádost ženy ve věku do šestnácti let je třeba souhlasu zákonného zástupce, popřípadě toho, jemuž byla svěřena do výchovy (dále jen "zákonný zástupce"); 4) souhlas zákonného zástupce se vyžádá též k umělému přerušení těhotenství této ženě ze zdravotních důvodů.
(2) Je-li k umělému přerušení těhotenství třeba souhlasu zákonného zástupce, uvede se jeho souhlas ve zdravotnické dokumentaci.
------------------------------------------------------------------
4) § 6 odst. 1 zákona ČNR č. 66/1986 Sb.

Místo výkonu umělého přerušení těhotenství, hlášení a povinnosti zdravotnických pracovníků
§ 6
(1) Lékař, popřípadě okresní nebo krajský odborník pro obor gynekologie a porodnictví, který přezkoumal závěr lékaře, určí pro výkon umělého přerušení těhotenství (dále jen "výkon") spádové zdravotnické zařízení ústavní péče. Na přání ženy může určit i jiné zdravotnické zařízení ústavní péče, pokud s tím toto zařízení bude souhlasit.
(2) Zdravotnické zařízení provede výkon neprodleně; o době provedení výkonu uvědomí ženu při předložení její žádosti se závěrem lékaře nebo toho, kdo jeho závěr přezkoumal.
(3) O umělém přerušení těhotenství na žádost ženy ve věku od šestnácti do osmnácti let 5) uvědomí zdravotnické zařízení jejího zákonného zástupce neprodleně po provedení výkonu vhodným způsobem ústně nebo písemným oznámením do vlastních rukou.
------------------------------------------------------------------
5) § 6 odst. 2 zákona ČNR č. 66/1986 Sb.

§ 8
Všichni zúčastnění pracovníci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dověděli v souvislosti s umělým přerušením těhotenství, a šetřit oprávněné zájmy ženy.

§ 10
Umělé přerušení těhotenství cizinkám
(1) Za přechodný pobyt 6) se nepovažuje pobyt cizinek, které pracují v orgánech a organizacích se sídlem v České socialistické republice, popřípadě členek rodin pracovníků těchto orgánů a organizací, pobyt studujících a jiných cizinek, které mají povolení k pobytu pro cizince podle zvláštních předpisů, 7) popřípadě mezistátních dohod. Zdravotnické zařízení má povinnost požadovat předložení příslušného dokladu.8)

288/2003 Sb. VYHLÁŠKA MZ ze dne 25. srpna 2003, kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolaní


§ 1
Touto vyhláškou se stanoví v souladu s právem Evropských společenství1) práce a pracoviště, které jsou zakázané těhotným ženám, kojícím ženám a matkám do konce devátého měsíce po porodu, a práce a pracoviště zakázané mladistvým a vymezují práce a pracoviště, na kterých mohou kojící ženy a matky do konce devátého měsíce po porodu takové práce konat, a podmínky, za kterých mohou mladiství výjimečně takové práce konat z důvodu přípravy na povolání pod odborným dohledem.

§ 2
Těhotným ženám jsou zakázány práce
a) v prostředí, v němž je tlak vzduchu vyšší než okolní atmosférický tlak o více než 20 kPa,
b) v prostředí, v němž je koncentrace kyslíku v ovzduší nižší než 20 % objemových,
c) vyžadující používání izolačních dýchacích přístrojů,
d) spojené s fyzickou zátěží neúměrnou vzhledem ke změnám organizmu v těhotenství, zejména

1. vykonávané velkými svalovými skupinami s převažující dynamickou složkou svalové práce, které překračují pro celkovou fyzickou zátěž kritéria odpovídající kategorii druhé podle zvláštního právního předpisu,2)
2. spojené s přepravou břemen pomocí manipulace s jednoduchými bezmotorovými prostředky,
3. spojené se zvedáním a přenášením břemen překračujících ukazatele uvedené v příloze č. 1, při nichž přípustný minutový energetický výdej překračuje 14,5 kJ . min-1 netto,
4. spojené s opakovaným zaujímáním podmíněně přijatelných nebo nepřijatelných pracovních poloh, kterými jsou například hluboký předklon, poloha vkleče, vleže, ve vypjatém stoji na špičkách, s rukama nad hlavou, zařazené do kategorií druhé a třetí podle zvláštního právního předpisu2) a dále práce spojené s opakovaným otáčením trupu o více než 10 stupňů,
5. spojené s tlakem na břicho,
6. při nichž nelze upravit pracovní místo s ohledem na antropometrické změny těla ženy,
7. v pracovních polohách bez možnosti jejich střídání, trvale vykonávané vsedě nebo vstoje,
8. vykonávané ve vnuceném pracovním tempu,3)
9. spojené s psychickou zátěží, zařazené do třetí kategorie podle zvláštního právního předpisu,2)
e) spojené s expozicí hluku zařazené do třetí nebo čtvrté kategorie podle zvláštního právního předpisu,2)
f) při nichž by mohly být vystaveny rázům,4)
g) spojené s expozicí vibracím,
1. přenášeným na ruce, pokud jsou tyto práce zařazeny do třetí nebo čtvrté kategorie podle zvláštního právního předpisu,2)
2. celkovým horizontálním a vertikálním vibracím, jejichž hodnoty překračují nejvyšší přípustné hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem4) snížené o 10 dB,
h) při nichž dochází za běžných pracovních podmínek ke značnému znečištění kůže minerálními oleji,
i) s karcinogeny a mutageny a při pracovních procesech s rizikem chemické karcinogenity, uvedenými ve zvláštním právním předpisu,3)
j) s chemickými látkami a chemickými přípravky
1. způsobujícími akutní nebo chronické otravy s těžkými nebo nevratnými následky pro zdraví označovanými větami R 23, R 26, R 28, R 39, R 40 a R 48 podle zvláštního právního předpisu,5)
2. poškozujícími reprodukční schopnost anebo plod v těle matky označovanými větami R 60, R 61, R 62 a R 63 podle zvláštního právního předpisu,5)
3. poškozujícími kojence prostřednictvím mateřského mléka označovanými větou R 64 podle zvláštního právního předpisu,5)
4. vyvolávajícími těžká poškození zdraví při vstřebávání kůží označovanými větou R 24 nebo větou R 27 nebo majícími výrazné senzibilizující účinky na dýchací ústrojí nebo kůži označovanými větami R 42 , R 43 podle zvláštního právního předpisu,5)
5. omezujícími dělení buněk,
6. při kombinací R vět uvedených v bodech 1 až 4,
k) spojené s expozicí olovu a jeho ionizovaným sloučeninám,
l) při výrobě léčiv a veterinárních přípravků, obsahujících hormony, antibiotika a jiné biologicky vysoce účinné látky, pokud nelze na podkladě podrobného vyhodnocení expozice a rizika vyloučit, že nedojde za předvídatelných podmínek k poškození zdraví těhotné ženy nebo plodu,
m) při výrobě cytostatik, jejich přípravě k injekční aplikaci, při jejím provádění a při ošetřování pacientů léčených cytostatiky,
n) spojené s expozicí rtuti, oxidu uhelnatému a jiným chemickým látkám, již neuvedeným v písmenech i), j) a k), pokud jsou práce s nimi zařazeny do kategorií druhé až čtvrté podle zvláštního právního předpisu,2)
o) v kontrolovaných pásmech pracovišť se zdroji ionizujícího záření, kde podmínky práce nezajišťují pro plod stejný stupeň radiační ochrany jako pro každého jednotlivce z obyvatelstva,
p) spojené s expozicí viru rubeoly nebo původci toxoplasmosy a práce spojené s expozicí jiným biologickým činitelům skupin 2 až 4 uvedeným ve zvláštním právním předpisu,3) zařazené do třetí nebo čtvrté kategorie podle zvláštního právního předpisu,2) pokud nelze u těhotné ženy prokázat imunitu proti biologickým činitelům, které přicházejí při dané práci v úvahu,
q) v prostorách, kde jsou překračovány nejvyšší přípustné hodnoty elektromagnetického záření a elektromagnetických polí stanovené pro obyvatelstvo zvláštním právním předpisem,6)
r) zařazené podle zvláštního právního předpisu7) jako rizikové, pokud se na ně nevztahuje ustanovení písmene p),
s) vykonávané za podmínek, při nichž jsou překračovány operativní teploty to max v důsledku tepelné zátěže z technologie,
t) vykonávané po dobu delší než čtyři hodiny za pracovní dobu v prostorách, v nichž je teplota vzduchu udržována uměle na hodnotě 4 oC a nižší,
u) vykonávané po dobu delší než jednu hodinu souhrnně za pracovní dobu při teplotách nižších než -5 oC,
v) se zvýšeným rizikem úrazů, zejména práce
1. při výrobě a zpracování výbušnin a výbušných předmětů a zacházení s nimi,
2. s kapalinami označovanými větami R 11 a R 12 podle zvláštního právního předpisu,5) nejde-li o jejich používání v laboratořích nebo při poskytování zdravotní nebo veterinární péče,
3. při nichž hrozí zhroucení konstrukce, staveb nebo pády předmětů,
4. ve výškách nad 1,5 m měřeno od úrovně podlahy po úroveň chodidel a nad volnou hloubkou,
5. na zařízeních vysokého elektrického napětí,
6. s nebezpečnými zvířaty, jejichž seznam je uveden ve zvláštním právním předpisu,8)
7. související s chovem zvířat, která by mohla být příčinou zvýšeného nebezpečí úrazu,9)
8. při porážení zvířat na jatkách,
9. v prostoru uzavřených nádob a nádrží,
10. při dezinsekci a deratizaci prostorů plyny,
11. při ošetřování pacientů umístěných v uzavřených psychiatrických odděleních zdravotnických zařízení.

§ 3
Ženám, které kojí, jsou zakázány práce uvedené v § 2 odst. 1 písm. h) až n) a o), jde-li o práci v kontrolovaném pásmu pracovišť s otevřenými radionuklidovými zářiči.

§ 4
Matkám do konce devátého měsíce po porodu jsou zakázány práce uvedené v § 2 odst. 1 písm. a) až d), f) a g), s) až v).

§ 5
Mladistvým ženám při přípravě na budoucí povolání, které jsou těhotné nebo kojící nebo matky do konce devátého měsíce po porodu, jsou zakázány mimo prací uvedených v § 2, 3, 4 i práce uvedené v § 6 odst. 2.

§ 6
(1) Mladistvým jsou zakázány práce
a) v prostředí
1. v němž je tlak vzduchu vyšší než okolní atmosférický tlak o více než 20 kPa,
2. v němž je koncentrace kyslíku v ovzduší nižší než 20 % objemových,
3. vyžadujícím používání izolačních dýchacích přístrojů,
b) spojené se zvýšenou zátěží pohybového ústrojí
1. překračující pro celkovou fyzickou zátěž limitní hodnoty stanovené pro mladistvé zvláštním právním předpisem,3)
2. při přepravě břemen pomocí jednoduchých bezmotorových prostředků, při nichž jsou vynakládány síly větší, než jsou uvedeny v příloze č. 2,
3. při zvedání a přenášení břemen překračujících ukazatele vzdálenosti uvedené v přílohách č. 3 a 4,
4. vykonávané po dobu delší než čtyři hodiny za pracovní dobu
4.1. v pracovních polohách bez možnosti jejich střídání, trvale vykonávané vsedě nebo vstoje,
4.2. spojené s opakovaným zaujímáním podmíněně přijatelných a nepřijatelných pracovních poloh, kterými jsou například hluboký předklon, poloha vkleče, vleže, ve vypjatém stoji na špičkách, s rukama nad hlavou, zařazené do kategorie třetí podle zvláštního právního předpisu2) a dále práce spojené s opakovaným otáčením trupu o více než 20 stupňů,
4.3. ve vnuceném pracovním tempu,3)
c) vykonávané
1. za podmínek, při nichž jsou překračovány operativní teploty to max v důsledku tepelné zátěže z technologie,
2. po dobu delší než čtyři hodiny za pracovní dobu v prostorách, v nichž je teplota vzduchu udržována uměle na hodnotě 4 oC a nižší,
3. po dobu delší než jednu hodinu souhrnně za pracovní dobu při teplotách nižších než -5 oC,
d) spojené s expozicí hluku a vibracím zařazené do třetí nebo čtvrté kategorie podle zvláštního právního předpisu,2)
e) v kontrolovaných pásmech pracovišť se zdroji ionizujícího záření,
f) s karcinogeny a mutageny a pracovní procesy s rizikem chemické karcinogenity, které jsou uvedeny ve zvláštním právním předpisu,3)
g) s azbestem,
h) s chemickými látkami a přípravky
1. způsobujícími akutní nebo chronické otravy s těžkými nebo nevratnými následky pro zdraví označovanými větami R 23, R 25, R 26, R 28, R 39 a R 48 podle zvláštního právního předpisu,5)
2. poškozujícími reprodukční schopnost anebo plod v těle matky označovanými větami R 60, R 61, R 62 a R 63 podle zvláštního právního předpisu,5)
3. vyvolávajícími těžká poškození zdraví při vstřebávání kůží označovanými větou R 24 nebo větou R 27 podle zvláštního právního předpisu5) nebo majícími výrazné senzibilizující účinky na dýchací ústrojí nebo kůži označovanými větami R 42, R 43 podle zvláštního právního předpisu,5)
4. žíravými, označovanými větami R 34 a R 35 podle zvláštního právního předpisu,5)
5. omezujícími dělení buněk,
6. při kombinací R vět uvedených v bodech 1 až 3,
i) s chemickými látkami a přípravky zdraví škodlivými, označovanými větami R 20, R 21, R 22 podle zvláštního právního předpisu5) a chemickými látkami a přípravky dráždivými, označovanými větami R 36, R 38 a R 41 podle zvláštního právního předpisu,5) zařazenými do kategorií druhé až čtvrté podle zvláštního právního předpisu,2)
j) spojené s expozicí oxidu uhelnatému, zařazené do kategorií druhé až čtvrté podle zvláštního právního předpisu,2)
k) spojené s expozicí olovu a jeho ionizovaným sloučeninám zařazeným do kategorií druhé až čtvrté podle zvláštního právního předpisu,2)
l) při výrobě léčiv a veterinárních přípravků, obsahujících hormony, antibiotika a jiné biologicky vysoce účinné látky,
m) při výrobě cytostatik, jejich přípravě k injekční aplikaci, při jejím provádění a při ošetřování pacientů léčených cytostatiky,
n) zařazené podle zvláštního právního předpisu jako rizikové,7) pokud již nejsou uvedeny v písmenu b) bodu 4.2. a písmenech d) až k) a m),
o) se zvýšeným rizikem úrazů, zejména práce
1. při výrobě a zpracování výbušnin a výbušných předmětů a zacházení s nimi,
2. s kapalinami označovanými podle zvláštního právního předpisu5) větami R 11 a R 12, nejde-li o jejich používání v laboratořích nebo při poskytování zdravotní nebo veterinární péče,
3. ve výškách nad 1,5 m měřeno od úrovně podlahy po úroveň chodidel a nad volnou hloubkou,
4. na zařízeních vysokého elektrického napětí,
5. v prostoru uzavřených nádob a nádrží,
6. při dezinsekci a deratizaci prostorů plyny,
7. na zařízeních pro výrobu, uskladňování a používání stlačených, kapalných nebo rozpuštěných plynů,
8. při nichž hrozí zhroucení konstrukce, staveb nebo pády předmětů,
9. s nebezpečnými zvířaty, jejichž seznam je uveden ve zvláštním právním předpisu,8)
10. při porážení zvířat na jatkách,
11. práce se sudy, kanystry, demižony a podobnými nádobami, které obsahují chemické látky nebo přípravky uvedené pod písmeny f) až i), cytostatika, výbušniny, hořlavé kapaliny a stlačené plyny.
(2) Zákazy práce mladistvých se netýkají prací uvedených
a) v odstavci 1 písm. c) a d), konaných z důvodu přípravy na povolání, pokud je při nich soustavným odborným dozorem zajištěna dostatečná ochrana zdraví mladistvých,
b) v odstavci 1 písm. e) na pracovištích se zdroji ionizujícího záření, pokud by po dobu své specializované přípravy na výkon povolání se zdroji ionizujícího záření nebyli ozáření vystaveni vědomě a dobrovolně; ozáření smí být vystaveni jen do výše limitů ozáření pro učně a studenty, které jsou stanoveny zvláštními právními předpisy,
c) v odstavci 1 písm. n), konaných z důvodu přípravy na povolání, pokud je při nich soustavným odborným dozorem zajištěna dostatečná ochrana zdraví mladistvých; toto neplatí, pokud se jedná o práce spojené s expozicí látkám uvedeným v písmenech f), g) a h),
d) v odstavci 1 písm. o) bodech 2, 3, 4, 10, konaných z důvodu přípravy na povolání, pokud je při nich soustavným odborným dozorem zajištěna dostatečná ochrana zdraví mladistvých,
e) v odstavci 1 písm. o) bodu 7, spojených s používáním zařízení obsahujících stlačené, kapalné nebo rozpuštěné plyny, konaných z důvodu přípravy na povolání, pokud je při nich soustavným odborným dozorem zajištěna dostatečná ochrana zdraví mladistvých.

§ 7
Zrušuje se:
1. Vyhláška č. 261/1997 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázané všem ženám, těhotným ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání.
2. Vyhláška č. 185/1998 Sb., kterou se mění vyhláška č. 261/1997 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázané všem ženám, těhotným ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání.

§ 8
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení.
Ministryně:
MUDr. Součková v. r.
____________________________________________________________
1) Směrnice Rady č. 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných pracovnic, pracovnic krátce po porodu nebo kojících pracovnic. Směrnice Rady č. 94/33/ES ze dne 22. června 1994 o ochraně mladistvých pracovníků.
2) Vyhláška č. 89/2001 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli.
3) Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění nařízení vlády č. 523/2002 Sb.
4) Nařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací.
5) Nařízení vlády č. 25/1999 Sb., kterým se stanoví postup hodnocení nebezpečnosti chemických látek a chemických přípravků, způsob jejich klasifikace a označování a vydává Seznam dosud klasifikovaných nebezpečných látek, ve znění nařízení vlády č. 258/2001 Sb.
6) Nařízení vlády č. 480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením.
7) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 254/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 13/2002 Sb., zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 86/2002 Sb., zákona č. 120/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č. 274/2003 Sb.
8) Vyhláška č. 75/1996 Sb., kterou se stanoví nebezpečné druhy zvířat.
9) Nařízení vlády č. 27/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat.

Vyhláška MZ 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami


Seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami je uveden v příloze vyhlášky.
Kompletní přílohu lze nalézt v novelizovaném znění vyhlášky č. 55/2000 Sb. - ve znění dalších novel 135/2000, 449/2000, 101/2002, 291/2002 Sb..

VYHLÁŠKA MZ 60/1997 Sb., kterou se stanoví nemoci, u nichž se poskytuje dispenzární péče, časové rozmezí dispenzárních prohlídek a označení specializace dispenzarizujícího lékaře


§ 1
Nemoci, u nichž se poskytuje dispenzární péče (§ 31 zák. č. 48/1997 o veřejném zdravotním pojištění), časové rozmezí dispenzárních prohlídek a označení specializace dispenzarizujícího lékaře jsou uvedeny v příloze této vyhlášky.
Dispenzární péče se dle přílohy poskytuje v :
  • Těhotenství - fyziologické prvních 9 lunárních měsíců na gynekologii - četnost prohlídek 1x za 4 týdny,
  • Těhotenství - 10. lunární měsíc v zařízení kde bude žena rodit 1x za 1 týden ,
  • Těhotenství rizikovém individuálně
  • Těhotenství patologickém individuálně
    Šestinedělí - 1x na gynekologii

    Vyhláška o očkování proti infekčním nemocem (439/2000 Sb.)

    345/1999 Sb. VYHLÁŠKA Ministerstva spravedlnosti ze dne 21. prosince 1999, kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody


    HLAVA ČTVRTÁ
    VÝKON TRESTU U ODSOUZENÝCH ŽEN
    § 89
    (1) Vnitřní řád, obsah a formy zacházení s odsouzenými ženami zásadně přihlížejí k psychickým a fyziologickým zvláštnostem žen, jakož i k zvláštním potřebám těhotných žen, žen krátce po porodu a kojících matek.

    § 91
    Výkon trestu u matek nezletilých dětí
    (1) Při rozhodování o povolení mít u sebe a starat se o své nezletilé dítě přihlíží ředitel věznice k tomu, zda matka o toto dítě nebo jiné své děti předtím, než byla odsouzena, řádně pečovala, zda má dostatek vlastních prostředků, aby o dítě mohla řádně pečovat, a k tomu, zda má možnost se o dítě starat po propuštění z výkonu trestu.
    (2) Matka, které bylo povoleno mít u sebe a starat se o své nezletilé dítě, o dítě celodenně pečuje. Celodenní péče zahrnuje zejména péči o jeho zdraví a o jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, včetně přípravy stravy, zajištění hygieny, praní, žehlení, úklidu a aktivního trávení času s dítětem formou vycházek, her, výtvarných, hudebních a sportovních činností odpovídajících věku dítěte.
    (3) Zdravotní péči o dítě, o které matka pečuje ve věznici, zajišťuje Vězeňská služba zpravidla na základě smlouvy s příslušným zdravotnickým zařízením.
    (4) Matky, kterým bylo povoleno, aby ve výkonu trestu měly u sebe a staraly se o své děti, mohou nosit vhodný vlastní oděv a obuv podle svého uvážení.
    (5) Pro matky, kterým bylo povoleno, aby ve výkonu trestu měly u sebe a staraly se o své děti, lze organizovat též akce mimo věznici, nejedná-li se o akce výhradně pro odsouzené, kterým může v souvislosti s návštěvou ředitel věznice povolit dočasně opustit věznici; účastní se jich vždy zaměstnanec Vězeňské služby.
    (6) Základem programu zacházení zpracovávaného dle § 36 je celodenní péče matky o dítě.
    (7) Matka zajišťuje veškeré potřeby pro dítě z vlastních prostředků.
    (8) Každá matka má dítě u sebe v samostatné ložnici, v níž je pro dítě postel s matrací, přebalovací stůl, skříň na dětské prádlo a kosmetiku, ohrádka a umyvadlo.
    (9) V případě, že se matka z důvodu nemoci, nebo z jiného závažného důvodu nemůže o dítě starat, převezme přechodně péči o dítě ředitelem věznice určený zaměstnanec. Při vzájemném předávání je dítě vždy prohlédnuto dětským lékařem.
    (10) V případě pobytu matky mimo věznici, ve které je zřízeno oddělení pro matky nezletilých dětí, se péče o dítě řeší prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí.

    VYHLÁŠKA MZ č.457/2000 Sb., kterou se vydávají rámcové smlouvy


    Rámcová smlouva stanoví podmínky, za nichž se uzavírají smlouvy mezi zdravotnickými zařízeními a zdravotními pojišťovnami (dále jen "pojišťovny"), a to za účelem zajištění věcného plnění při poskytování a úhradě zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění (dále jen "hrazená zdravotní péče").
    Právní vztahy upravené ve smlouvě o poskytování a úhradě hrazené zdravotní péče (dále jen "smlouva") uzavírané mezi jednotlivými pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními se nesmí odchýlit od ustanovení rámcové smlouvy podle této vyhlášky, pokud to rámcová smlouva sama neumožňuje.
    Ministerstvo zdravotnictví touto vyhláškou vydalo rámcové smlouvy pro zdravotní pojišťovny a následující vybraná zdravotnická zařízení:

    § 1
    Rámcové smlouvy pro zdravotní pojišťovny1) a zdravotnická zařízení:2)
    2. poskytující ambulantní specializovanou péči a péči ženských lékařů (odbornost 603 a 6043))
    4. poskytující zdravotní péči v nemocnicích, odborných léčebných ústavech,
    5. ambulantní poskytující diagnostickou péči (odbornosti 222, 801 - 805, 807, 812 - 823, 8093)),
    6. poskytující domácí zdravotní péči, fyzioterapii (odbornost 902 a 9183) a vyhlášky č. 135/2000 Sb.)

    § 2
    Pokud zdravotnické zařízení poskytuje zdravotní péči, která je upravena více než jednou rámcovou smlouvou, řídí se zdravotnické zařízení a zdravotní pojišťovna při uzavírání smlouvy všemi dotčenými rámcovými smlouvami.
    Pro rozsáhlost textu neuvádí úplné znění rámcových smluv. Lze je nalézt ve vyhlášce.

    Nařízení vlády č. 108/94 Sb. Příl.oha DŮLEŽITÉ OSOBNÍ PŘEKÁŽKY V PRÁCI, PŘI NICHŽ SE POSKYTUJE PRACOVNÍ VOLNO


    Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci pracovní volno v případech, za podmínek a v rozsahu dále uvedeném:
    1. Vyšetření nebo ošetření zaměstnance ve zdravotnickém zařízení
    a) Pracovní volno s náhradou mzdy se poskytne na nezbytně nutnou dobu, bylo-li vyšetření nebo ošetření provedeno ve zdravotnickém zařízení, které je ve smluvním vztahu ke zdravotní pojišťovně, kterou si zaměstnanec zvolil a které je nejblíže bydlišti nebo pracovišti zaměstnance a je schopné potřebnou zdravotní péči poskytnout, pokud vyšetření nebo ošetření nebylo možné provést mimo pracovní dobu.
    b) Pracovní volno se poskytne i tehdy, bylo-li vyšetření nebo ošetření provedeno v jiném než nejbližším zdravotnickém zařízení, které je ve smluvním vztahu ke zdravotní pojišťovně, kterou si zaměstnanec zvolil, a které je schopno potřebnou zdravotní péči poskytnout. Náhrada mzdy však přísluší nejvýše za dobu podle písmene a).
    2. Narození dítěte manželce (družce) zaměstnance
    Pracovní volno s náhradou mzdy se poskytne na nezbytně nutnou dobu k převozu manželky (družky) do zdravotnického zařízení a zpět.
    3. Doprovod
    a) rodinného příslušníka do zdravotnického zařízení k vyšetření nebo ošetření při náhlém onemocnění nebo úrazu a k předem stanovenému vyšetření, ošetření nebo léčení. Pracovní volno se poskytne jen jednomu z rodinných příslušníků, a to s náhradou mzdy na nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na jeden den, byl-li doprovod nezbytný a uvedené úkony nebylo možno provést mimo pracovní dobu. Má-li zaměstnanec nárok na podporu při ošetřování člena rodiny z nemocenského pojištění, nepřísluší mu náhrada mzdy,

    36306/2004/OZP POSTUP ZDRAVOTNICKÝCH ZAŘÍZENÍ PŘI POSKYTOVÁNÍ ZDRAVOTNÍ PÉČE SOUVISEJÍCÍ S UTAJENÝM PORODEM


    REF.:
    MUDr. Iva Truellová,
    tel. 22497 linka 2351

    K zabezpečení jednotného postupu zdravotnických zařízení v souvislosti s účinností zákona č. 422/2004 Sb. , kterým se mění zákon č. 20/1966 Sb. , o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 301/2000 Sb. , o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 48/1997 Sb. , o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, vydává Ministerstvo zdravotnictví tento metodický pokyn:
    Poskytování zdravotní péče související s utajeným porodem a způsob úhrady této péče z veřejného zdravotního pojištění

    Čl.1
    Z dikce výše uvedeného zákona vyplývá, že utajovaným údajem je pouze jméno, příjmení, datum narození matky a datum porodu, a že ochrana dat se nevztahuje na registrační číslo pojištěnce a číslo (resp. název) příslušné zdravotní pojišťovny. Právní odpovědnost matky za dítě zůstává v případě utajeného porodu zachována, a to do doby případného osvojení dítěte. Dítě z utajeného porodu proto nemá status "nalezence".

    Čl.2

    Příslušné zdravotnické zařízení, které poskytne zdravotní péči související s utajeným porodem, má možnost vyúčtovat tuto péči zdravotní pojišťovně podle sdělení rodičky, která písemně uvede své registrační číslo pojištěnce a číslo ( resp. název) příslušné zdravotní pojišťovny. Pokud rodička nebude ochotna nebo schopna tyto údaje sdělit, bude zdravotnické zařízení postupovat vůči rodičce jako vůči samoplátkyni bez úhrady této péče ze zdravotního pojištění.

    Čl.3

    Stejným způsobem bude vyúčtována zdravotní péče poskytovaná novorozenému dítěti - tedy přes registrační číslo matky - pojištěnkyně.
    Bude-li tedy zdravotnickým zařízením předložena zdravotní pojišťovně k proplacení úhrada za poskytnutí zdravotní péče související s utajeným porodem, která bude přiřaditelná k příslušnému (a zdravotnickým zařízením ověřenému) registračnímu číslu pojištěnkyně, má takové zdravotnické zařízení nárok na úhradu této péče z veřejného zdravotního pojištění za stejných podmínek jako u ostatních porodů. Doc. MUDr. Milada Emmerová, CSc., v. r.
    ministryně zdravotnictví
    Příl.
    Prohlášení matky, která rodí utajeně v souladu se zákonem č. 422/2004 Sb. , kterým se mění zákon č. 20/1966 Sb. , v platném znění, zákon č. 301/2000 Sb. , v platném znění, a zákon č. 48/1997 Sb. , v platném znění - jako součást informovaného souhlasu*)
    a) Pro potřeby úhrady zdravotní péče poskytnuté mi s porodem a s poporodní péčí a úhrady péče o novorozence po dobu jeho nezbytného pobytu ve zdravotnickém zařízení uvádím své registrační číslo pojištěnce:
    ...............................................................
    a číslo (název) zdravotní pojišťovny, u níž jsem registrována.
    ...............................................................

    b) V souvislosti s nutností úhrady zdravotní péče poskytnuté mi v průběhu porodu a poporodní péčí a úhrady péče o novorozence, a to do doby získání jeho samostatného statutu pojištěnce, neuvádím potřebné identifikační údaje pojištěnce. Veškerou shora uvedenou péči za sebe i za novorozence tak uhradím přímo mimo rámec zdravotního pojištění.

    datum:                      podpis:

    .........................      ...........................

    ------------------------------------------------------------------
    *) nehodící se škrtněte

    14487/03-OZP Metodický návod k zajištění celoplošného laboratorního screeningu a následné péče



    U všech živě narozených novorozenců se provádí screening na vybrané nemoci nebo skryté vrozené vady.

    V případě propuštění dítěte dříve než za 72 hodin po narození je lékař povinen informovat matku a ve zprávě o novorozenci uvědomí příslušného (registrujícího) praktického lékaře o děti a dorost (dále PLDD) o nutnosti zajistit v době mezi 72-96 hodinami života odběr kapilární krve.
    U novorozence narozeného mimo zdravotnické zařízení odpovídá za odběr krve na screening PKU PLDD, který dítě převzal do péče po narození.

    Metodické opatření MZ ZD16/98 Akreditace zdravotnických zařízení

    Základním principem akreditace zdravotnických zařízení je vytvoření systému stimulujícího ke kontinuálnímu zvyšování kvality poskytované zdravotní péče.

    K získání akreditace na základě posouzení kvality poskytované zdravotní péče a činností s tím souvisejících vydává Ministerstvo zdravotnictví České republiky metodiku akreditací a akreditační standardy, které musí zdravotnické zařízení splňovat.

    Metodika akreditací:

    Akreditace je dobrovolná a na žádost. Akreditaci provádí nezávislý orgán - Spojená akreditační komise. V případě udělení akreditace má tato časově limitovanou platnost - interval 3 - 4 roky.
    Akreditační standardy popisují požadovanou úroveň kvality poskytované zdravotní péče v nemocnici ve specifických oblastech. Akreditační standardy se týkají následujících oblastí:

    Standardů kvality, diagnostických postupů, Standardů péče o pacienty, Standardů kontinuity zdravotní péče, Standardů dodržování práv pacientů, Standardů podmínek poskytované péče, Standardů managementu, Standardů péče o zaměstnance, Standardů pro sběr a zpracování informací a Standardů protiepidemických opatření.

    Z hlediska pacienta bude tedy vždy výhodné, pokud si pro svou péči bude moci vybrat mezi nemocnicí bez akreditace a s ní, neboť tato dává větší záruku kvalitněji poskytované zdravotní péče.

    Namátkou uvádím některé standardy, které je akreditovaná nemocnice (porodnice) povinna splňovat:
  • Nemocnice má zaveden systém sledování spokojenosti pacientů a způsob vyhodnocování výstupů.
  • Příslušně kvalifikovaný personál stanoví medicínské, ošetřovatelské, psychologické a sociální potřeby každého pacienta do 24 hod. po přijetí, a to v míře odpovídající charakteru oddělení.
  • Každý pacient je při přijetí do nemocnice seznámen vhodnou formou se svými právy. O tomto seznámení se učiní zápis do pacientovy dokumentace. Nemocnice zajistí zřetelné vyvěšení Kodexu práv pacientů, příp. Charty práv dětí v nemocnici na jednotlivých odděleních.

    OP-066.8-18.11.82
    Opatření ministerstva zdravotnictví ČSR
    Podmínky pro umělé oplodnění


    Ministerstvo zdravotnictví České socialistické republiky podle § 70 odst. 1 písm. c) zákona č. 20/1966 Sb. , o péči o zdraví lidu, stanoví:

    § 1
    (1) Umělé oplodnění lze provést jen na žádost obou manželů; žádost se podává u ošetřujícího lékaře žadatelky.
    (2) Za umělé oplodnění se považuje léčebný výkon, kterým se provádí u ženy oplodnění semenem manžela anebo semenem jiného muže (dále jen "dárce").
    § 2
    (1) Umělé oplodnění je přípustné, jsou-li pro to zdravotní důvody.
    (2) Zdravotními důvody pro umělé oplodnění jsou zejména poruchy plodnosti manžela, anatomické nebo jiné poruchy ženského genitálu nebo riziko dědičné choroby nebo vývojové vady.
    § 3
    (1) Manželé, kteří žádají o umělé oplodnění, se podrobí vyšetření z hlediska celkového zdravotního stavu včetně plodnosti a genetického rizika.
    (2) Umělé oplodnění může být provedeno jen u zletilé ženy zpravidla ve věku do 35 let, pokud tomu nebrání zdravotní stav její nebo jejího manžela.
    (3) Umělé oplodnění nelze provést, jestliže manželé nebo jeden z nich nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu.
    § 4
    (1) Manželé musí o umělé oplodnění požádat osobně a společně. Musí prokázat svou totožnost a jde-li o umělé oplodnění semenem dárce, podepsat prohlášení, že byli poučeni o právních důsledcích umělého oplodnění i o komplikacích, které se mohou vyskytnout při každém těhotenství. Vzor tohoto prohlášení je uveden v příloze.
    (2) Manželé, kteří žádají o umělé oplodnění, zaplatí před provedením jednoho pokusného výkonu příplatek ve výši 200 Kčs.
    § 5
    (1) V případech, kdy nelze použít semene manžela, lze se souhlasem manželů provést umělé oplodnění semenem dárce, kterého zvolí lékař pověřený provedením tohoto výkonu (§ 6 odst. 2). Dárce se podrobí vyšetření zdravotního stavu.
    (2) Dárce musí být zdravý, bez prokazatelné genetické zátěže, ve věku do 40 let. Nesmí být se ženou příbuzný v pokolení přímém ani jejím sourozencem. Manželé a dárce musí zůstat vzájemně neznámí. Semeno k umělému oplodnění lze jen s výslovným souhlasem dárce.
    § 6
    (1) Umělé oplodnění se provádí na ženském oddělení nemocnice s poliklinikou III. typu. Ministerstvo zdravotnictví ČSR může po dohodě s hlavním odborníkem pro gynekologii a porodnictví povolit výjimečně provádění výkonů na jiném oddělení nemocnice s poliklinikou III. typu, popřípadě na ženském oddělení nemocnice s poliklinikou II. typu, jsou-li tam vhodné podmínky. Pro umělé oplodnění se využívá rovněž vědeckovýzkumných pracovišť.
    (2) Výkon provádí lékař gynekolog, popřípadě sexuolog, kterého pověří vedoucí lékař oddělení, kde se provede umělé oplodnění. Tento lékař prověří před provedením výkonu na základě lékařských vyšetření, zda jsou splněny předpoklady pro umělé oplodnění.
    (3) O tom, zda je umělé oplodnění oplodnění indikováno, rozhodne na návrh lékaře pověřeného provedením výkonu, vedoucí lékař oddělení, kde se provede výkon. Přihlédne přitom k výsledkům provedených vyšetření, zejména gynekologického, andrologického, a genetického.
    § 7
    (1) Údaje související s umělým oplodněním jsou chráněny povinnou mlčenlivostí. 1)
    (2) Umělé oplodnění se eviduje ve zdravotním záznamu ženy. 2) V této souvislosti se neuvádí jméno dárce, jehož semenem byla žena oplodněna.
    § 8
    O náhradě cestovních výdajů vzniklých v souvislosti s umělým oplodněním platí předpisy o poskytování léčebné preventivní péče. 3) Dárci semene, pokud o to požádá, se poskytne odměna. 4) Dárcovství semene je naléhavým opatřením léčebné preventivní péče. 5)
    § 9
    Tyto směrnice nabývají účinnosti dnem 1. dubna 1983.
    Ministr:
    Prof. MUDr. Jar. Prokopec, CSc., v.r.

    Příl.
    VZOR Prohlášení manželů
    .................................................................
    Jméno a příjmení manžela rok nar. čís. OP
    .................................................................
    Bydliště pracoviště
    .................................................................
    Jméno a příjmení manželky rok nar. čís. OP
    .................................................................
    Bydliště pracoviště
    Prohlašujeme, že jsme byli poučeni o právních důsledcích umělého oplodnění, o jehož provedení jsme požádali, a že jsme o sobě sdělili všechny údaje rozhodné pro posouzení, zda jsou splněny podmínky pro umělé oplodnění. Prohlašujeme zároveň, že souhlasíme s tím, aby umělé oplodnění bylo provedeno semenem jiného muže, kterého zvolí lékař pověřený provedením tohoto výkonu.
    Jsme si vědomi toho, že otcovství k dítěti narozenému v době mezi stoosmdesátým dnem a třístým dnem od umělého oplodnění provedeného se souhlasem manžela matky nelze popřít, ledaže by se prokázalo, že matka dítěte otěhotněla jinak, než v důsledku umělého oplodnění.
    Uvědomujeme si, že přestože umělé oplodnění bude provedeno podle současných vědeckých poznatků, mohou nastat komplikace, které jsou spojeny s každým těhotenstvím a mateřstvím.
    V zájmu dítěte zachováváme mlčenlivost o všech skutečnostech spojených s umělým oplodněním.
    ...............................
    čitelné podpisy

    V .............. dne .............

    ____________________
    1) § 55 odst. 2 písm. e) zákona č. 20/1966 Sb. , o péči o zdraví lidu, § 50 vyhlášky č. 42/1966 Sb. , o poskytování léčebné preventivní péče.
    2) Instrukce č. 13/1980 Věst. vlády ČSR pro NV, kterou se vydává skartační řád a skartační plán pro ústavy národního zdraví.
    3) § 40-44 vyhlášky č. 42/1966 Sb. , o poskytování léčebné preventivní péče.
    4) Výměr MZ ČSR č. 1/1983 (č.j. SPF - 177 - 6. 1. 83).
    5) § 124 zákoníku práce , § 21 odst. 3 vládního nařízení č. 54/1975 Sb. , kterým se provádí zákoník práce.

    Sdělení č. 321/2005 Sb.

    SDĚLENÍ Ministerstva zdravotnictví ze dne 4. srpna 2005 o vyhlášení seznamu diplomů, osvědčení a jiných dokladů o formální kvalifikaci udělovaných na území členských států Evropské unie, seznam institucí a orgánů, které je vydávají

    Ministerstvo zdravotnictví na základě §78 odst. 1 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), vyhlašuje:
    Seznam diplomů, osvědčení a jiných dokladů o formální kvalifikaci udělovaných na území členských států Evropské unie, seznam institucí a orgánů, které je vydávají

    391
    SDĚLENÍ
    Ministerstva zdravotnictví
    ze dne 6. září 2005


    o vyhlášení dokladů osvěd;ujících nabytá práva o formální kvalifikaci všeobecných sester a porodních asistentek udělovaných na území členských států Evropské unie

    Ministerstvo zdravotnictví na základě § 78 odst. 1 a 2 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), vyhlašuje:
  • v části první doklady osvědčující nabytá práva o formální kvalifikaci (odborné způsobilosti) k výkonu povolání všeobecné sestry,
  • v části druhé doklady osvědčující nabytá práva o formální kvalifikaci (odborné způsobilosti) k výkonu povolání porodní asistentky.

    ČÁST DRUHÁ
    Doklady osvědčující nabytá práva o formální kvalifikaci (odborné způsobilosti) k výkonu povolání porodní asistentky, uvedené ve směrnicích Rady 80/154/EHS a 80/155/EHS
    1. Česká republika uzná jako dostatečný důkaz pro státní příslušníky členských států, jejichž diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci nevyhovují všem základním požadavkům odborné přípravy3) v oboru porodní asistentka, diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci porodních asistentek, které byly vydány těmito členskými státy nejpozději do 23. ledna 1986 a které doplňuje potvrzení osvědčující, že tito státní příslušníci skutečně a v souladu s právním řádem vykonávali dotyčné činnosti po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání potvrzení.
    2. Česká republika uzná jako dostatečný důkaz pro státní příslušníky členských států, jejichž diplomy, osvědčení nebo jiné doklady o dosažené kvalifikaci vyhovují všem základním požadavkům odborné přípravy3), ale které musí být uznávány pouze pokud jsou doplněny potvrzením o odborné praxi, diplomy, osvědčení nebo jiné doklady o dosažené kvalifikaci porodních asistentek vydávané členskými státy před 24. lednem 1983, které jsou doplněny potvrzením osvědčujícím, že tito státní příslušníci skutečně a v souladu s právním řádem vykonávali dotyčné činnosti po dobu nejméně dvou po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání potvrzení.
    3. Česká republika uzná státním příslušníkům členských států, jejichž diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci porodních asistentek neodpovídají označením uvedeným pro tento členský stát4), jako dostatečný důkaz diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci, které byly vydány členskými státy a které jsou doplněny osvědčením vydaným příslušnými orgány nebo subjekty. Toto osvědčení musí potvrzovat, že tyto diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci porodních asistentek dokládají odbornou přípravu v souladu se základními požadavky na odbornou přípravu a že členský stát, který je vydal, je považuje za diplomy s odpovídajícím označením (tj. za rovnocenné)4).
    4. Diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci porodních asistentek, které dokládají odbornou přípravu dosaženou na území bývalé Německé demokratické republiky, která nesplňuje všechny základní požadavky odborné přípravy3), uzná Česká republika jako dostatečný důkaz, jestliže:
  • dokládají odbornou přípravu zahájenou před sjednocením Německa, tj. před 3. říjnem 1990,
  • opravňují držitele k výkonu činností porodní asistentky na celém území Německa za stejných podmínek jako doklady vydané příslušnými německými orgány a označeními uvedenými pro Německo4) a
  • jsou doplněny potvrzením vydaným příslušnými německými orgány dokládajícím, že dotyční státní příslušníci skutečně a v souladu s právním řádem vykonávali dotyčné činnosti v Německu po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání potvrzení.
    5. Diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci porodních asistentek, které dokládají odbornou přípravu dosaženou na území bývalé Německé demokratické republiky, která splňuje všechny základní požadavky odborné přípravy3), ale které mohou být uznány pouze pokud jsou doplněny odbornou praxí, uzná Česká republika jako dostatečný důkaz, jestliže:
  • dokládají odbornou přípravu zahájenou před sjednocením Německa, tj. před 3. říjnem 1990, a
  • jsou doplněny potvrzením vydaným příslušnými německými orgány dokládajícím, že dotyční státní příslušníci skutečně a v souladu s právním řádem vykonávali dotyčné činnosti v Německu po dobu nejméně dvou po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání potvrzení.
    6. Diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci porodní asistentky, které byly uděleny nebo jejichž odborná příprava začala v Polsku před 1. květnem 2004 a které nesplňují minimální požadavky na odbornou přípravu3), uzná Česká republika jako dostatečný důkaz, pokud jsou provázeny osvědčením uvádějícím, že tito státní příslušníci členských států vykonávali skutečně a v souladu s právním řádem činnost porodní asistentky v Polsku po níže uvedenou dobu:
  • diplom bakaláře porodní asistence (dyplom licencjata položnictwa) - po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání osvědčení,
  • diplom porodní asistentky (dyplom položnej) s postsekundárním vzděláním získaným na odborné zdravotnické škole - po dobu nejméně pěti po sobě následujících let v průběhu sedmi let předcházejících dni vydání osvědčení.
    7. Diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru porodní asistence, které byly uděleny nebo jejichž odborná příprava začala v bývalém Sovětském svazu před 20. srpnem 1991, uzná Česká republika jako dostatečný důkaz, pokud orgány Estonska potvrdí, že tyto doklady mají na jeho území stejnou právní platnost jako estonské doklady o dosažené kvalifikaci v oboru porodní asistence, pokud jde o přístup k povolání porodní asistentky a výkon tohoto povolání. Toto potvrzení musí být provázeno osvědčením vydaným týmiž orgány uvádějícím, že tito státní příslušníci členských států vykonávali skutečně a v souladu s právním řádem danou činnost na území Estonska po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání osvědčení.
    8. Diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru porodní asistence, které byly uděleny nebo jejichž odborná příprava začala v bývalém Sovětském svazu před 21. srpnem 1991, uzná Česká republika jako dostatečný důkaz, pokud orgány Lotyšska potvrdí, že tyto doklady mají na jeho území stejnou právní platnost jako lotyšské doklady o dosažené kvalifikaci v oboru porodní asistence, pokud jde o přístup k povolání porodní asistentky a výkon tohoto povolání. Toto potvrzení musí být provázeno osvědčením vydaným týmiž orgány uvádějícím, že tito státní příslušníci členských států vykonávali skutečně a v souladu s právním řádem danou činnost na území Lotyšska po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání osvědčení.
    9. Diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru porodní asistence, které byly uděleny nebo jejichž odborná příprava začala v bývalém Sovětském svazu před 11. březnem 1990, uzná Česká republika jako dostatečný důkaz, pokud orgány Litvy potvrdí, že tyto doklady mají na jejím území stejnou právní platnost jako litevské doklady o dosažené kvalifikaci v oboru porodní asistence, pokud jde o přístup k povolání porodní asistentky a výkon tohoto povolání. Toto potvrzení musí být provázeno osvědčením vydaným týmiž orgány uvádějícím, že tito státní příslušníci členských států vykonávali skutečně a v souladu s právním řádem danou činnost na území Litvy po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání osvědčení.
    10. Diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru porodní asistence, které byly uděleny nebo jejichž odborná příprava začala v bývalém Československu před 1. lednem 1993, uzná Česká republika jako dostatečný důkaz, pokud orgány Slovenska potvrdí, že tyto doklady mají na jeho území stejnou právní platnost jako slovenské doklady o dosažené kvalifikaci v oboru porodní asistence, pokud jde o přístup k povolání porodní asistentky a výkon tohoto povolání. Toto potvrzení musí být provázeno osvědčením vydaným týmiž orgány uvádějícím, že tito státní příslušníci členských států vykonávali skutečně a v souladu se zákonem danou činnost na území Slovenska po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání osvědčení.
    11. Diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru porodní asistence, které byly uděleny nebo jejichž odborná příprava začala v Jugoslávii před 25. červnem 1991, uzná Česká republika jako dostatečný důkaz, pokud orgány Slovinska potvrdí, že tyto doklady mají na jeho území stejnou právní platnost jako slovinské doklady o dosažené kvalifikaci v oboru porodní asistence, pokud jde o přístup k povolání porodní asistentky a výkon tohoto povolání. Toto potvrzení musí být provázeno osvědčením vydaným týmiž orgány uvádějícím, že tito státní příslušníci členských států vykonávali skutečně a v souladu s právním řádem danou činnost na území Slovinska po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání osvědčení.
    12. Diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci porodní asistentky, které byly uděleny nebo jejichž odborná příprava začala ve Španělsku před 1. lednem 1986, uzná Česká republika jako dostatečný důkaz, pokud orgány Španělska potvrdí, že tito státní příslušníci členských států skutečně a v souladu s právním řádem vykonávali činnosti porodní asistentky na území Španělska po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání osvědčení, ledaže jsou tyto diplomy, osvědčení nebo jiné doklady o dosažené kvalifikaci doplněny potvrzením vydaným příslušnými španělskými orgány osvědčujícím odbornou přípravu plně vyhovující všem základním požadavkům odborné přípravy3) v oboru porodní asistentka.

    Ministryně:
    doc. MUDr. Emmerová, CSc. v. r.

    ____________________________________________________________
    1) § 4 vyhlášky č. 39/2005 Sb., kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání.
    2) Příloha směrnice 77/452/EHS o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči, obsahující opatření pro usnadnění účinného výkonu práva usazování a volného pohybu služeb; sdělení Ministerstva zdravotnictví č. 321/2005 Sb., o vyhlášení seznamu diplomů, osvědčení a jiných dokladů o formální kvalifikaci udělovaných na území členských států Evropské unie, seznam institucí a orgánů, které je vydávají.
    3) § 5 vyhlášky č. 39/2005 Sb., kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy k získání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání.
    4) Příloha směrnice 80/154/EHS o vzájemném uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci porodních asistentek a o opatřeních pro usnadnění účinného výkonu práva usazování a volného pohybu služeb; sdělení Ministerstva zdravotnictví č. 321/2005 Sb., o vyhlášení seznamu diplomů, osvědčení a jiných dokladů o formální kvalifikaci udělovaných na území členských států Evropské unie, seznam institucí a orgánů, které je vydávají.

    Směrnice ministerstva zdravotnictví ČSR ze dne 17. prosince 1971 o provádění sterilizace (LP-252.3-19.11.71.)

    Za sterilizaci se považuje lékařský výkon, který zabraňuje plodnosti, aniž jsou odstraněny nebo poškozeny pohlavní žlázy.
    Sterilizace je hrazena z veřejného zdravotního pojištění

    Sterilizace je přípustná, provádí-li se ve zdravotnickém zařízení na vlastní žádost osoby, u níž má být sterilizace provedena, nebo s jejím souhlasem, mj. v těchto případech
    a) na nemocných pohlavních orgánech muže či ženy za léčebným cílem podle pravidel lékařské vědy,
    b) na zdravých pohlavních orgánech ženy, jestliže by těhotenství nebo porod vážně ohrozily život ženy nebo jí způsobily těžkou a trvalou poruchu zdraví,
    c) na zdravých pohlavních orgánech ženy, jestliže žena trpí chorobou, která by ohrožovala tělesné či duševní zdraví jejích dětí,
    d) na zdravých pohlavních orgánech muže, jestliže muž trpí trvalou chorobou, která by ohrožovala tělesné či duševní zdraví jeho dětí,
    e) na zdravých pohlavních orgánech muže, jestliže jeho manželka trpí chorobou, která může být důvodem k provedení sterilizace podle písm. b) a c), ale s ohledem na její zdravotní stav by pro ni sterilizace mohla být nebezpečným zákrokem nebo z jiných důvodů tento zákrok nehodlá podstoupit,
    f) na zdravých pohlavních orgánech ženy, jestliže její manžel trpí chorobou, která může být důvodem k provedení sterilizace podle písm. d) a manžel nehodlá tento zákrok podstoupit,
    g) na zdravých pohlavních orgánech ženy, jestliže žena trvale splňuje podmínky pro umělé přerušení těhotenství ze zdravotních důvodů.

    Seznam indikací, jež mohou být důvodem k provedení sterilizace podle § 2 písm. b) až f), je v příloze těchto směrnic (seznam pro obsáhlost neuvádím)
    Indikace k provedení sterilizace podle písm. g) jsou shodné s indikacemi k umělému přerušení těhotenství, pokud mají trvalou povahu.

    Sterilizaci nelze povolit, jsou-li proti jejímu provedení zdravotní důvody (kontraindikace). Kontraindikacemi jsou všechny chorobné stavy, které nepřipouštějí chirurgický zákrok. Před operací je proto nutné celkové interní vyšetření.

    O tom, zda je sterilizace indikována, rozhoduje vedoucí lékař oddělení, kde se muž či žena léčí (pokud jde o případy podle písm. a), v ostatních případech tzv. sterilizační komise.

    O sterilizaci z důvodů uvedených pod písm. b) až g) může požádat písemně osoba, u níž má být sterilizace provedena, nebo s jejím souhlasem ošetřující lékař, předsedu sterilizační komise příslušné podle místa trvalého pobytu, popřípadě sídla pracoviště nebo školy, kterou navštěvuje. Žádost řádně odůvodní. Podrobnosti stanoví směrnice.

    Komise povolí sterilizaci tehdy, jestliže se šetřením zjistí, že sterilizaci jsou splněny podmínky viz shora. O každém projednání žádosti o sterilizaci pořídí předseda komise protokol.
    Je-li o žádosti rozhodnuto kladně, pošle předseda žadatelku (žadatele) s doporučením na ženské (urologické nebo chirurgické) oddělení, jehož vedoucí je členem komise, zároveň s protokolem, jenž se stává součástí chorobopisu.
    Před zákrokem podepíše osoba, u níž má být sterilizace provedena, popřípadě její zákonný zástupce (opatrovník), prohlášení, že s provedením sterilizace souhlasí a že bere na vědomí písemné poučení o tom, do jaké míry je sterilizace (ne) vratná.
    Je-li žádost zamítnuta, sdělí předseda výsledek s odůvodněním žadatelce (žadateli), popřípadě zákonnému zástupci (opatrovníkovi), a poučí ji (jej) o možnosti přezkoumání tohoto rozhodnutí podle ustanovení § 77 zákona č. 20/1966 Sb. (viz shora).

    Sterilizaci lze povolit i cizím státním příslušníkům, kteří v ČR dlouhodobě pobývají, a to zpravidla za úhradu.

    OZP 30493/01/OZP-200 Doporučené standardy postupu při poskytování asistované reprodukce (Věst. MZ ČSR)

    Čl.1

    Asistovanou reprodukcí (nesprávně "umělé oplodnění") se rozumí in vitro fertilizace (IVF) a techniky vyžadující manipulaci se zárodečnými buňkami a s embryi včetně jejich uchovávání.

    Asistovaná reprodukce je obecně aplikováno v případech, kdy je žena (muž) úplně neplodná (ý), a to po vyčerpání po vyčerpání obvyklých diagnostických postupů..

    podrobně viz čl. 1 odst. 2

    Asistovaná reprodukce je hrazena ženám z veřejného zdravotního pojištění na základě doporučení registrujícího ženského lékaře, a to
    a) ženám s oboustrannou neprůchodností vejcovodů ve věku od 18 do 39 let,
    b) ostatním ženám ve věku od 22 do 39 let.

    V souvislosti s mimotělním oplodněním ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní péče poskytnutá na základě doporučení registrujícího ženského lékaře nejvíce 3x za život. Tím se rozumí maximálně 4 monitorované cykly se stimulací a v rámci nich nejvíce 3 cykly s přenosem embryí.

    Léčbu sterility mohou provádět pouze centra asistované reprodukce splňující podmínku doporučeného minimálního standardu.

    Doporučený minimální standard pracovišť provádějících výkony asistované reprodukce je uveden v příloze č. 1. tohoto předpisu.

    Standardy dále upravují podmínky pro dárcovství a doporučený genetický profil dárkyň (čl. 3)

    Doporučené podmínky pro dárcovství oocytů (vajíček):

    Jako dárkyně je způsobilá žena ve věku 18 - 35 let. Při léčbě je uplatňována zásada anonymity mezi dárkyní a příjemkyní.

    Dárkyně mohou být:
    1. pacientky samy léčené v programu asistované reprodukce,
    2. pacientky, kde odběr oocytů za účelem jejich darování je prováděn v souvislosti s jiným lékařským zákrokem (např. při sterilizaci),
    3. ženy, jež podstupují odběr oocytů jako dobrovolné dárkyně pouze za účelem jejich darování.

    Věková hranice příjemkyně darovaných oocytů
    a) Věk příjemkyně by měl (tedy nemusí, viz dále) odpovídat přirozenému reprodukčnímu období ženy. U žen nad 39 let by mělo předcházet vyšetření odpovídající jejich zdravotnímu stavu s ohledem na rizika spojená s případným těhotenstvím.
    b) Doporučená maximální věková hranice příjemkyně pro použití darovaných oocytů je 48 let.

    Mezi dárkyní a příjemkyní vajíčka panuje zásada anonymity, ani jedna ze stran tedy nezná druhou osobu.
    Dárkyní při splnění dalších okolností (viz shora) může být pouze žena ve věku 18 - 35 let, jako příjemkyně i žena starší, ne však po dosažení věku 48 let.

    Stanovisko Ministerstva zdravotnictví k problematice odběrů pupečníkové krve

     21.07.2005 - Pupečníková krev je tkání ve smyslu ust. § 2 písm. b) zákona č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon), v platném znění. Ust. § 3 citovaného zákona pak upravuje, za jakých podmínek je přípustný odběr tkání od žijících dárců:

    1. je prováděn výhradně v zájmu léčebného přínosu
    2. v době odběru není k dispozici vhodná tkáň nebo orgán od zemřelého dárce a neexistuje léčebná metoda srovnatelného účinku
    3. dárcem je osoba způsobilá dát způsobem stanoveným tímto zákonem svobodný, informovaný a konkrétní souhlas a tento souhlas skutečně vyslovit
    4. jedná se o obnovitelné tkáně nebo jeden z funkčních párových orgánů

    V případě odběru pupečníkové krve musejí být naplněny také podmínky stanovené v ust. § 4 cit. zákona (ochrana nezletilých osob).

    V současné době česká právní úprava problematiku uchovávání krve pouze k vlastním potřebám dítěte neupravuje, z čehož vyplývá, že případnou činnost nezakazuje - viz čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, kde je uvedeno, že každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Podle ust. § 23 cit. zákona je v ČR oprávněna k zajišťování odběrů, dalšímu zpracování, vyšetřování, konzervaci, skladování a distribuci tkáňových štěpů pro transplantace pouze tkáňová banka, přičemž transplantací se rozumí dle ust. § 2 písm. j) cit. zákona proces směřující k zachování odebrané tkáně nebo orgánu ve stálé kvalitě pro implantaci a implantace tkáně nebo orgánu příjemci, včetně všech postupů přípravy, preparování a uchovávání tkání a orgánů.

    Z výše uvedeného tedy vyplývá, že pokud má jakýkoliv subjekt zájem zajišťovat na území ČR odběr pupečníkové krve, tzn. činnost, kterou zajišťuje tkáňová banka, musí splňovat podmínky dané platnou právní úpravou na území ČR, tzn. transplantačním zákonem a tedy získat statut tkáňové banky, která může být zřízena pouze se souhlasem Ministerstva zdravotnictví jako součást zdravotnického zařízení, resp. nemocnice poskytující specializovanou nebo zvláště specializovanou zdravotní péči.

    K otázce případné úhrady za provedený odběr poukazujeme na ustanovení čl. 21 Úmluvy o biomedicíně, v němž je stanoveno, že "lidské tělo a jeho části nesmí být jako takové zdrojem finančního prospěchu". Uvedený zákaz se nevztahuje na případné požadování úhrady za technické činnosti s odběrem související (viz. Vysvětlující zpráva k Úmluvě, vypracovaná na základě návrhu zpracovaného na žádost Řídícího výboru pro bioetiku, p. Jeanem Michaudem a zveřejněna na základě schválení Výboru ministrů dne 17.12.1996, kde je k čl. 21 mj. uvedeno, že "technické činnosti jako odběr vzorků, testování, pasterování, frakcionace, čištění, pěstování kultur, doprava, atd. se smějí provádět za přiměřenou odměnu").

    S ohledem na výše uvedené, tedy sdělujeme, že zajišťování odběrů, dalšího zpracování, vyšetřování, skladování a distribuce tkáňových štěpů pro transplantace na území ČR, je možné pouze prostřednictvím tkáňové banky, jež je součástí nemocnice poskytující specializovanou nebo zvláště specializovanou zdravotní péči dle vyhl. č. 394/1991 Sb., o postavení, organizaci a činnosti fakultních nemocnic a dalších nemocnic, vybraných odborných léčebných ústavů a krajských hygienických stanic v řídící působnosti ministerstva zdravotnictví České republiky a dle ust. § 10 odst. 3 písm. c) zák. č.160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na ust. § 70 odst. 2 písm. a) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, a za předpokladu, že jsou splněny podmínky zákona č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů, v platném znění.

     

    		•
    Vyhledávání


     
       © Aperio 2001-2007; webhosting a publikační systém Toolkit: Econnect; navštěvnost webu Aperio, Webmaster