Aperio

Online poradna pro rodiče, dotazy

Téma: Obtíže při adaptaci vnuka na školku

30.01.2018

Dobrý den, vnuk ozvi byly v srpnu tři roky. Od září chodí do školky. Ráno často pláče,střídá se nemoc-školka. Ráno ho do školky dává tatínek, odpoledne vyzvedávám já. Maminka pracuje do čtyř. Vím že se neumí úplně sám obléknout a že se ve školce nechce zapojit do společné práce. Teď paní učitelka řekla, že vůbec nemluví, jen kuňká. Doma ale mluví, opakuje slova. Začíná slova spojovat v krátké věty. Slyšela jsem děti, že Šíma zlobí a paní učitelka mu dala na zadek. Mám obavy,že ve školce přestal mluvit právě proto, že mu říkají že zlobí a že mu nerozumí. Tatínek i slyšel děti, že si ze Šímy dělali legraci a šišlali na něj, což se mu nelíbilo. Když jsem to říkala paní učitelce, tak mi odpověděla, že si o to říká sám, že nemluví a pořád brečí. Obracím se na Vás s prosbou, jak to nejlépe vyřešit. V pedagogickou psichologické pořádně jsou dlouhé čekací doby. Na logopedie jdeme na začátku února. Paní učitelka říkala, že logopedická poradna pro Šímu ještě není, že nemluví.

Dobrý den,

děkuji za Váš vzkaz, jsem ráda, že jste se obrátila na Aperio poradnu. Popisujete obtíže při začleňování vnuka ve školce. Ono to vůbec není snadné období - dítě přestává být výlučně středem pozornosti, najednou má kolem sebe třeba 20 a více vrstevníků, které má na starosti zpravidla jen jeden dospělý.
Školka jako předškolní zařízení klade vyšší nároky na adaptaci, resp. schopnost přizpůsobit se prostředí - paní učitelka má na starosti hned několik dětí. Je velmi obtížné až téměř nemožné věnovat se každému dítěti, oblékat jej pokaždé apod. Z tohoto důvodu doporučuji trénovat s vnukem, a samozřejmě zapojit i rodiče, samostatnost a upevňovat návyky oblékání, případně další, které musí sám dělat ve školce. Pokud Šíma v tomto nestačí ostatním dětem, může mu to skutečně spíše škodit - i v malém dětském kolektivu se velmi rychle tvoří vazby a kamarádství. Jakékoliv odlišnosti si děti ihned všimnou. Důsledkem může být vyčleňování. Vyčleňované dítě pak může mít tendenci právě ke "zlobení", což bývá projevem žádosti o pozornost anebo nerespektování hranic a pravidel. Co se týká řeči, je moc dobře, že doma mluví, je však potřeba tuto schopnost často trénovat, věnovat se rozvoji řeči a posilovat jeho sebevědomí v tom, aby řeč používal i jinde než doma. Tato opatření - podporu samostatnosti v oblékání a rozvoj řeči, můžete procvičovat ještě předtím než dojdete do pedagogicko-psychologické poradny.
Doporučuji také více pohovořit s paní učitelkou - zjistit, jak se vlastně Šíma v kolektivu chová, co znamená zlobení a spolu se poradit - samozřejmě nejlépe i s rodiči - jak Šímovi pomoci, aby dokázal přátelství navázat i s ostatními a projevovat se nekonfliktně

Držím palce

Autor(ka) odpovědi: Šárka Faltová
Kategorie dotazu: Vztahy, výchova – psychologická poradna

Téma: Syn nerespektuje hranice

10.01.2018

Dobrý den,prosím o radu,již si nevíme doma rady s dospělým synem(23 let)který uráží mě,manžela i mladšího bratra(17 let),je na nás hrubý,vulgární až agresivní,momentálně nepracuje,nepřispívá na domácnost,když si najde práci,dlouho v ní nevydrží,přestane tam chodit ze dne na den nebo ho vyhodí ve zkušební době,je levák,má zkříženou lateralitu,dyslektik a dysortografik,krade nám doma věci,které prodá v hospodě,zastavárně,lže,má zájem jen o hospodu,cigarety a marihuanu,už jsme zoufalí,nechceme ho vyhodit na ulici,aby skončil jako bezdomovec,jemu je vše jedno,jezdí také tramvají na černo a důsledky jsou mu jedno,že nic nemá,je jediná jeho odpověď,jak ho máme vrátit zpět na správnou cestu?je-li to vůbec možné,co máme dělat?moc nás to trápí,jak postupovat,jak reagovat?děkuji

Dobrý den,

děkuji za Váš vzkaz. Popisujete neutěšený stav, který ve Vaší rodině vyvolává starší syn, když svých chováním nerespektuje hranice. Věřím, že to je pro Vás, ale i pro celou rodinu velká zátěž, vidím, jak moc Vás to trápí. Bohužel netuším, zda se jeho chování změnilo v poslední době, anebo se takto chová v podstatě "normálně", nicméně i tak je dopad jeho chování na všechny členy domácnosti a vzájemné vztahy stejný. Píšete, že mu chcete pomoci a že se obáváte, aby neskončil na ulici. To Vám rozumím, že máte obavy, aby se mu něco nestalo defacto Vaším rozhodnutím. Mnoho rodičů, kterým se děti takto vymykají, prožívají obdobné pocity. ¨
Nejlepší pomocí však ve Vašem případě je nastavit jasné hranice a pravidla. Doporučuji nejprve se domluvit s manželem a poté synovi přednést, na jakých pravidlech jste se dohodli, aby syn mohl požívat výhody, jakým je pro něj bezesporu bydlení u rodičů-u Vás. Pokud však tato pravidla znovu poruší (stačí opravdu jednou, nedoporučuji v tomto případě dávat ještě šanci 3x a dost), je to jasný signál k tomu, aby opustil Vás domov. Pravdou je, že pokud mu budete stále vycházet vstříc, tak i přes sebesilnější pocit "nechci mu ublížit, chci mu pomoci" mu tímto vlastně škodíte a vůbec nepomáháte.
Dokud nepozná, že hranice existují, a musí se respektovat, bude je porušovat i nadále, dáváte mu totiž nevědomky signál, že je to vlastně v pořádku, pokud skutečně nezakročíte a stále o tom jen mluvíte. Navíc tím, že se takto chová ve Vaší rodině trpí dlouhodobě mnohem více ostatní členové - Vás mladší syn, manžel a samozřejmě Vy.
Ohledně obav, co bude s Vaším synem,když nebude bydlet doma - tech možností je mnoho. Je dospělý, má spoustu příležitostí, byť to v případě jeho aktuálního chování nevypadá, ale to se může změnit pokud zjistí, že se musí postarat sám. Rodiče "problémových" dospělých dětí (z dětství mají diagnostikované třeba adhd, poruchy pozornosti, čtení..) se často jen diví, jak se syn/dcera dokázali postavit na vlastní nohy mimo rodinu. Jinak co se týká institucionálního zabezpečení, pro mladé dospělé existují tzv. Domy na půl cesty, kde mu může najít oporu a příbytek.
Spíše si říkám, že větší oporu a pomoc, než Vás dospělý mladý syn, potřebujete Vy jako matka. Doporučuji pro Vás, zkuste navštívit krizové centrum, nebo poradnu pro mezilidské vztahy (nevím, kde bydlíte, ale google Vám pomůže), kde Vám odborníci mohou pomoci naleznout především v sobě oporu a trpělivost vydržet toto období a "být si jist, že dělám správě", i když to není hned vidět..

Držím Vám palce a přeji pevnou vůli

Autor(ka) odpovědi: Šárka Faltová
Kategorie dotazu: Vztahy, výchova – psychologická poradna

Téma: Dcera chce jít bydlet k otci

21.12.2017

Dobry den,chtela bych radu ohledne sve 12ti lete dceri,jiz 9let neziji s jejim otcem,on ma svou rodinu i dite,dcera k nemu vzdy jezdila rada a nikdy jsem ji ho nezakazovala,ted nastala ale situace,kdy se zacala hrozne spatne ucit a chce jit bydlet k otci aniz by ji u me neco chybelo.Pry to chce jen zkusit a pry ja jsem na ni oskliva,kdyz nosi spatne znamky.Jsem z toho uplne zoufala,tata si ji ma dle soudniho rozhodnuti brat kazdych 14 dni,coz doposud nedelal,bere si ji na vikend po 3 az 4 tydnech,nikdy nejevil premiru zajmu o dceru a najednou ma zajem o jeji vychovu.S dcerou neni vubec rec,odmita vse co udelam a reknu,ignoruje me a je spise takova(VYSMATA) jako ze ma vyhrano.Ja s jejim odchodem nesouhlasim,je momentalne v puberte a dle meho nazoru se snazi si prosadit svou,ja na ni kladu pouze naroky na uceni,myslim si,ze pokud dopustim,aby odesla k otci,dame ji tim oba najevo,ze pokud si dupne,bude po jejim a ze k problemum se nestavi celem,ale utika se od nich.U me ji nic nechybi,davam ji lasku,zazemi a vse co potrebuje,neni nijak tyrana fyzicky ani psychicky,ale opravdu nevim co delat.Dekuji

Dobrý den,

děkuji za Váš vzkaz. Píšete, že Vaše dcera chce jít bydlet k otci, přestože příliš nejeví zájem o kontakt, a dceru si bere méně, než je stanoveno. Rozumím tomu, že je pro Vás jen těžko pochopitelné, proč k němu chce jít dcera bydlet, když se otec takto projevuje a u Vás má přitom lásku, zázemí a pravidla. Někdy se stává, že si děti idealizují druhého rodiče, které s ním není tolik v kontaktu. Vy máte teď poněkud nevděčnou roli - jste s ní každý den, nejste si tak vzácné, řešíte provozní věci včetně toho, že dbáte na to, aby se učila a dodržovala pravidla, což je naprosto v pořádku. Oproti tomu se dceři může zdát, že by se u otce měla lépe, pokud má jiná pravidla nebo menší nároky na vzdělávání. V období pubertálního vzdoru navíc dceřino odhodlání může posilovat paradoxně to, když vidí, jak moc s tím nesouhlasíte, a jde na "truc".
Mám zkušenost, že obdobnou situací prochází i jiné matky dcer - v určitém momentu, i vcelku přirozeně, dochází k tomu, že dcera, resp. dívka potřebuje poznat také svět mužů, a to bezpečně u svého otce. Právě proto, myslím si, že by možná nebylo od věci nechat ji, ať si bydlení u otce vyzkouší. Důležité přitom je domluvit se také s otcem na pravidlech, které bude o dcery vyžadovat (pokud má každý rodič jiné nároky a pravidla, je pro dítě obtížnější se v tom vyznat a respektovat hranice). S dcerou tuto možnost zkuste probrat jako s dospělou uvědomělou osobou, vyjádřete, že to je její vlastní rozhodnutí. Každé rozhodnutí přitom v sobě nese odpovědnost za něj.
Chápu, že nechat dceru jít bydlet k otci může být pro matku přetěžký úkol. Na druhou stranu, když zmizí zábrana, není proti čemu se vzpínat, obrazně řečeno.
Je ovšem obtížné posuzovat Vaši situaci takto na dálku přes internet, proto bych Vám spíše doporučila poradit se osobně, nejlépe i s dcerou, v rodinné poradně, a o vnímání situace z pohledu Vašeho a dcery se zabývat s někým, kdo je nezávislý a vůči komu není potřeba se vymezovat nebo "bojovat".

Držím Vám palce

Autor(ka) odpovědi: Šárka Faltová
Kategorie dotazu: Vztahy, výchova – psychologická poradna

Téma: Somatické potíže syna při návštěvě otce

11.12.2017

Dobrý den. Chci se zeptat. S bývalým přítelem mám syna. Nebydlíme spolu už rok. Brával si jej na 1 noc co 14dni ó víkendu kdy se o něj starala především babička . Pak si syna začal bravat na 2noci a to když syna přivezl tak mi v noci plakal a budil se. Nyni se dlouho neviděli jelikož syn byl nemocný..neštovice a pak měl zase horečky. Prostě to špatně vycházelo . Nyní návštěvy řešíme soudně a teď ji otec měl opět na víkend a syn měl průjem a zvracel od doby co k němu měl jít. Když od něj přijel vše se uklidnilo. Paní doktorka řekla že je to psychosomatickeho původu. Měla bych návštěvy u otce zkrátit? Nechci malému uškodit . S otcem mluvit nejde jde mu jen ó to aby malý byl s ním a babičkou nebo jinak nevím proč se na jeho zdraví nedívá . Děkuji

Dobrý den,

děkuji za Váš vzkaz do poradny. Je dobře, že jste se v takové situaci obrátila o pomoc a podporu. Z textu Vaší zprávy plyne, že se syn poslední dobou nevídal pravidelně se svým otcem. Bohužel nevím, kolik je Vašemu synovi let, mohu jen odhadovat, že jde o předškoláka anebo malého školáka. V každém případě je určitě důležité mluvit se svým synem o tom, co se děje, a jak vlastně celou situaci pobytu u maminky a tatínka vidí. Určitě s ním o tom v klidu promluvte, zkuste si vysvětlit a případně se vrátit k tomu, co se vlastně stalo anebo proč musí být u každého rodiče zvlášť. Chápu Vaše obavy o to, zda Vašemu synovi návštěvy u otce vůbec prospívají. Na druhou stranu se domnívám, že je velmi důležité, aby kontakt s otcem udržoval. A spíše než tento kontakt ještě zkracovat či omezovat, tak naopak pracovat na tom, aby se otec se synem více sžili. Potíže během kontaktu mohou totiž vznikat už jen tím, že jsou pro sebe vlastně cizí. Setkávání 1x za 14 dní je příliš málo na to, aby mohl vzniknout důvěrnější vztah mezi otcem a synem. Jak bude syn starší a starší, mohlo by se stát, že by kontakt s otcem ještě začal odmítat z vlastní vůle a úsudku sám, v takových případech se pak už vztah jen velmi těžce obnovuje, a to na obou stranách.
Jako možnou příčinu potíží, které vlastně syn může projevovat svými somatickými potížemi, také vnímám to, že mezi Vámi a otcem je napětí, nemluvíte spolu, či je kontakt s otcem nemožný, jak píšete. Děti napětí mezi rodiči vnímají velmi citlivě, snadno se to může projevit v psychosomatických potížích. Nevím, do jaké míry je možné obnovit spolupráci a komunikaci s otcem, napadá mě však, že by bylo vhodné zkusit zavést pravidelnější potkávání otce se synem, např. vyzvednout z kroužku a poté spolu strávit odpoledne, na večer se opět vrátit domů.
Chtěla bych Vás tedy podpořit v tom, ať se synem o situaci mluvíte, věnujete se jeho případným otázkám a pochybám, a při kontaktu s otcem zavést pravidelnější potkávání, aby měli šanci k sobě znovu nalézt cestu a zvyknout si na to, že se potkávají jinak než před rokem. Pokud se o syna starala babička, bude nejspíš také důležitou osobou, která může pomoci při zlepšování kontaktu a trávení času otce se synem.

Držím Vám palce a přeji trpělivost v tomto důležitém období

Autor(ka) odpovědi: Šárka Faltová
Kategorie dotazu: Vztahy, výchova – psychologická poradna

Téma: Závislostní chování 12leté dcery

11.12.2017

Dobrý den, mám dvanáctiletou dceru která má závislost na šťourání se v zadku, a má kvůli tomu obrovské problémy s ledvinami, a já vůbec nevím jak jí mám pomoci, prosím poraďte mi. Děkuji za odpověď

Dobrý den,

děkuji za Váš vzkaz. Je dobře, že se hledáte podporu a pomoc, když se vzhledem k chování dcery ocitáte v bezradnosti. Bohužel chybí mi více informací o chování další dcery, abych mohla poskytnout relevantní radu, navíc nejsem lékař abych dokázala zhodnotit dopad jejího chování na zdraví a funkci ledvin. Zkusila jste si s dcerou o jejím chování otevřeně pohovořit? Myslím, že by bylo na místě toto téma v klidu otevřít a ptát se po tom, co ji k tomu vede. Ve Vašem případě bych přitom doporučila obrátit se hlavně na dětského lékaře, který může jednak zhodnotit dopad jejího chování na zdraví, a jednak s ní z pozice cizí autority pohovořit o tom, co vlastně dělá. Vedle toho může lékař zjistit, že pro její chování existuje skutečná příčina - potřebu třít si konečník vyvolávají někteří paraziti, např. roupy. Pokud by nešlo o skutečnou příčinu, ale opravdu o závislostní projevy chování, doporučuji kontaktovat pedagogicko-psychologickou poradnu, případně dětské psychologa v místě Vašeho bydliště, a o chování dcery se poradit osobně s odborníky.

Autor(ka) odpovědi: Šárka Faltová
Kategorie dotazu: Vztahy, výchova – psychologická poradna

Téma: Partner, který nepomůže

05.12.2017

Dobrý den,
prosím co bych mohla udělat v následujícím problému:
Již několikrát jsem měla z chování partnera pocit, že mě psychicky deptá a skoro ohrožuje na zdraví, i následně našeho syna, který je často nemocný.
Jak je syn velmi často nemocný (školkové dítě), jsem samozřejmě nucena se o něj starat, hlavně noci bývají samozřejmě náročné, ale partner nechává všechno na mě tak, že jsem z toho kolikrát už hrozně unavená a také mám obavy a starosti o syna, že je tak nemocný, jenže partner mi v noci kdy je to nejtěžší nepomáhá, není k ruce, je neochotný, nepříjemný až skoro zlý - např. mi nepomohl když jsem chtěla zavolat sanitku pro syna a měla jsem toho opravdu hodně co v tu kritickou chvíli řešit, ještě se mi skoro smál, že jsem se nějak zrovna nemohla dovolat, nechce mi pomáhat např. když potřebuju vysát dítěti nos a musím se synem po domě , když syn zvracel tak také mi nepomohl s ničím, ještě na něho křičel že tak brečí.....Když jsem potřebovala já zavolat sanitku pro sebe protože mi bylo špatně, odmítl to, musela jsem si jí zavolat sama....Teď jsem byla na operaci a když jsem po příchodu potřebovala ležet a být v klidu, odešel na tenis a nechal tam mě i děti, místo aby jim udělal v čase večeře třeba jídlo....takže mě velmi bylo všechno líto, že mě vlastně nutí pořád a pořád fungovat i když bych si už tolik potřebovala odpočinout.....
Myslím si, že jako muž není ani pro syna svým chováním dobrým vzorem.
Můžete mi prosím poradit jak třeba toto řešit? Někdy mám opravdu dojem, že ačkoli partnerovi řeknu, jak se cítíma že mám potíže, je mu to jedno a nechá mě v nich....Když jsem sama nemocná, je to už skoro neúnosné. Cchi od něho odejít.
Děkuji s pozdravem

Dobrý den,

děkuji za Váš vzkaz. Z toho co popisujete vidím, že prožíváte náročnou situaci a období. Je dobře, že se ptáte co s tím, a že hledáte oporu. Nemoc dítěte dokáže velmi zasáhnout a vzbudit v rodičích, jak matce tak v otci, silné pocity a reakce. O to více, čím spíš se nemoc opakuje anebo je chronická. Nedivím se Vašim pocitům zloby vůči Vašemu partnerovi, děláte co můžete, abyste se postarala o syna a ještě se Vám k tomu bohužel přidružily vlastní zdravotní potíže. Neznám Vás ani Vaší rodinu osobně, je tedy pro mě obtížné jakkoli radit takto na dálku. Říkám si však, že situace, kterou prožíváte, je velmi zatěžující pro oba rodiče - Vás i partnera. Akorát na ni každý reagujete odlišně. Stává se, že muži potřebují mít nad situací (nejen v rodině) kontrolu, jejich reakce, jak to projevují, však působí pro druhou stranu, resp. partnerku, často nepřijatelně a velmi necitlivě - ve vypjatých situacích to totiž vypadá jako despekt, zlehčování, výsměch, nezaujatý postoj, apod. Pro muže bývá těžké se navíc vyrovnat s vlastními negativními pocity při nemoci dítěte, natož pak s pocity své partnerky, z těchto důvodů pak muži mohou vnímat potřebu "úniku" ze situace, viz tenis. A z jedné situace se pak může stát bludný kruh..
Dříve, než se rozhodnete o ukončení vztahu, přece jen bych Vám poradila - zkuste spolu zajít do manželské poradny, nebo do krizového centra (nevím odkud jste, ale pokud zadáte do vyhledávače, najdete zařízení ve svém okolí). Ve vypjatých situacích může snadno dojít k tomu, že partneři cítí, že ztrácí oporu v sobě navzájem. Není to chyba jednoho nebo druhého. Oporou Vám tedy nyní bude mnohem lépe někdo, resp. odborník, který Vás bude situací provázet nezaujatě a tak, abyste opět našli oporu především sami v sobě.

Držím Vám palce a moc přeji brzkou úzdravu Vám a Vašemu synovi

Autor(ka) odpovědi: Šárka Faltová
Kategorie dotazu: Vztahy, výchova – psychologická poradna

Téma: Nevhodné oslovování dospělé dcery rodiči

23.11.2017

Dobrý den sice nejsem rodič dítěte ale potřebuji poradit jak mám vycházet s rodiči kteří si o mě pořád myslí že jsem malé dítě ale mě je 19 let a pořád mě znepokojuje jejich chování vůči mé osobě říkají mi beruško miminko zlatíčko poklade ale i před lidmi mi tak říkají a lidi si klepou na hlavy a určitě si říkají co ta holka má za rodiče že jí říkají dětskými přezdívkami mě už to prostě štve a i moji kamarádi se mě jednou ptali proč mi mamka s tátou neříkají já jim řekla že nevím proč mi neříkají jménem ať se zeptají přímo mých rodičů tak tedy zkusily ale bez výsledku rodiče jim vynadali a řekli jim ať se starají sami o sebe ale jedna z mých nejlepších kamarádek se nenechala jen tak odbýt a řekla jim že už nejsem malé děvčátko které snáší přezdívky pro malé děti rodiče jen z údivem koukali jak péro z gauče a jen odpověděli hm takže nevím jak už se zachovat aby už neměli takové úmysly aby mě říkali dětskými přezdívkami

Dobrý den,

nevadí že nejste rodič, naopak je dobře že hledáte podporu. Jsme rádi, že jste se obrátila na Aperio. Úplně Vám rozumím a nedivím se, že je Vám nepříjemné takové oslovování rodiči, zvláště, pokud to je mezi Vašimi přáteli a známými. Pokud potřebujete, aby s Vámi rodiče jednali jinak a jinak Vás také oslovovali, doporučuji, abyste si s nimi o tom pohovořila Vy sama, tedy ať se na to neptají Vaše kamarádky za Vás. Je pravděpodobné, že na to Vaši rodiče uslyší a pochopí teprve, jakmile řeknete Vy, co Vám vadí a proč. Zkuste si na takovou debatu udělat čas a klid, třeba připravte kávu nebo čaj, a poseďte si chvilku nad touto debatou. Je to přece vážné a pro Vás důležité téma. Určitě však situaci probírejte v klidu. Snažte se nenechat se rodiči vytočit , pokud budou reagovat nepochopením nebo zvláštními otázkami (někteří rodiče totiž mívají tendenci si takové "rozčilování" vykládat jako reakci malého dítěte a podle toho pak se svým dítětem, i když už je dávno dospělý, jednat stále jako s malým, jak jste i popisovala). Řekněte jim v klidu svůj názor a trpělivě, a přitom odhodlaně, jim sdělte, že se Vám takové oslovování nelíbí a že Vám to již není příjemné. Možná jim to bude potřeba v budoucnu znovu trpělivě připomenout, a možná ani ne.
Věřím, že zdrobnělými přezdívkami dávají Vaši rodiče najevo to, jak moc Vás mají rádi, určitě pochopí Vaše dospělé přání a potřeby.

Držím Vám palce

Autor(ka) odpovědi: Šárka Faltová
Kategorie dotazu: Vztahy, výchova – psychologická poradna

Téma: Neshody dcery a partnerky

17.11.2017

Dobrý den, potřeboval bych poradit.. Jsem rozvedený osm let, mám teď už skoro dospělou dceru z tohoto manželství. Krátce po rozvodu jsem si našel partnerku, která se zná s dcerou od malička. Po celých osm let jsem si myslel, že spolu vycházejí...ovšem opak je pravdou. Poslední rok a půl se mi dcera svěřuje, že jí nemá ráda a nechce s ní trávit čas doteďka se snažila to nějak neřešit kvůli mě, ať se netrápím a ať je vše v pohodě...dceru mývam na jeden víkend během čtrnácti dnů. Problémem je, že se má partnerka dozvěděla ne zrovna pěkným způsobem, že jí dcera nemá ráda(prostě přetekl pohár u dcery)..i když se přítelkyně hodně snažila např: navařila atd.... skončilo to tak, že partnerka traví většinu času jinde, když dcerku mám u sebe. Pořád stojím mezi něma. Zatím se od hádky, kdy se partnerka dozvěděla, že jí dcera nemá ráda, viděly dvakrát a pokaždé to byly opravdu hádky ve velkém. Kvůli tomuhle všemu se často hádam i já s přítelkyni. A dcera po těhle hádkách, kdy si obě řekly svoje, nechce s ní trávit ani vteřinu a žádné dovolené apod. Nevim jak se mám chovat nebojak tohle řešit?
Děkuji za odpověď.

Dobrý den,
děkuji za Vaší zprávu, jsem ráda, že jste se obrátil na Aperio. Rozumím tomu, že Vám neshody dcery a partnerky dělají starosti, zvláště když se to přenáší i do Vašeho partnerského vztahu. Píšete, že se obě znají již velmi dlouho a že se jejich vzájemný vztah zdál být poměrně v pořádku. Nyní je to však jinak a konflikt stále přetrvává či se dokonce stupňuje. Je dobře, že to nenecháváte jen tak být. Těžko však takto na dálku a po emailu radit, jak dál postupovat, Vy sám v tom máte odlišnou roli jak pro dceru, tak pro partnerku, ale i pro sebe. Rodinné vztahy jsou spletité, samo rozřešení konfliktu možná nebude jednorázovou záležitostí. Doporučila bych Vám proto požádat partnerku, anebo svou dceru (a třeba by se Vám podařilo přesvědčit obě dvě..), a zajít do rodinné poradny, příp. do poradny pro mezilidské vztahy, které bývají i v okresních městech. Byla by škoda neřešit tento konflikt, a nechat jej skrytě "bobtnat"..
Při osobní konzultaci s poradcem budete moci na situaci lépe pohlédnout a porozumět si navzájem

Držím Vám palce

Autor(ka) odpovědi: Šárka Faltová
Kategorie dotazu: Vztahy, výchova – psychologická poradna

Rychlé odkazy

Kategorie dotazů poradny

 

Legislativní příručka pro rodiče

NEBOJUJTE SE ZÁKONY 2017, využijte je ve svůj prospěch.
- legislativa, myšlenkové mapy, příklady z praxe
- jednotlivá témata najdete v sekci Aktuality a články

 Nebojujte se zákony. Příručka pro rodiče 2017 - ke stažení ve formátu PDF

APERIO kurzy pro rodiče

NOVÉ ŠANCE v Praze, Olomouci a Ústí nad Labem
práce, výchova, komunikace, finance, osobní rozvoj
leden až červen 2018

Nové šance

NA SPOLEČNÉ VLNĚ - mentoringový kurz
techniky provázení a mentorování, osvědčená metodika podpory sólo rodičů ze Skotska

Staňte se mentorkou

...další APERIO kurzy pro rodiče ZDE

APERIO Průvodce porodnicemi

Vyberte si dobře porodnici pro vás a vaše miminko

APERIO Průvodce porodnicemi

Užitečné odkazy

saminadeti.cz
www.saminadeti.cz - tipy, odkazy a rady (nejen) pro sólo rodiče
profem.cz - pomoc obětem domácího a sexuálního násilí
vasevyzivne.cz - bezplatná právní pomoc při vymáhání výživného
Kalkulačka pro výpočet dávek v roce 2017 - nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, ošetřovné
Kalkulačka pro výpočet výše náhrady mzdy v roce 2017 - v prvních 14 dnech dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény
Věková a důchodová kalkulačka

RODIČE NA START! 2017

Letošní benefiční běh se vydařil, na poradnu jsme získali 40 tisíc Kč

Chcete podpořit bezplatné poradenství pro rodiče? Přidejte se příští rok k nám!



Pomohlo vám APERIO?

Přispějte darem na náš účet, pomůžete tak spolu s námi dalším rodičům.
333 777 555 / 2010 variabilní symbol 333.
Odkaz na platební bránu najdete na donorské stránce. Děkujeme!

Nakupujte v internetových obchodech přes web GIVT.cz. Část z Vaší útraty půjde na naši podporu. Nestojí Vás to nic navíc. Děkujeme!
Podpořte nás snadno nákupem ve svém oblíbeném e-shopu přes givt.cz

Naši donoři

Poradna APERIO je podpořena z rozpočtu MPSV ČR a Magistrátem hlavního města Praha.

APERIO v médiích

Poslechněte si rozhovor s Eliškou Kodyšovou o kurzu Nové šance pro rodiče v obtížné situaci.

APERIO v Sama Doma. Co nabízíme pro rodiče v obtížné situaci?

Dokonalé Vánoce nejsou pohodové Vánoce, rozhovor s Eliškou Kodyšovou, psycholožkou a ředitelkou APERIA

Právnička Jana Seemanová v pořadu Sama doma, 1. března 2016.