Aperio

Nebojte se začít! Skončit se dá vždycky!

Skoncujte s výmluvami, popřípadě přejídáním či kouřením a začněte s během.


Že je pozdě? Další výmluva. Nikdy totiž není tak pozdě, aby se nedalo začít něco nového.
A že se vás to netýká, protože už přece dávno běháte - a třeba mnohem lépe a rychleji, než já? Čtěte dále - jistě totiž máte v okolí někoho, kdo jen stárne, chátrá a připravuje se o hezké zážitky. Někdy stačí skutečně málo - často omyl či náhoda - k tomu, aby mezi námi bylo o jednoho dalšího běžce či běžkyni víc. Právě vaše povzbuzení posílené přicházejícím jarem a atmosférou pražského půlmaratónu může být tou pověstnou poslední kapkou k tomu, že onen dotyčný půjde a koupí si běžecké boty. A nemusí z něj být mistr světa.

běžkyně v lese

Tu je několik zářných příkladů ze života

Emil Zátopek začal běhat až v 19 letech. Nechtělo se mu ani do prvního závodu, do nějž ho donutil vychovatel Baťovy průmyslové školy ve Zlíně. Tradiční běh městem dokončil na druhém místě - a začal se atletice věnovat. O tři roky později je prvním českým běžcem, který pokořil hranici 15minut na trati 5000m. Další úspěchy jistě znáte.

Když pěvkyně Ema Destinnová přišla na předzpívání do Národního divadla, doporučili jí, aby si místo zpívání raději dávala sprchy. A ona to dopracovala až do Metropolitní opery.

Kdyby byli všichni pečliví a vše po sobě a po své práci do puntíku uklízeli, nevzniklo by ani šampaňské, ani řada objevů v medicíně. A nejen tam.

První závodící veteráni, či spíše zvláště ženy veteránky, musely na své první tréninky vyrážet až po setmění, aby se s někým nemusely potkat. Dříve se to jaksi nenosilo. Avšak pádným důkazem, že začít běhat lze i po šedesátce - a ještě si domů navozit velkou sbírku medailí a pohárů ve své kategorii, je a dlouho zůstane Marie Hanáková, o níž tu ještě časem bude řeč.

Organizátor maratonu v rakouském Linci byl silným kuřákem. Típl svou poslední cigaretu, začal se věnovat běhu a triatlonu - a poté závody organizovat. Za exkuřáky, z nichž se stali běžci, ale není třeba jezdit tak daleko. Sama jich několik znám a vy jistě také. Jen houšť

 

Jak to bylo a je se mnou? Začít se dá vždycky, záleží na vás! Nepodléhejte stereotypům!

Vanda Kadeřábková Březinová

A jak jsem začala běhat sama?
Zpočátku nesportující poleno. Teprve v šestnácti, když jsem podívala na váhu a viděla na ní větší číslo než později těsně před porodem, bylo jasné, že musím něco dělat.
Dlouhými tratěmi jsem se tehdy nechtěla trápit, a tak jsem zamířila na nejbližší stadion pražské Bohemky v Riegerových sadech. Provázena nejapnými poznámkami pubertálních kluků (kteří vesměs s pivními břuchy později se sportem skončili), jsem se propracovala ke své současné postavě - a do první ligy, nejprve za Bohemku, později v dresu Slavie.
Dálkoplaze jsem tehdy měla za podivínské magory, co se stejně jednou zničí. A mou vzdálenou vizí bylo, že až se přehoupnu do veteránského věku, budu běhat sprinty-čtvrtku i tam.

Člověk míní a život mění


Později začala moje výkonnost klesat a začala jsem se věnovat klasickému zpěvu a konzertovat -  tak to skutečně nešlo dohromady.
Pokud jsem nechtěla zase ta hrozná kila zpět, nezbývalo než tratě prodloužit. Tak jsem několik let chodila klusat do lesa a někdy si to dala na čas.
Až v roce 2002, kdy jsem našla odvahu se postavit na start nějakého závodu, odstartovala moje druhá atletická kariéra. Čas neslavný, překopnutý (3km za 12:35) - ale na bedně jsem byla. Co ale bylo důležité, poznala jsem nové lidi z řad dálkových běžců, kteří mně postupně přesvědčili (ať přímo nebo to sami netuší). Moc jim všem děkuji!  A maraton je taky droga.

Když jsem asi čtyři týdny po porodu byla ráda, když se mi podařilo souvisle uklusnout pětset metrů, nic moc. Nebyla jsem tehdy daleko od čirého zoufalství. Přece jsem si držela kondičku po celé těhotenství (tedy spíše ten půlrok, co už jsem o něm věděla), v sedmém měsíci zvládla i půlmaraton, a teď tohle?
Nicméně jsem se trochu kousla, za tři měsíce byla zpět na dráze a další roky běhala ještě lépe, než předtím. Takže - jde to, milé dámy (nebo pánové, co máte novopečenou matku doma).

 

Aby člověk začal běhat, někdy stačí málo - a je moc příjemné potkávat další lidi, které se mi podařilo na běžecké stezky přivést - nebo číst či poslouchat příběhy jiných, kteří se nabái rozběhnout. Každý z nás má svůj příběh, každý může být třeba přávě ten příklad, který Vám pomůže se rozhodnout.


autor: longrun.cz partner běhu RODIČE NA START