Aperio

Situace sólo rodičů z pohledu právničky

28.05.2013 | #sólo rodiče #zákony

Současné postavení sólo rodičů v ČR

V následujícím textu je rodina se sólo rodičem synonymem pro odborný výraz „neúplná rodina“ a termín „sólo rodič“ je obsahově shodný s termínem „osamělá osoba“ nebo „samoživitel/ka“.

V současnosti se jedná přibližně o sedminu rodin, v nichž žijí děti do 15 let jen s jedním rodičem zpravidla s matkou. Na této skutečnosti se podílí především vysoká rozvodovost (v roce 2012 bylo rozvedeno 23 tisíc manželství s nezletilými dětmi) a jednak zvyšující se podíl dětí narozených mimo manželství (podíl dětí narozených neprovdaným ženám činil v roce 2012  43,4 %). Nejvyšší podíl narozených dětí mimo manželství byl mezi prvorozenými dětmi (54,5 %).  Z uvedených čísel je zřejmé, že zmiňovaný trend zahrnuje stále větší počet osob. Jedním z důsledků je, že rozvedené osoby či neprovdané matky nejsou společností odsuzovány tak, jak tomu bylo dříve.

Na tento vývoj reagoval stát postupným rušením legislativních „výhod“ pro sólo rodiče. Byl zrušen sociální příplatek, dávka, která osamělost zohledňovala, dále delší podpůrčí doba u peněžité pomoci v mateřství nebo delší mateřská dovolená. Na druhou stranu byly nově upraveny právní prostředky v oblasti vymáhání výživného, jako je např. zabavení řidičského oprávnění při neplacení výživného.  Stát tímto dává jasně najevo, že své děti mají živit především rodiče a na (ne)soužití rodičů pohlíží jako na jejich soukromou záležitost.

Pomoc sólo rodičům je tak poskytována nikoliv z důvodu jejich osamělosti, ale z jiných, zejména sociálních důvodů, jako jsou nezaměstnanost, hmotná nouze, péče o děti atd. Osamělost přestala být kategorií v českém sociálním systému. Výjimkou zůstalo ošetřovné, které je osamělým rodičům poskytováno 16 kalendářních dnů namísto 9 dnů u ostatních rodičů.

Donedávna totiž bylo celkem běžným jevem, že nesezdané páry před úřady pouze předstíraly rozpad vztahu a takto neoprávněně získanými sociálními dávkami si vylepšovaly rodinný rozpočet. Společnost, místo aby takové chování odsoudila, resp. trestala, tak jej shovívavě tolerovala. Důsledky nejvíce odnesly skutečně opuštěné osaměle žijící matky, které na všechno zůstaly samy, a kterým otec neplatil výživné. Způsob života párů a bytová situace se změnila za posledních 15 let natolik, že pro úřady je nemožné zjistit, kdo je skutečně sólo a kdo nikoliv. Legislativní definice „osamělé osoby“ již pro tento účel nevyhovuje. Osamělými osobami se rozumí neprovdané, ovdovělé nebo rozvedené ženy, svobodní, ovdovělí nebo rozvedení muži a ženy i muži osamělí z jiných vážných důvodů, nežijí-li s druhem, popřípadě s družkou nebo s partnerem.

Problémy rodin s jedním rodičem

Rodiny sólo rodičů čelí v praxi značným problémům. Ve společnosti dochází ke změnám hodnotové orientace, do popředí se dostává zaměření na výkon, individuální úspěch a seberealizaci. To jsou však hodnoty, které s hodnotami úplné rodiny příliš nekorespondují. Prostředí rodin, kde dítě žije pouze s jedním rodičem, klade velké nároky na výchovu dětí a formuje jejich nahlížení na rodinu jako aspekt budoucího utváření rodiny vlastní. Situace v takových rodinách je náročná nejen pro vychovávajícího, ale především pro dítě. Toto společenství je problematické značnou křehkostí vztahů a vazeb. Negativním důsledkem u dětí vyrůstajících jen s jedním rodičem bývá často ochuzení o druhého rodiče.

Často jsou potíže v rodinách sólo rodičů zapříčiněny vzájemnou nenávistí rozpadajícího se páru nebo absencí citového vztahu mezi rodiči. Výzkumy ukázaly, že fakt, že se rodiče nenávidí, je pro dítě daleko více ohrožující než rozvod sám. Dobré přizpůsobení dítěte po rozvodu neovlivňuje tolik právní úprava poměrů, tedy do jaké péče je dítě svěřeno, ale spíše kvalita vztahu mezi rodiči.

Někteří sólo rodiče odmítají umožnit styk dítěte s druhým rodičem (zpravidla matka brání otci). Důsledkem této situace může být i tzv. syndrom zavrženého rodiče. Jde o poruchu u dětí, která vzniká v kontextu konfliktů rodičů během rozvodových sporů. U dítěte se primárně projevuje neoprávněnou kritikou, očerňováním a odmítáním jednoho rodiče. Toto chování je podněcováno preferovaným rodičem proti druhému rodiči, na rozvoji syndromu se nicméně podílí i samo dítě, nezávisle na preferovaném rodiči.

Dalším problémem, kterému rodiny sólo rodiče (zpravidla matky) čelí, je nezájem druhého rodiče (obvykle otce) o dítě. Jedná se např. o případy, kdy ena oznámí muži, že je těhotná a on jí po této informaci opouští. Narozením dítěte tak vzniká rodina se sólo rodičem. Matka často otce neuvede ani do rodného listu, aby předešla případným konfliktům s ním. V těchto případech není nikdo povinen platit na dítě výživné a matka je odkázána na svoji výdělečnou činnost, pomoc své rodiny, dávky státní sociální podpory nebo pomoc v hmotné nouzi. Absolutní absence otce v životě dítěte se odráží v jeho budoucím vývoji po celý život. Osoby, které spolu mají intimní styk, by si měly vždy uvědomovat, že důsledkem jejich vztahu může být rodičovství a být ochotni a schopni tuto rodičovskou odpovědnost nést. Podstatné je, že negativní postoj vůči rodičovství nejvíce odnese někdo úplně jiný, jejich společné dítě.

Výživné

Největším a nejrozšířenějším problémem sólo rodičů je výživné. Okruhy, které se v rámci tohoto tématu řeší a které by mohly být předmětem snahy o zlepšení, jsou určování výše výživného a neplatičství. Průměrná výše výživného se pohybuje mezi 2000 – 4000 Kč.

Mnoho povinných rodičů neplatí výživné vůbec nebo nepravidelně. Domoci se dlužného výživného je obtížné i pomocí soudu.  Výživné se často dostává k rodičům samoživitelům se zpožděním, což v napjaté situaci může vést k nemožnosti zajistit potřeby dítěte v dostatečné míře. Odhaduje se, že v ČR neplatí výživné až 80 000 rodičů, kterým byla tato povinnost soudně uložena.

Sólo rodič může dlužné výživné vymáhat exekucí. Pokud rodič, tj. povinná osoba neplní dobrovolně vyživovací povinnost, může se sólo rodič, tj. oprávněná osoba obrátit na soudního exekutora. Pokud má povinná osoba trvalé příjmy (např. z pracovního poměru, důchodu), je zpravidla veden výkon rozhodnutí formou srážek z těchto příjmů. V případě, že povinná osoba příjem nemá, je možné vymáhat výživné i jinými exekučními prostředky, např. prodejem majetku ve vlastnictví povinné osoby v souladu s platným právem.

V trestním zákoníku je obsažen i trestný čin – zanedbání povinné výživy. V roce 2011 bylo pro tento trestný čin odsouzeno 9 693 osob. Neplacení výživného má za důsledek, že třetina rodin se sólo rodičem je ohrožena chudobou. (Podle definice Českého statistického úřadu je rodina sólo rodiče s jedním dítětem mladším 13 let ohrožena chudobu, jestliže čistý příjem rodiny nedosahuje 12 128 Kč měsíčně a u rodiny sólo rodiče se dvěma dětmi 14 917 Kč měsíčně.)

Legislativa nově upravila právní prostředky v oblasti vymáhání výživného. Od 1. 1. 2013 je možné využít nový exekuční prostředek – pozastavení řidičského oprávnění, který může exekutor vydat pouze v případě vymáhání nedoplatku výživného na nezletilé dítě. Další novinkou je ustanovení 196a trestního zákona, kdy pachateli trestného činu zanedbání povinné výživy (§ 196 trestního zákona) může soud uložit jako přiměřené omezení, aby se zdržel řízení motorových vozidel. Toto přiměřené omezení soud uloží zejména tehdy, je-li důvodná obava, že povinnost uhradit dlužné výživné bude mařena nebo ztěžována.

Jak by se mělo pomáhat rodinám s jedním rodičem?

Je možné považovat rodiny s jedním rodičem za rovnocenné úplným rodinám?  Rovnocenný přístup je problematický, neboť rozpadem jedné formy (tj. úplné rodiny) vzniká forma druhá  (rodina se sólo rodičem). Pokud by byly obě formy ekvivalentní, ospravedlňovalo by to veškeré nezodpovědné chování ohrožující či ničící úplnou rodinu (např. nevěra, alkoholismus). Pokud by rodiny se sólo rodiči byly rovnocennou alternativou k úplným rodinám, pak by problémy sólo rodičů patřily jen do jejich soukromé sféry. Ve skutečnosti tomu však není.

Jak by měla být sociální pomoc sólo rodičům tedy koncipována?  Podle přístupu k sólo rodičům lze společnost rozdělit v zásadě na dvě skupiny.  Do první patří zastánci široké podpory samoživitelkám (např. zde http://www.cssd.cz/aktualne/blogy/bojujme-za-samozivitelky/), do druhé pak odpůrci jakékoliv pomoci (např. zde http://pavelpokorny.blog.idnes.cz/c/323334/Mile-samozivitelky-kde-mame-ty-penize-porad-brat.html). Polarizace společnosti se také projevuje „v boji“ názorů a postojů žen (např. na www.asociaceneupnycrodin.cz) proti názorům a postojům mužů (viz www.rovnopravnost.cz). Z mnohých webových stránek či příspěvků na toto téma je zřejmé, že byly napsány pod vlivem silných emocí. Přístup každého jedince k tomuto tématu je zpravidla určován jeho současnou rodinnou situací či tím, v jaké rodině byl vychován.

Stát zrušil téměř veškerou finanční pomoc pro sólo rodiče, tudíž se v současnosti nejedná se o zvláštní podporovanou skupinu. Tímto však problémy sólo rodičů nevyřešil. Otvírá se zde prostor pro neziskové, církevní a jiné organizace, které mohou organizovat účinnou a efektivní podporu a pomoc rodinám.

Za správný přístup lze považovat takový, kdy úplné rodiny budou podporovány především v jejich stabilitě, která bude založena na pevném vztahu (manželského) páru – vzájemné úctě a respektu. Pomoc rodinám se sólo rodičem by měla být koncipována jako individuální sociální pomoc všem účastníkům rodinného vztahu – sólo rodiči, dítěti a druhému rodiči. Sólo rodičům by měly být poskytovány specifické nenárokové služby „na míru“ jako, např. hlídání dětí v době nemoci, „job klub“ – pomoc při vyhledávání nového pracovního místa, která by vyhovovala specifickým rodinným podmínkám, pořádání rekvalifikačních kurzů s hlídáním dětí, právní, psychologické, sociální a profesní poradenství. Pro děti sólo rodičů v sociální nouzi by mohla být organizována sbírka šatstva. Těm nejpotřebnějším by mohly být financovány některé platby např. v  souvislosti se vzděláváním (koupě učebnic) nebo stravování ve školách a školkách. Oběma rodičům by se mělo pomoci v zprostředkování vzájemné komunikace a v dodržování povinnosti umožnit styk dítěte s druhým rodičem atd.

Případná mediální kampaň by měla vést mj. k tomu, aby si lidé uvědomili, že být rodičem je pouto k dítěti a k druhému rodiči do konce života.


Autorka

JUDr. Jana Seemanová – právnička, dlouhodobě se zabývá právním postavením rodičů, zejména na trhu práce, a to jak teoreticky, tak prakticky, např. v kvalifikačních pracích na katedře pracovního práva a práva sociálního zabezpečení. Působí jako lektorka (mj. v kurzech a seminářích jak pro rodiče, tak pro zaměstnavatele) a právní poradkyně (např. webová poradna APERIO), je autorkou textů (nejen) legislativní příručky „Nebojujte s úřady a zaměstnavateli“ (ve 2013 "Nebojujte se zákony a slaďte práci s rodinou"). V rámci projektu APERIO zaměřeném na sólo rodiče a zlepšení jejich postavení na trhu práce a ve společnosti vypracovává podrobnou srovnávací studii o situaci sólo rodičů v ČR a v ostatních státech Evropy.

Objevte další články na téma:

Rychlé odkazy

Podpořte nás

Pomohlo vám APERIO? Pokud ano, prosíme přispějte i vy nás.

APERIO v TV

Právnička Jana Seemanová v pořadu Sama doma, 1. března 2016.


Nové služby

Kurz pro rodiče ve složité situaci
Práce, komunikace, výchova,
finanční poradenství, seberozvoj,
právní minimum

 Nebojujte se zákony. Příručka pro rodiče 2016 - ke stažení ve formátu PDF, velikost 1 MB

Otevřená registrace, počet míst omezen

Praktické

Counselling for Foreign National Parents Living in the Czech Republic

osobní a telefonické poradenství pro rodiče

Oblíbené

Nebojujte se zákony - příručka pro rodiče 2016

 Nebojujte se zákony. Příručka pro rodiče 2016 - ke stažení ve formátu PDF, velikost 1 MB

* Příručka je zdarma a můžete si ji po dohodě vyzvednout v kanceláři.
* Příručku si můžete stáhnout ZDE .
* Nebo objevte jednotlivé články sekci v Rady a informace.

Jsme s Vámi 15 let

APERIO - Společnost pro zdravé rodičovství

2016 - slavíme 15. narozeniny

2015 - bezplatná webová poradna pro rodiče slaví 10 let

2013 - stáváme se přidruženou organizací při OSN k DPI NGO

2012 - získali jsme ocenění jako Národní finalista v celoevropské soutěži v rámci Evropského roku aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity za mezinárodní workshop Dobrodružství prarodiče

2010 - zvítězili jsme v soutěži Národní cena kariérového poradenství za projekt podporující sólo rodiče na trhu práce

2006 - 2007 - vytvořili jsme
1. metodiku genderového auditu v ČR v rámci společného projektu iniciativy EQUAL

2005 - poprvé vychází odborná příručka pro rodiče "Nebojujte se zákony a slaďte práci s rodinou"

2002 - prvně vychází "Průvodce porodnicemi" - nástroj pro svobodnou volbu porodní péče

2001 - vzniká sdružení APERIO a pořádá konferenci "Přivádíme děti na svět"

Podpořte nás snadno nákupem ve svém oblíbeném e-shopu přes givt.cz

Máte nás rádi?
Nakupujte ve svých oblíbených internetových obchodech přes web GIVT.cz. Část z vaší útraty půjde na naši podporu.
Nestojí Vás to nic navíc!