Aperio

Jak se žije otcům v Čechách

Doba se mění a s ní i role mužů a žen jako rodičů. V APERIU sledujeme vítaný trend, kdy otcové začínají být aktivnější a více zapojení do péče a výchovy svých dětí. Někteří z nich odcházejí na rodičovskou dovolenou, jiní žádají o flexibilní pracovní režimy, aby mohli lépe přizpůsobit svůj čas potřebám dětí. V české legislativě je zakotveno, že otec dítěte má právo o své narozené dítě pečovat za téměř stejných podmínek jako jeho matka, a to i v případě, že současně s ním matka dítěte čerpá mateřskou (rodičovskou) dovolenou (§ 198 odst. 1 zák. Práce). Přesto je otců na rodičovské dovolené v České republice necelé 1 %.

Přinášíme Vám rozhovor s dvěma "aktivními" otci Petrem Kodyšem a Jiřím Horákem, kteří se zapojili do péče o děti více, než je stále ještě obvyklé. Věříme, že Vás článek bude inspirovat.

Kdy jste začali pečovat o děti více, než je běžné v české společnosti, tedy převzali větší část nebo hlavní roli rodiče v péči o potomky? Kolik bylo dětem a jak situace vznikla? Byla to dohoda nebo přirozená věc, která se „jenom" přihodila?

Peter K. Hlavně nemyslím, že jsem převzal HLAVNÍ roli. Starám se o děti, jak umím (nebo neumím) a myslím si, že bych mohl víc. Naše dohoda s manželkou je věc permanentně se ladící podle mnoha okolností. Její roli přebírám asi hlavně v její nepřítomnosti, kdy mě děti vezmou „víc na milost" a vlastně jim nic jiného nezbývá. Nic jsme neplánovali, žádné dělení rolí jsme nedělali. Manželka je stále víc matka, já jsem tvrdší a asi občas na děti náročnější. V její nepřítomnosti jsem ovšem mazlivější a děti to akceptují.

Jiří H. Na rodičovské dovolené jsem byl rok a půl a staral jsem se o syna (rok a půl) a dceru (tři čtvrtě roku). A jak to vzniklo? Ani nevím, vyplynulo to zcela přirozeně, manželka se chtěla vrátit dřív do práce a já se rozhodl, že zůstanu doma s dětmi. V průběhu rodičovské mé ženy se postupně ukazovalo, že manželčina práce je poměrně zajímavá a dobře placená a zaměstnavatel se ji snaží získat v poměně krátké době zpět. Nutno říct, že jsme právě předělávali dům a já jsem navíc v té době dokončoval svůj projekt a cítil jsem, že než začnu něco nového, chtěl bych se věnovat dětem a dostavbě domu, což pro mě byly projekty s velkou výzvou. Ale celou tu dobu jsem pořád něco vymýšlel, takže jsem se necítil nijak odstřihnutý od své vlastní realizace. Uklidňovalo mě také, že je to jenom na nějakou určitou dobu a ne na celou školní docházku, pokud by to mělo být na patnáct let, tak to by mě dost ničilo. Ale představa půl roku, roku (nakonec to bylo rok a půl), tak to mi přišlo zajímavé.

Jak reaguje vaše okolí na to, že jste takovým pečujícím tátou? A tím myslím vaši kamarádi, spolupracovníci, váš nadřízený? Setkáváte se spíše s pochopením nebo nepochopením?

Peter K. Já myslím, že mám plné pochopení od kolegů i od přátel.

Jiří H. Z mé zkušenosti... reakce byly dvojí. Jedni říkali, že je to skvělé a že by si to také chtěli zkusit. Druzí si mysleli, že jsem pod pantoflem, protože tak to u některých jistě je. Nikdo prostě jen tak nepřejde to, že jste otcem na plný úvazek. Někteří to vnímali i tak, že vlastně nemusím pracovat.

Byl, nebo je, váš vzor pro někoho tak zajímavý, že by šel také na rodičovskou?

Peter K. Nevím o tom. My muži si často posteskneme, že chceme být víc doma. Nezkoumal jsem, jestli inspiruju své okolí.

Jiří H. Ne. Nesetkal jsem se.

Jak vy se cítíte v roli aktivního otce? Naučila nebo obohatila vás péče o potomky o něco, co byste jinak nezískal? V čem to bylo zajímavé?

Peter K. Nerozumím moc pojmu „aktivní otec". Péče mě určitě obohacuje a myslím, že platí: „kdo nezažil, nepochopí".

Jiří H. Já myslím, že mě rodičovská zas až tak moc neovlivnila, snad jedině to, že nevnímám nastávající rodičovství ve firmě jako ztrátu zaměstnankyně, ale jako radostnou událost. Zatím sice nemám zkušenost s vlastními zaměstnanci – rodiči, v mé firmě zatím pracují převážně bezdětné ženy. Nicméně jsem určitě více nakloněn nabídnout nebo vyjít vstříc v budoucnu rodičům, např. nabídkou zkrácených úvazků. Vím, že najdeme cestu. Zatím nemáme programově zřízený dětský koutek, ale uvidíme. S dětmi jsem byl každý den a viděl jsem jejich pokroky. Pořád jsem je natáčel a posílal manželce do práce přes Skype. Což pro mě bylo spojení s normálním světem. Stalo se mi to samé, jako ostatním rodičům na rodičovské, děti byly mým podnětem a zábavou, pořád jsem o nich mluvil! Ale je pravda, že když manželka přišla domů, tak jsem děti předal a věnoval jsem se sobě, vystřídali jsme se přirozeně. Manželka přišla domů a vrhala se na děti. A tak to je, ten chlap je až třetí na řadě.

Asi otázka na Vás pane Jiří, zažíval jste pocity matek, že nemají čas samy na sebe, nebo jste time management zvládal lépe, než popisují ženy-matky?

Jiří H. Ono to není asi tolik o time managementu, ale uvědomit si, že potřebujete čas na sebe. Nějak jsem si dokázal ten čas na svoje koníčky najít a dál si vyšetřit čas na svůj sport nebo na pivo s přáteli. Neměl jsem pocit, že se zanedbávám. Navíc si myslím, teď mluvím hodně za sebe, že muži jsou takoví sobečtější, tolik se rodičovství nepoddají. Matka dá dítěti všechno a svůj osobní čas odsouvá, já jsem si ten čas našel, třeba když spali. Asi je důležité odmítnout určitý pocit provinění, že když si děti hrají a nepotřebují vás, využijete čas pro sebe. Je to tak v pořádku.

Jak jste na tom nyní, je pro vás náročné skloubit zaměstnání s otcovstvím? A v čem? Setkal jste se někdy se situací, že otcové nejsou vítáni? Např. při přebírání dětí ze školky/školy, na úřadech atd.?

Peter K. Z mé zkušenosti... je to neustálé pečlivé plánování přítomnosti doma, v práci a na služebních cestách. Nikdy jsem se ale nesetkal s nepochopením, ani u zaměstnavatele a kolegů, ani na úřadech, spíše naopak. Zažádal jsem i o flexibilní režim v práci, a bylo a je mi vycházeno vstříc. Platím za to ovšem častou prací mimo běžnou pracovní dobu a o víkendech.

Jiří H. Na úřadech to bylo přínosem, lidé tam byli velmi ochotní a chápaví, ale například na dětských hřištích jsem se jako součást rodičovské komunity moc necítil. Když jsem se snažil komunikovat s matkami na hřišti, tak si většinou myslely, že děti vychovávám sám a že někoho hledám. Na pískovištích to bylo těžké, cítil jsem se jako narušitel prostředí. Samozřejmě, že jsem sem tam potkal také otce, ale většinou na hřišti pracovali, takže jsem po chvíli přestal na hřiště chodit. Když šly děti do školky, tak šla moje žena na poloviční úvazek. Já jsem se zapojil do nového rozjíždějícího se projektu, teď vedu jazykovou akademii a jsem víceméně flexibilní.

Podpořili byste švédský model, kdy se otcové s matkami o péči o děti dělí prakticky od narození a rovnocenně?

Jiří H. Určitě ano. Je to změna prostředí a zkušeností, které vás mnohému naučí. Aktivní otcovství má potenciál obohatit muže o určitou zkušenost. Podle mého názoru porozumíte více situaci, ve které se nacházejí ženy-matky, a to vám přinese určitý nadhled. Najednou jste nuceni řešit jiné věci – koordinaci kroužků, školek, pravidelného režimu - a to je náročný a zajímavý proces. A zároveň musíte řešit i sebe a skloubit svoje přání a představy o vás jako o úspěšném muži - a to je ten přínos, který v tom vidím.

Měli byste nějaký vzkaz pro otce, kteří by chtěli, ale bojí se více slaďovat?

Peter K. Je to sice akademická otázka, ale snad .... Neuvažovat o tom, a začít to dělat.

 

Děkuji vám za rozhovor.

Petra Kubálková


Peter Kodyš, otec 5 dětí, dvě jsou už dospělé a tři mladšího školního věku. Pracuje ve výzkumu a výuce na vysoké škole na Univerzitě Karlově jako částicový fyzik - experimentátor. Několikrát byl s celou rodinou na dlouhodobých pobytech v zahraničí, kde si roli otce užil víc než doma.

Jiří Horák, otec 3 dětí, předškolního a mladšího školního věku. Je ředitelem a spolutvůrcem zážitkové výukové metody používané v jazykové škole Archimedes Language Academy, která byla založena v roce 2010 v Praze a od té doby počet studentů i lektorů roste, a to po celé České republice.


Projekt "Podpora slaďování pracovního a rodinného života" byl podpořen v rámci operačního programu, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem.
Projekt CZ.1.04/5.1.01/51.00027

Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost     
(podrobné informace na www.esfcr.cz)

loga OP LZZ, ESF, EU

Objevte další články na téma:

Rychlé odkazy

Právě vyšlo

Nebojujte se zákony.
Příručka pro rodiče 2016

 Nebojujte se zákony. Příručka pro rodiče 2016 - ke stažení ve formátu PDF, velikost 1 MB

* Příručka je zdarma a můžete si ji po dohodě vyzvednout v kanceláři.
* Příručku si můžete stáhnout ZDE (formát PDF, velikost 1 MB).
* Pokud si přeje příručku zaslat poštou, bude vás stát cenu poštovného.

Podpořte nás

Pomohlo vám APERIO? Pokud ano, prosíme přispějte darem na číslo účtu
333 777 555 / 2010
variabilní symbol 333

Do zprávy pro příjemce označte platbu jako "dar."
Odkaz na platební bránu i další možnosti, jak nás podpořit, najdete na donorské stránce.
Děkujeme!

Podpořte nás snadno nákupem ve svém oblíbeném e-shopu přes givt.cz

Máte nás rádi?
Nakupujte ve svých oblíbených internetových obchodech přes web GIVT.cz. Část z vaší útraty půjde na naši podporu.
Nestojí Vás to nic navíc!

Kurzy pro rodiče

Přehled všech kurzů a seminářů pro rodiče najdete ZDE.

Doporučujeme

DámePráci.cz

Poradí vám poradna APERIO a práci najdete s aplikací DámePráci.cz

Zkrácené úvazky

Donoři

Obsah sekce Rodina a práce je podpořen v rámci projektu Podpora slaďování pracovního a rodinného života (OP LZZ).

loga OP LZZ