Aperio

Jak žijí samy mámy? Zeptali jsme se za Vás...

V APERIU se dlouhodobě věnujeme postavení rodičů. Čím dál častěji zaznamenáváme, že postavení rodičů bez partnera je v české společnosti stále těžší a těžší. Život matek (i otců) bez partnerů (a partnerek) není „jenom" o nedostatku času sama na sebe, ale stále více i o sociálním postavení rodiny, nedostatku finančních prostředků a téměř nemožnosti sladit práci a rodinu.

Podle statistik, uvedených v publikaci Ženy a česká společnost (ProEquality, 2010) se až 50 % českých žen po rozvodu ocitá v rizikovém pásmu chudoby. To znamená, že příjmy těchto domácností se dostávají pod hranici 1,5 násobku životního minima.

Jak se žije matkám samoživitelkám jsme se zeptali čtyř žen. Jejich dialog si můžete přečíst v následujícím textu.

Co bylo pro vás nejtěžší na začátku, když jste věděly, že budete více méně na výchovu dětí samy? Jaké to je, být samoživitelkou?

H.J. Záleží na vaší definici samoživitelky. Mám děti ve střídavé péči a dělíme se i o náklady na děti. Takže de facto nejde o samoživitelství, ale spíše o sólo rodičovství. To je také termín, který se mi zdá vystihovat daleko víc podstatu většiny různých uspořádání, ve kterých v současné době žijí rodiče, kteří nevychovávají svoje děti spolu. Samozřejmě ale i u střídavé péče jde částečně o samoživitelství, protože kromě výdajů na školní i mimoškolní aktivity dětí (hrazených napůl), tu jsou běžné výdaje na domácnost, oblečení a výživu dětí, které si každý z nás hradí sám.

J.J. Stala jsem se matkou samoživitelkou až během rodičovství, dceři byly asi tři roky. A jako nejvhodnější mi tehdy přišlo vrátit se do rodinného domu svých rodičů, kde mám samostatný byt. Materiální stránku jsem zvládala. Sice to na začátku bez práce šlo hůř, ale šlo to. Všechno se točilo kolem mé dcery a jejích potřeb, a pak někde vzadu jsem byla já.

J.P. Já jsem rozvedená od roku 2010, mým dětem bylo tehdy 2 a 9 let.

E.K. Sólo matkou jsem se stala již v těhotenství. Až do šestého měsíce jsem se cítila vcelku vyrovnaně, jen občas mi bývalo smutno, někdy se dostavily pocity strachu z budoucnosti - neviděla jsem žádné příznivé vyhlídky. Ale musím říct, že okolí ke mně bylo milé. Jak kolegové v tehdejším zaměstnání, kteří mi vycházeli vstříc, tak i rodina, za kterou jsem se měla nastěhovat zpět na konci těhotenství. Byla jsem ráda, že mě rodina nezavrhla. A co bylo nejsložitější? Pro mě asi samota, ten pocit, že mám jen jedny ruce, které musí připravit vše potřebné. Nejvíc jsem toužila po blízkosti a sdílení pocitů, toho co se ve mně a kolem děje.

J.J. Pro mě bylo na začátku nejobtížnější to zvládnout psychicky. Neměla jsem práci a bála jsem se, že ji sama s dítětem těžko najdu nebo nebude odpovídat pracovní dobou mým představám a nebudu moci být dostatečně s dcerou. A nejhorší byly pocity, že jsem nedokázala dceři zajistit úplnou rodinu, podle mě jsem zklamala. Navíc jsem nebyla typ, který by jezdil sám (jen s dítětem) na dovolenou nebo výlety. Bála jsem se, že pro ni prostě nedokáži vytvořit dostatečně zajímavé a veselé dětství.

J.P. Moje pocity? Strach! Až ochromující strach o děti a navíc jsem (a stále mám) špatnou komunikaci s bývalým partnerem.

Jak jste situaci řešily nebo řešíte? Pomáhá vám bývalý partner, a jak komunikace probíhá?

J.J. Mně hodně pomohlo bydlení ve stejném domě s rodiči. Měla jsem soukromí, ale když už to nešlo, mohla jsem k nim kdykoliv zaskočit nebo si vzali dceru k sobě, když jsem potřebovala být chvíli sama. Snažila jsem se dostat život do normálních kolejí. Našla jsem si kamarádky se stejně starými dětmi na posezení na hřišti nebo na procházky a různé akce. Občas jsem vyrazila s dcerou někam sama a zjistila jsem, že to jde. Začala jsem si také hledat práci a na rovinu jsem při pohovoru říkala, co hledám, abych ji mohla sladit s péčí o dceru. Naštěstí vycházím dobře s bývalým manželem (ač to pro mě byl ze začátku problém). Mohu s ním konzultovat záležitosti, které nedokáži rozhodnout sama (škola, některé typy kroužků...), pomůže mi s dcerou, když něco nestíhám (vyzvednout ji někde, dojet s ní někam....), zapůsobí mužskou autoritou, když mě dcera nechce poslechnout.

H.J. Situaci řeším prací v neziskovém sektoru, kde mám flexibilní režim i možnost práce z domova v případě potřeby.

J.P. Ideální práci si stále hledám. Za dva roky se komunikace s bývalým manželem v mnoha směrech vylepšila, a tak se oba snažíme na všem podstatném (kolem dětí) dohodnout. Což je asi nejdůležitější. Dokázat se dohodnout.

E.K. Jak jsem řekla, přestěhovala jsem se zpět do rodného domu k rodičům, a i přesto, že naše vztahy byly konfliktní, měla jsem větší pocit bezpečí. Problémy s rodiči i s otcem dcery jsem řešila návštěvou psychologa, to bylo pro mne klíčové, mohla jsem alespoň částečně s někým sdílet své pocity. A začala jsem navštěvovat kostel, začala jsem s dcerou pravidelně chodit na mše a vždy jsem z kostela odcházela s pocitem úlevy a smíření. Takže pokud člověk vážně nemá ani na psychologa, tohle funguje, a je to má rada nebo doporučení, jak chcete.

Co si myslíte, že by Vám nejvíce usnadnilo život, nový partner, dobré předškolní zařízení, anebo flexibilní režim?

H.J. Předškolní zařízení už nepotřebuji, mám děti ve školním věku. Potřebovala bych více financí, abych si mohla zaplatit různé služby a řemeslníky a měla víc času na děti. Je to ale začarovaný kruh, protože flexibilní pracovní uspořádání funguje podle mé zkušenosti daleko víc v neziskovém sektoru, kde si ale můžeme o lepším finančním ohodnocení nechat zdát.

J.J. Život by nám teď usnadnilo kvalitní školství. Řešit při tom všem ještě neschopnost školy a učitelů a učitelek, suplovat jejich práci a nutit dítě jezdit přes město za snad lepší výukou, to mi přijde opravdu zbytečné. Jinak si myslím, že vše máme. Člověk touží po řadě věcí, ale ne všechny jsou k životu potřebné. Snad jen, abych dceři byla i nadále schopna zabezpečovat kvalitní zázemí, než si začne budovat své vlastní. Moje přání? Abych našla partnera, se kterým budeme moci sdílet radosti a strasti, ale ne takového, abych se musela rozhodovat mezi ním a dcerou.

J.P. Mně nejvíc chybí partner, chybí mi blízkost, opora, podpora, vědomí, že nejsem na vše sama. Potřebovala bych také pomoci najít práci, bez podpory doma sebevědomí hodně klesá a člověk je v jednom kolotoči starostí. Chybí mi též podpora ze strany úřadů, chtěla bych mít někoho, kdo mi pomůže nejen při hledání práce a dá mi seznamy volných míst, ale projde se mnou ten proces až do podpisu smlouvy. To, co nejvíce postrádám, je osobní jistota.

E.K. Já jsem sólo matka již 10 let. Mé potřeby se během této doby měnily, stejná zůstala jedna základní po celou dobu – potřeba chápajícího spolehlivého protějšku, který se umí za vás postavit a postarat se, když je třeba. Nejvíce by mi situaci usnadnilo mít vedle sebe schopného partnera nebo mít zaměstnání, které mě finančně zabezpečí, poněvadž peníze ve své situaci řeším stále. Flexibilní režim by mi také velmi usnadnil situaci, ale to je možné si dopřát jen u určitého druhu zaměstnání, myslím si ale, že většinou spíše ne. Ale co by se mi líbilo, je například mít nárok na delší dovolenou, jako sólo matka bych ji opravdu využila. Například během letních prázdnin, abych mohla trávit se svou dcerou více času.

Kdybyste se měla podívat na svou finanční situaci, jste na tom, v porovnání se svými přáteli, výrazně hůř?

H.J. Záleží na tom, s kým se srovnávám. Jsem na tom objektivně hůř díky tomu, že z jednoho platu musím financovat to, co u úplných rodin jde z platů obou partnerů. Jsem ale schopná sebe i své děti uživit na úrovni, která je pro mě akceptovatelná, takže jsem „v pohodě". Kdybych chtěla, tak bych mohla vydělávat asi mnohem víc, ale je to i o osobních prioritách. Já jsem si vybrala cestu, kdy preferuju víc volného času a flexibilitu před trávením veškerého času v práci. Radši dětem dám ještě pár let svou přítomnost, než peníze.

J.J. Samozřejmě, že jeden plat v domácnosti chybí, takže si nikdy nevezmu hypotéku na nový byt nebo na něj neušetřím. Ale jinak si myslím, že jsem schopna dceři dopřát vše, co ve svém věku potřebuje, např. na sport, do školy, můžeme jet na dovolené, můžeme si dovolit kroužky, výlety, zajímavé akce v průběhu roku.

J.P. Ani já finančně zas tolik nestrádám, prostě jsme se uskromnili a naučili se žít s tím, co máme. Nejezdíme na dovolené, nechodíme do kina, nevyžíváme se v konzumní zábavě, ale bez toho se dá dobře žít.

E.K. Ve srovnání s mými přáteli se cítím jako méněcenná, mám pocit, že lidé z úplných rodin se někdy tak trošku vysmívají, a ti svobodní mnou zase opovrhují. Na druhou stranu po těch letech mám i zkušenosti opačné, úplná rodina není zárukou štěstí a pohody. Z několika stran jsem slyšela názor, že jsem vlastně na tom lépe, že například nemusím řešit manželské neshody ohledně výchovy dětí, společně tráveného času apod.

Jakou roli hrají ve vašem životě a životě vašich dětí prarodiče, využíváte jejich pomoci?

H.J. Ano, velmi jsem využívala pomoci své mámy v době, kdy děti byly ještě hodně malé a neměla jsem možnost dát je do školky. Prakticky mi první rok, kdy jsem byla sama, hlídala mladšího 2,5 letého syna na částečný úvazek, tedy několikrát týdně, abych mohla pracovat. Čím jsou ale děti i maminka starší, tím více se pomoc redukuje. Dnes už je to jen o občasném vyzvednutí jednoho z dětí ze školy.

J.J. Ano, využívám. Teď už méně. Dříve mi vodili dceru ráno do školky, do školy a odpoledne ji vyzvedávali a trávili s ní čas, než jsem přišla z práce. Původně jsem sice měla představu, že ji budu vyzvedávat já, ale to pak zůstávala ve školce poslední, a to i když jsem pro ni přišla do 16:00 hodin. Bez mých rodičů bych všechno těžko zvládala.

E.K. Rodiče jsou do jisté míry takovou náhradou partnera. Pokud je vztah s nimi bez problémů, je to fajn. Já jsem to tak neměla. Ale přes všechny těžkosti v soužití s nimi mi byli po většinu času nenahraditelnou oporou. Pomáhají mi i teď a to nejen finančně, ale také s péčí o dceru ve chvíli, kdy například musím zůstat déle v zaměstnání.

Vychází Vám zaměstnavatel vstříc s Vašimi potřebami? Můžete si například dojít s dítětem k doktorovi, nebo odejít dřív, abyste je mohla vyzvednout?

H.J. Pracuji pro neziskovou organizaci a jsem moc spokojená se vstřícností a flexibilitou, kterou mi organizace poskytuje.

J.J. Ano, předchozí i stávající zaměstnavatel mi vycházel a vychází vstříc (návštěvy u lékaře, školní záležitosti v pracovní době, home office v případě nemoci apod.). Krom toho mám flexibilní pracovní dobu, takže řadu věcí dokáži vyřešit tak, aniž bych musela krátit pracovní dobu.

J.P. Hmmmm, mě ne, horko těžko jsem sehnala práci. Asi bych si nedovolila o tom ani uvažovat. Mám zatím jenom DPP a to neexistuje důvod, abych kvůli něčemu nepřišla do práce.

E.K. Zaměstnavatel mi vychází vstříc jen do jisté míry. Asi po něm nemohu chtít, aby se zajímali o mé osobní problémy. Když potřebuji, mohu ale odejít po domluvě dříve, ale vždy si to musím všechno nahradit. Chybí mi možnost získat více dovolené (já jsem využila i možnosti neplaceného volna během letních prázdnin, ale byl to trochu problém) a určitě lepší finanční ohodnocení. Ale těžko mohu chtít lepší finanční ohodnocení, když mé výkony vzhledem k mé osobní situaci nejsou plnohodnotné podle představy zaměstnavatele. Asi více chybím v zaměstnání a jsem často unavená.

A na závěr, máte nějakou radu pro ostatní mámy, co jsou samy?

J.J. Rada pro ostatní? Nemůžu radit, mám pocit, že jsem to neměla nijak těžké. Žít dál a radovat se ze života spolu se svým dítětem/dětmi. Mít kolem sebe přátele a kamarády, se kterými prožijete spoustu krásných a veselých zážitků (společné dovolené, výlety, posezení u kávy....). Pak se Vám to bude zdát všechno snazší.


Projekt "Podpora slaďování pracovního a rodinného života" byl podpořen v rámci operačního programu, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem.
Projekt CZ.1.04/5.1.01/51.00027

Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost     
(podrobné informace na www.esfcr.cz)

loga OP LZZ, ESF, EU


Objevte další články na téma:

Rychlé odkazy

Právě vyšlo

Nebojujte se zákony.
Příručka pro rodiče 2016

 Nebojujte se zákony. Příručka pro rodiče 2016 - ke stažení ve formátu PDF, velikost 1 MB

* Příručka je zdarma a můžete si ji po dohodě vyzvednout v kanceláři.
* Příručku si můžete stáhnout ZDE (formát PDF, velikost 1 MB).
* Pokud si přeje příručku zaslat poštou, bude vás stát cenu poštovného.

Podpořte nás

Pomohlo vám APERIO? Pokud ano, prosíme přispějte darem na číslo účtu
333 777 555 / 2010
variabilní symbol 333

Do zprávy pro příjemce označte platbu jako "dar."
Odkaz na platební bránu i další možnosti, jak nás podpořit, najdete na donorské stránce.
Děkujeme!

Podpořte nás snadno nákupem ve svém oblíbeném e-shopu přes givt.cz

Máte nás rádi?
Nakupujte ve svých oblíbených internetových obchodech přes web GIVT.cz. Část z vaší útraty půjde na naši podporu.
Nestojí Vás to nic navíc!

Kurzy pro rodiče

Přehled všech kurzů a seminářů pro rodiče najdete ZDE.

Doporučujeme

DámePráci.cz

Poradí vám poradna APERIO a práci najdete s aplikací DámePráci.cz

Zkrácené úvazky

Donoři

Obsah sekce Rodina a práce je podpořen v rámci projektu Podpora slaďování pracovního a rodinného života (OP LZZ).

loga OP LZZ