Aperio

Work-life balance znamená být spokojený v osobním životě a realizovat se v pracovním životě

Petře, jsi jedním z podporovatelů programů work-life balance, jsi tvůrce Platformy flexibilních úvazků pod LMC. Kde vidíš, po svých zkušenostech, největší úskalí u zaměstnavatelů nebo zaměstnanců, že nejsme pořád tam, kde bychom mohli být?

Česká republika má určité specifikum, slaďování rodinného a pracovního života je tady vnímáno odděleně, ale já jsem ještě nepotkal člověka, který by v soukromém životě zemřel a dál pracoval. Mně se líbí například termín, který používá IBM, a to je work-life integration. Znamená to, že žijeme 24 hodin a v těch máme všechno - práci, rodinu, přátele, spánek. Když to pak vezmu z mého pohledu, Petra Skondrojanise, tak já jsem schopný pracovat i na dětském hřišti. Na příklad ve chvíli, když si můj syn oblíbí skluzavku a nepotřebuje mojí přímou pozornost, já si přemýšlím nad svou prací. Samozřejmě chápu, že bankovní specialistka, která začne v osm hodin ráno a ve čtyři hodiny skončí, nemůže mít režim jako já, a že je to něco jiného.

Dá se vysledovat nějaká změna chování u zaměstnavatelů na pracovním trhu v podpoře konceptu work-life balance?

Myslím, že v budoucnu se práce i lidé hodně změní. Ten vývoj, který vidím, je, že lidé začnou stále více dělat práci, která je baví a budou na ni myslet i mimo pracovní režim. Zastávám názor, že práce by měla být přirozenou součástí života. V České republice se zatím spíše setkávám s tím, že práce je brána jako nepřirozená a vložená součást života, to znamená, že je to pouze naplňování potřeby – finanční potřeby – a život? Ten budeme žít potom, někdy.

Rovnováha work-life balance pro mě ale znamená být spokojený v osobním životě a realizovat se v pracovním životě. Ale upřímně, posun u zaměstnavatelů stále zaostává za poptávkou. Za dva a půl roku u LMC vidím, že se na trhu práce potácíme jakoby v krizi a zaměstnavatelé jsou stále nastavení na hledání pouze „performenc" lidí a zatím nechtějí moc měnit svůj styl práce a chování k vlastním lidem. Na druhé straně musím říct, že je patrné, že už si začínají uvědomovat, že flexibilita je vyhledávaný a očekávaný benefit.

A u zaměstnanců, kde tam vidíš zakonzervovaný postoj?

Myslím si, že lidé by se měli naučit odcházet ze špatné práce a hledat takovou, která jim dá pocit uspokojení a seberealizace. Samozřejmě, že je situace je u každého jiná a že člověk, který má hypotéku nebo jiné finanční závazky a který už půl roku sleduje nabídky práce a nic nenachází, se mnou nebude souhlasit. Chápu také, že nyní nemusí být vhodná doba, ale i v téhle situaci je důležité přemýšlet nad tím, jak to udělat, abychom si i tu špatnou práci více užívali. Z mé praxe v personálních agenturách jsem se setkal s tím, že lidé často nikam nesměřují a nepřemýšlí nad osobním rozvojem a to je podle mého názoru chyba.

Petře, to se hezky poslouchá, ale co mají dělat například rodiče, kteří se nedohodli na návratu s původním zaměstnavatelem a hledají si novou práci?

Je to těžké. Já například nyní spolupracuji na projektu, CV Creator Lab, který připravuje maminky na návrat zpět na trh práce. Bavím se s nimi hlavně o tom, jak psát životopis. Učím je, že správný životopis není seznam prací, ale je jako osobní případová studie. Tedy, že je důležité se v první řadě zamyslet nad tím, co opravdu chtějí a co je baví a pak napsat životopis tak, aby to bylo vidět na první pohled. A také jim říkám, že na práci snů se vyplatí počkat...

Myslíš si, že by programy a možnosti podporující work–life balance měly být nabízeny primárně rodičům? Mě to z toho nevyplývá...

Já si myslím, že do budoucna schopný manažer nebo manažerka bude muset myslet v kontextu lidí, se kterými pracuje. A to je právě ten nutný posun. Moje životní role se neustále mění. Na začátku jsem student, který má spoustu volného času. Pak si začínám budovat kariéru a mám zcela jiné potřeby. Za pár let se stanu rodičem, děti mi odrostou a tak dál. A v každé této životní fázi mám jiné potřeby a tyhle potřeby by měl zaměstnavatel znát a respektovat. A to je pro mě definice slaďování.

A rodiče? Děti jsou to nejdůležitější, co máme. Umožnit rodičům trávit s dětmi více času, to je pro mě opravdové CSR (společenská odpovědnost). Na trhu práce neexistuje v tuto chvíli konsensus. Děláme prostě příliš mnoho kompromisů a to je špatně. Umět říkat „ne" ve chvíli, kdy s něčím opravdu nesouhlasíme, to je to, co náš trh práce potřebuje. Můj osobní názor je, že rovnováhu v životě potřebujeme každý. Ale tu přirozenou rovnováhu, snažit se mít život, který nás naplňuje, kde se vyvíjíme, kde více riskujeme, zkoušíme nové věci a objevujeme sebe sama. A na to potřebujeme více času a sil, tedy větší klid v životech.

A co lidé pracující na výrobních linkách, ti asi nemohou mít flexibilní režimy...

Tam to asi není moc o flexibilních režimech, ale stejně i tito zaměstnanci a zaměstnankyně mohou změnit svoje uvažování o práci, a mohou si najít cestu, jak jí začnou mít rádi. Uvedu příklad - pokud zaměstnavatel vzdělává i lidi ve výrobě a klade důraz na inovace a podporuje je, většina z nich může přispět ke změně a k dobrým výsledkům firmy a změny mohou být různé, např. změna pracovního postupu, zlepšení prostředí, podpora dobré atmosféry, s každou touto změnou stoupá u každého z nás elementární pocit uspokojení z dobře odvedené práce. Je to týmová spolupráce, ty mi pomůžeš k prosperitě a já k dobrému pracovnímu prostředí a to je ten cíl. To je ten bod, kdy můžeme mít rádi i práci, která není job snů!

V jednom článku jsi řekl, že český pracovní trh opanovává strach a nedůvěra. Platí to stále?

Ano platí. Manažeři se bojí rozhodnutí. Mladí lidé se bojí mít děti, protože nevědí, co budou dělat, jak se uživí. Politici se bojí, že přijdou o svá korýtka. No a nedůvěra? Je dobré přeci nedůvěřovat nikomu, aby naše strachy, že přijdeme o práci, nebyly odhalené. V tomto strachu se ale přeci nedá fungovat do nekonečna. Musíme si začít více věřit, nejen sobě, ale i navzájem. Pokud tě někdo zklame, je to jeden z deseti a to je přirozené, i s tím se musíme naučit žít a počítat.

A co bychom potřebovali úplně nejvíc, je naučit se dávat zpětnou vazbu kolegům, nadřízeným, i podřízeným a dávat najevo svoje emoce. S emocemi je to stejné, jako kdybys jela po Praze v autě a někdo ti zakrýval semafory a ty se snažila odhadnout, jaká barva tam zrovna je. Při tom, když semafor vidíš, tak víš, jak se máš chovat, nebo ne?

Co říkáš na trend, že ženám po rodičovské se radí, aby začaly podnikat a tak lépe sladily své role a našly si práci?

No to je právě hrozně mylný předpoklad. Spousta lidí chce mít svoje byznysy, aby mohli pečovat o děti, ale tak to, podle mého, nefunguje. Já jsem podnikal a vím, že v té době jsem byl špatný rodič. Svého prvního syna jsem v podstatě vídával jenom o víkendech a večer jsem ho možná vykoupal a šest let jeho života jsem úplně prošvihl. Nyní mám pracovní dobu takovou, jakou já opravdu chci mít. Když máš totiž vlastní byznys a chceš, aby tam ty lidi pracovali od osmi do osmi, tak tam sám musíš být od sedmi do devíti. A podle mého názoru tohle je klasický příklad toho, jak se lidi mezi sebou nedomluví a nerespektují se ve svých potřebách. Proto nyní můžu říct, že když jsem dostal nabídku od LMC, nastavil jsem si podmínky tak, abych mohl mít čas na své kluky, které mám ve střídavé péči a jim uzpůsobit svoji práci. Pokud by mi LMC nevyhovělo, těžko bych na nabídku kývnul.

Má LMC nějaké analýzy o tom, jak se mění chování zaměstnavatelů, co se týče nabízení flexibilních režimů?

LMC zavedlo na stránkách jobs.cz kolonku, kde může zaměstnavatel dát najevo, že pozice je vhodná pro rodiče nebo že se jedná o částečný úvazek. A nárůst poptávky na těchto inzerátech je až sto násobný. Na jeden částečný úvazek odpoví trojnásobně víc lidí než na ten klasický plný. To znamená, že potřeba mít možnost sladit svoji práci s rodinou nebo soukromým životem tady je a stále roste. Na serveru je nyní vystaveno něco okolo šesti set inzerátů vhodných pro rodiče. A to je úžasné, protože rodiče už nemusí chodit do firem a zapírat, že mají děti, aby dostali práci. Což je, bohužel, stále běžnou praxí.

Věříš, že se zaměstnanci naučí jasně definovat svoje potřeby a zaměstnavatelé respektovat tuto poptávku?

Když začneme každý u sebe hned teď, tak to bude trvat dvacet let... Ale záleží na tom, jak se budeme snažit.


Rozhovor vedla Petra Kubálková.


Projekt "Podpora slaďování pracovního a rodinného života" byl podpořen v rámci operačního programu, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem.
Projekt CZ.1.04/5.1.01/51.00027

Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost     
(podrobné informace na www.esfcr.cz)

loga OP LZZ, ESF, EU

Objevte další články na téma:

Rychlé odkazy

Právě vyšlo

Nebojujte se zákony.
Příručka pro rodiče 2016

 Nebojujte se zákony. Příručka pro rodiče 2016 - ke stažení ve formátu PDF, velikost 1 MB

* Příručka je zdarma a můžete si ji po dohodě vyzvednout v kanceláři.
* Příručku si můžete stáhnout ZDE (formát PDF, velikost 1 MB).
* Pokud si přeje příručku zaslat poštou, bude vás stát cenu poštovného.

Podpořte nás

Pomohlo vám APERIO? Pokud ano, prosíme přispějte darem na číslo účtu
333 777 555 / 2010
variabilní symbol 333

Do zprávy pro příjemce označte platbu jako "dar."
Odkaz na platební bránu i další možnosti, jak nás podpořit, najdete na donorské stránce.
Děkujeme!

Podpořte nás snadno nákupem ve svém oblíbeném e-shopu přes givt.cz

Máte nás rádi?
Nakupujte ve svých oblíbených internetových obchodech přes web GIVT.cz. Část z vaší útraty půjde na naši podporu.
Nestojí Vás to nic navíc!

Kurzy pro rodiče

Přehled všech kurzů a seminářů pro rodiče najdete ZDE.

Doporučujeme

DámePráci.cz

Poradí vám poradna APERIO a práci najdete s aplikací DámePráci.cz

Zkrácené úvazky

Donoři

Obsah sekce Rodina a práce je podpořen v rámci projektu Podpora slaďování pracovního a rodinného života (OP LZZ).

loga OP LZZ