Aperio

Potíže s výživným

Každé nezletilé dítě má právo na výživu, které vzniká jeho narozením. Každý rodič má ke svému dítěti (dětem) vyživovací povinnost. Každé z oprávněných dětí je v samostatném právním vztahu ke každému ze svých rodičů. Jde o nárok, který není možno převést na někoho jiného, platně se ho vzdát anebo s ním jinak disponovat. Zákon o rodině č.94/1963 Sb., v platném znění, tuto konkrétní vyživovací povinnost řadí na přední místo mezi ostatními druhy vyživovacích povinností.

Vyživovací povinnost mají oba rodiče, každý za sebe – to znamená, že plní-li jeden z nich tento nárok v plné výši, nezprošťuje to druhého z nich této povinnosti. Výše podílu každého z rodičů na celkové vyživovací povinnosti je určována jeho možnostmi, schopnostmi a majetkovými poměry. Rozsah vyživovací povinnosti určuje soud podle těchto schopností, možností a majetkových poměrů povinného v době vyhlášení rozsudku.

Stanovení výše výživného

Při stanovování výše výživného se mj. přihlíží k právu dítěte podílet se na životní úrovni rodiče, k odůvodněným potřebám dítěte (strava, ošacení, bydlení, vzdělání, zájmová činnost…) a k již zmíněným schopnostem a možnostem povinného.

Mezi průběhem stanovování výživného u nezletilého a u zletilého dítěte je rozdíl, podstatné však je, že i zletilé dítě má právo na výživné do doby, dokud není schopno se živit samo.

Rodič, jemuž bylo stanoveno výživné, plní tuto povinnost v penězích. Zároveň s konkrétní částkou se v rozsudku stanoví i splatnost v měsíčních splátkách splatných dopředu. U nezletilých dětí se výživné splácí k rukám osoby, která má dítě svěřeno do péče.

Těhotenství a porod

Začněme od samého počátku, to znamená těhotenstvím. Stává se, že dojde k rozpadu nesezdaného partnerství budoucích rodičů ještě před narozením dítěte. Nezřídka pak bývá budoucí maminka ponechána bez finanční pomoci ze strany otce dítěte. Rodiče dítěte by měli společně nést následky svého vztahu, a to nejen náklady spojené s výživou dítěte, ale také náklady vyplývající z těhotenství, porodu a náklady na výživu ženy, která pečuje o novorozené dítě. Ukazuje se, že není příliš známým faktem, že tyto ženy mají ze zákona nárok na tzv. příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce.

Otec dítěte má povinnost matce přispívat na úhradu výživy po dobu dvou let, stejně tak na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. V případě, že otec odmítá se na tomto přispívání dohodnout, může matka podat návrh k soudu. Soud může pravděpodobnému otci dítěte dokonce i uložit, aby předem složil jistou částku, určenou na tyto náklady a na výživu dítěte po dobu mateřské dovolené maminky. Návrh na zahájení tohoto řízení je třeba podat nejpozději do porodu dítěte.

V případě příspěvku na přiměřenou výživu zákon sice hovoří o lhůtě dvou let, avšak nestanoví její počátek. Je tedy na soudu, aby s ohledem na konkrétní případ stanovil počátek lhůty, ale také délku poskytování výživného otcem dítěte s tím, že maximální délka je, jak bylo uvedeno výše, dva roky. Přiměřený příspěvek na výživu by měl soud individuálně určit tak, aby byly zajištěny všechny odůvodněné potřeby matky dítěte. Zákonem je stanovena tříletá promlčecí lhůta, která běží ode dne slehnutí.

Pod pojem náklady spojené s těhotenstvím a slehnutím se běžně řadí náklady na těhotenské šaty, obuv, zvláštní léky, náklady na pobyt v nemocnici a lékařský zákrok apod. Pod tento termín však nelze podřadit náklady, které matce vznikly při pořizování výbavičky dítěte, kočárku, postýlky, sedačky atd.

(Ne)uvedení otcovství v rodném listu dítěte

Někdy se matka rozhoduje, zda vůbec uvést otce do rodného listu dítěte. Toto je potřeba velmi pečlivě uvážit. Není-li otec dítěte uveden v rodném listě, nemá z hlediska zákona vůči matce dítěte ani k dítěti žádná práva a povinnosti. Jedná se nejen o vyživovací povinnost, ale i o práva a povinnosti v případě, že by se matka dítěte nebyla v budoucnu např. ze zdravotních důvodů schopna o dítě postarat.

Je zde i možnost, že otec dítěte nesouhlasí se svým uvedením v rodném listě, tj. otcovství popírá. V takovém případě se matka může domáhat soudní cestou určení otcovství a otec bude zapsán až po pravomocném rozsudku soudu.

Dítě je na světě

Nejprve je nutné upravit poměry nezletilého dítěte - kdo je bude mít svěřeno v péči a kdo bude platit výživné a v jaké výši. Rodič, který se o dítě stará (u velmi malých dětí obvykle matka), podá návrh k soudu na svěření dítěte do výchovy a určení výživného na ně, uvede i navrhovanou výši výživného. Samozřejmě je lepší, když se rodiče na těchto záležitostech dokážou dohodnout. V tomto případě mohou uzavřít dohodu o výživném (příp. i o svěření dítěte do výchovy), je však potřeba, aby ji schválil soud. Existují i případy, kdy rodiče pouze uzavřou dohodu o výživném před notářem, je třeba však mít na zřeteli, že takováto dohoda neposkytuje dostatečnou oporu při jeho případném vymáhání.

Se sepsáním příslušných návrhů by měly poradit a případně pomoci pracovníci/ice místně příslušného OSPOD (orgánu sociálně právní ochrany dětí), fungujícího při opatrovnickém řízení coby tzv. kolizní opatrovník dítěte. Tento orgán hájí zájmy dítěte, které stojí na prvním místě a je vždy na místě se na něj v těchto otázkách obrátit. Se sepsáním žaloby by měli pomoci i u soudu.

O výživné lze žádat i v případě, kdy rodiče sice spolu žijí, avšak jeden z nich neplní svou vyživovací povinnost k nezletilému dítěti. Je možné žádat i výživné na rozvedeného manžela (obvykle jde o matku dětí, která by po rozvodu zůstala s malými dětmi v péči bez prostředků), které může být přiznáno na dobu až tří let po rozvodu.

Poté, co proběhne opatrovnické řízení, obdržíte rozsudek, v němž je výslovně stanoveno komu je dítě svěřeno do péče, výše výživného, způsob jeho platby a splatnost, mnohdy i úprava styku druhého rodiče s dítětem.

Výživné je stanoveno, ale rodič neplatí

Neplacení výživného – trestný čin

Neplacení výživného je trestným činem zanedbání povinné výživy, a to již po čtyřech měsících, kdy k neplacení dochází. Je tudíž možné podat trestní oznámení na Policii ČR. Trestní oznámení je možné podat i v případech, kdy rodič platí výživné nepravidelně (bez ohledu na to, zda došlo k neplacení v kuse po dobu čtyř měsíců), či posílá méně než je soudem stanovená výše výživného. Trestní oznámení můžete podat na kterékoliv policejní stanici, policie je povinna jej prošetřit. Po předání státnímu zástupci tento podá obžalobu, na jejímž základě proběhne soudní řízení. Povinný rodič má možnost vyhnout se odsouzení dobrovolným splacením dlužné částky ještě před vyhlášením rozsudku (jde o tzv. účinnou lítost).

„Civilní“ způsob vymáhání - exekuce

Rychlejším a efektivnějším řešením zpravidla bývá podání návrhu na nařízení exekuce, případně na nařízení výkonu rozhodnutí. Úhrada výživného má mimo jiné přednost před dalšími závazky dlužníka. Výkon rozhodnutí provádí soud (tj. návrh se podává k soudu), exekuci exekutor (návrh se podává přímo exekutorovi). Výživné stanovené soudem v rámci rozvodu je samo o sobě exekučním titulem.

Cesta přes soud je považována za náročnější, je však osvobozena od poplatků. Obrátí-li se vymáhající rodič na exekutora, je výhodou, že exekutor má širší pravomoci při prozkoumávání majetku povinného, rovněž i to, že exekutor sám podá návrh k soudu. Je zde však riziko, že zaplatíte náklady, pokud exekutor u povinného nedohledá potřebný majetek, který by je pokryl.

Exekuce může být provedena např. srážkami ze mzdy, pohledávkou z účtu nebo prodejem movitých věcí. I pokud povinný nepobírá mzdu, ale některé dávky (např. když je „na nemocenské“), může mu z nich být sraženo na výživné.

Pozor na promlčení

Po uplynutí určité lhůty od doby, kdy nárok na výplatu výživného vznikl, se může stát prakticky nevymahatelným. Vyživovací povinnost jako taková se nepromlčuje, ale promlčuje se právo na výplatu každé jednotlivé platby výživného, a to po třech letech od doby, kdy měla být řádně zaplacena. Promlčecí lhůta se přerušuje buď podáním žaloby na zaplacení dlužné částky na neplatícího rodiče, nebo dohodou o uznání závazku, kterou mezi sebou rodiče sepíší. Po nabytí právní moci rozhodnutí na zaplacení dlužné částky či od data sepsání dohody o uznání závazku běží desetiletá promlčecí lhůta.


Autor: APERIO