Aperio

Žijí mezi námi a nic o nich nevíme - rodiče s postižením

Společnost APERIO dlouhodobě sleduje postavení rodičů v české společnosti. Koncem roku 2011 jsme z pověření Vládního výboru pro zdravotně postižené občany zpracovávali analýzu zaměřenou na postavení zdravotně postižených žen a dívek. Podobná analýza nebyla dosud v ČR zpracována, a proto tento první pokus přinesl řadu nových informací o tom, jak "asi" žije námi nepoznaná skupina zdravotně postižených žen v ČR.

V České republice žije zhruba 1 022 tis. osob se zdravotním postižením, což je 9,87 procent z celkové populace. Zjistili jsme, že v této skupině je nepatrně více žen, což je způsobeno i vyšší průměrnou délkou života žen (žen 9,98 %, mužů 9,76 %). Ukázalo se také, že ve skupině žen převládá tělesné postižení (38,5 %), kdežto ve skupině mužů je největší podíl osob s vnitřním postižením (37,2 %). Což je poměrně zajímavá situace, kterou by bylo potřeba v budoucnu lépe zmapovat. Jde o to, že nemáme představu, jaké problémy spojené se snahou začlenit se do společnosti mají ženy s postižením, a jaké muži s postižením. Nevíme také nic o tom, s jakými stereotypy se obě skupiny setkávají třeba při naplňování svých rolí rodičů.

Postižení a pracovní trh

Lze říci, že situace žen s postižením na pracovním trhu je vážná. Ženy jsou stále často skrytě diskriminovány vzhledem k pohlaví, a to nejčastěji díky jejich rodičovské roli. U žen s postižením pak můžeme přičíst i další diskriminační důvod a to jejich postižení. Diskriminace přetrvává přesto, že i v této skupině žen (stejně jako ve většinové zdravé populaci) jsou to právě ony, které dosahují vyššího vzdělání než muži. Podle dostupných statistik studovalo v roce 2010 na VŠ celkem 0,29% osob s postižením. Při rozdělení dle pohlaví pak na Univerzitě Karlově tvořily ženy 53 procent z této skupiny a na Univerzitě Palackého v Olomouci 63%. Ve většinové společnosti je ze všech absolventů 53% žen. Vzhledem k jejich vzdělání, by se dalo předpokládat, že ženy budou mít větší šanci na získání zaměstnání jak vzhledem k převládajícímu typu postižení (tělesné), tak vzhledem k vyšší vzdělanosti. Jaká však situace ve skutečnosti je, nelze posoudit. Podle statistik se nezaměstnanost osob s postižením pohybuje kolem 18,4%. V současnosti ovšem nelze stanovit, kolik z těchto osob je žen a kolik mužů, jelikož data dosud sbíraná v ČR k této tematice jsou nedostatečná a není u nich zohledněno pohlaví, tzn. nejsou „genderovaná". V tomto směru je tedy zmapování situace zcela nemožné, což jsme identifikovali jako jeden ze základních problémů.

Naše analýza také ukázala, že až 75% dotazovaných žen se setkalo během školní docházky a studia s diskriminací kvůli svému postižení, a to nejen ze strany spolužáků a spolužaček, ale i ze strany pedagogických pracovníků. Muži tento stav potvrzovali až v 50%. Považujeme situaci za vážnou a to mj. z toho důvodu, že jsme tento stav zjistili na středních školách, které jsou vstupní branou do života a formují naší budoucí pracovní dráhu. Vycházíme-li z premisy, že pokud se setkáváme často s diskriminací a odstrkáváním, vede tato situace k podceňování svých sil a možností, směřuje naše společnost skupinu postižených na její samotný okraj.

Jak se žije rodičům s postižením?

Naše analýza dále ukázala, že postavení rodičů s postižením je v naší společnosti velmi těžké. Diskriminace a nerovné zacházení začíná již při těhotenství. Lékařský personál často stále považuje těhotenství žen s postižením za něco nepatřičného. Ačkoliv zákony ČR ženy s postižením v otázce těhotenství nijak neznevýhodňují a zakazují např. sterilizaci těchto žen bez jejich informovaného souhlasu, existují, bohužel, i nadále případy, kdy je rodičce s handicapem nabízena před porodem právě sterilizace, a to mnohdy nepříliš vhodným způsobem, anebo kdy je těhotná žena s postižením tlačena do interrupce. Obvyklým argumentem je starost o zdraví žen s postižením a obavy, že mateřství "může zhoršit jejich základní onemocnění". Často však pravým důvodem, proč se např. někteří zdravotníci snaží odradit ženy s postižením od mateřství, bývají neopodstatněné předsudky.

Dalším problémem je, že stávající právní úprava rodičovské zodpovědnosti počítá s tím, že nositelem této zodpovědnosti může být jen osoba plně způsobilá k právním úkonům. Je-li žena zbavena způsobilosti k právním úkonům, či je-li v této způsobilosti i jen omezena, přijde o rodičovskou způsobilost v plném rozsahu. Tedy pozbude práva i povinnosti k dítěti, tj. nemůže o dítěti rozhodovat, a nemá-li podporu např. v rodině, o dítě přijde. Tudíž matkám s mentálním či psychiatrickým postižením mohou být velmi snadno odebírány děti. Tím je této skupině osob s postižením v podstatě znemožněno být rodiči.

Podle příběhů, které jsme vyslechli, je celý proces těhotenství a porodu velice náročný a pokud žena nemá to štěstí, že narazí na vstřícný a chápající personál, stane se z této životní události velmi bolestivý a traumatizující zážitek na celý život. Rodiče s postižením jsou vnímáni jako osoby nekompetentní k rodičovství a jsou díky tomu pod větší kontrolou sociálních a lékařských institucí než rodiče bez postižení. Tato praxe tak staví rodiče s postižením do podřadné role nekompetentních a namísto podpory a pomoci jsou jim do cesty kladeny překážky. To se děje i u rodičů s fyzickým postižením, kde by se dalo očekávat, že tito lidé jsou zcela mentálně zdrávi.

A co podpora státu?

Začátkem tohoto roku proběhly legislativní změny, z nichž řada zasáhla i rodiče a výrazně právě rodiče s postižením. V tomto textu uvádíme dvě z těchto změn. Od 1. 1. 2012 byl například sociální reformou zrušen prodloužený rodičovský příspěvek. Ten byl odebrán rodinám s dětmi, které jsou dlouhodobě zdravotně postižené. Místo rodičovského příspěvku zůstává pouze příspěvek na péči. Přitom nastavení příspěvku na péči vůbec nepočítalo s dětmi, které mají interní, chronické či jiné podobné onemocnění. I když se MPSV pokusilo od 1. 1. 2012 situaci chronicky nemocných dětí při přiznávání příspěvku na péči zohlednit, stále mnoho těchto dětí na příspěvek na péči nedosáhne, nadto řízení o přiznání této dávky je velmi zdlouhavé. Mnohé rodiny starající se o nemocné děti se tak po zrušení prodlouženého rodičovského příspěvku ocitly bez významného příjmu a příspěvek, který měl příjem z rodičovského příspěvku alespoň částečně nahradit, je v nedohlednu. Navíc je otázkou, zda jim vůbec bude přiznán. V České republice bylo přihlášeno v roce 2010/2011 9 200 zdravotně postižených a znevýhodněných dětí, tj. 2,8% všech dětí navštěvujících mateřské školy. Všechny rodiny těchto dětí se potýkají s důsledky zkrácení rodičovského příspěvku a tato změna se citelně podepisuje na jejich životní situaci.

Ze změn v dávkových systémech je nejzávažnější asi změna v proplácení zvláštních pomůcek: příspěvek na zvláštní pomůcku se nově neposkytuje na pořízení stropního zvedacího systému, schodišťové plošiny a schodolezu. Plošiny a schodolezy se nově mají vypůjčovat, což vneslo jednak chaos mezi pracovníky Úřadu práce ČR, kteří najednou mají na starosti veškerou agendu s těmito výpůjčkami spojenou a v podstatě vůbec netuší, co a jak se bude vypůjčovat. Jednak tato změna vůbec nezohlednila fakt, že např. plošiny jsou instalovány vždy po konzultaci s klientem a po obhlídce a zhodnocení objektu, v němž má plošina sloužit. Jde tedy o individuální řešení pro konkrétní osobu i konkrétní bariéru. Nově zavedený systém výpůjček tudíž ve výsledku nic neřeší, ani nic neušetří. Neuváženou změnou byl v podstatě přinejmenším zkomplikován, ne-li zcela narušen, jeden ze způsobů zvládání architektonických bariér. Tato nepatrná změna způsobuje tedy jen značné ztížení bezbariérových úprav objektů v běžné zástavbě, což se dotýká žen (i mužů) nejen jako matek pečujících o rodinu, ale i jako žen pracujících.

Závěrem

Toto je nástin pouze některých problémů, s jejichž popisem se můžete setkat v rámci námi vypracované analýzy. Lidé s postižením jsou součástí naší společnosti a jsou pro ni přínosem, stejně jako zdraví lidé. A to, jak vyspělá, tolerantní a demokratická naše společnost je, se ukazuje právě v našem chování k osobám s postižením. Podle tohoto měřítka máme ještě co dohánět.

Petra Kubálková a Kateřina Vítová

APERIO - Společnost pro zdravé rodičovství


Analýza - Ženy se zdravotním postižením v ČR ke stažení
(formát PDF, velikost 1,2 MB)

Autorky analýzy: Kateřina Vítová, Petra Kubálková, Silvie Novotná

Objevte další články na téma:

Rychlé odkazy

Právě vyšlo

Nebojujte se zákony.
Příručka pro rodiče 2016

 Nebojujte se zákony. Příručka pro rodiče 2016 - ke stažení ve formátu PDF, velikost 1 MB

* Příručka je zdarma a můžete si ji po dohodě vyzvednout v kanceláři.
* Příručku si můžete stáhnout ZDE (formát PDF, velikost 1 MB).
* Pokud si přeje příručku zaslat poštou, bude vás stát cenu poštovného.

Podpořte nás

Pomohlo vám APERIO? Pokud ano, prosíme přispějte darem na číslo účtu
333 777 555 / 2010
variabilní symbol 333

Do zprávy pro příjemce označte platbu jako "dar."
Odkaz na platební bránu i další možnosti, jak nás podpořit, najdete na donorské stránce.
Děkujeme!

Podpořte nás snadno nákupem ve svém oblíbeném e-shopu přes givt.cz

Máte nás rádi?
Nakupujte ve svých oblíbených internetových obchodech přes web GIVT.cz. Část z vaší útraty půjde na naši podporu.
Nestojí Vás to nic navíc!

Kurzy pro rodiče

Přehled všech kurzů a seminářů pro rodiče najdete ZDE.

Doporučujeme

DámePráci.cz

Poradí vám poradna APERIO a práci najdete s aplikací DámePráci.cz

Zkrácené úvazky

Donoři

Obsah sekce Rodina a práce je podpořen v rámci projektu Podpora slaďování pracovního a rodinného života (OP LZZ).

loga OP LZZ