Aperio

Muži-otci: jak žijí a o čem přemýšlejí

03.06.2011 | #otcovství

Časopis Aperio I/2004

Z obsahu nového čísla:
Nové číslo časopisu věnuje pozornost zejména mužům otcům, a to např. v následujících příspěvcích:

Časopis Aperio I/2004 - obálkaMužské otazníky nad porodem

Poprvé „těhotní" a tedy své první dítě očekávající muži se stejně jako jejich ženy ocitají ve velmi významné a nové situaci. I oni mají v tomto období svá očekávání, radosti, pochybnosti a dotazy. I oni si v této době zaslouží speciální pozornost a péči. Článek přináší základní informace pro nastávající tatínky, které jim pomohou zorientovat se v náročné životní etapě.

Otcové u porodu – zisky a rizika

Zakazovat otcům vstup na porodní sál by dnes v ČR snad neprošlo ani v té nejzaostalejší porodnici. Uvádí se, že již téměř 40 % českých tatínků vítá možnost aktivního spoluprožívání těhotenství, porodu i rané péče o dítě. Lze ale takovou angažovanost – a to zejména co se přítomnosti u porodu týká - doporučit paušálně? Článek zpracovává myšlenky a názory známého francouzského lékaře Michela Odenta, který před nátlakem na otce varuje. Nejde-li o dobrovolné a zralé rozhodnutí, mohou být muži svou přítomností u porodu poškozeni a utrpět může i vzájemný vztah rodinných příslušníků. Článek přináší inspiraci pro rozhodnutí, zda muž má nebo nemá doprovodit ženu k porodu.

Anketa Muži u porodu

Malá anketa mezi českými otci zpracovávající jejich zkušenosti s porodem. Překvapivě pozitivní výsledky ankety svědčí o tom, že i u nás přibývá mužů, kteří své rodičovství berou vážně a v žádném případě nechtějí zůstat jen pasivními pozorovateli.

Potřebují muži duly?

Duly jsou profesionální průvodkyně při porodu, které rodící ženě poskytují všestrannou psychickou a sociální podporu. Jejich podpora ale zároveň směřuje i k otcům, přičemž platí, že duly svým působením rozhodně nechtějí roli mužů při porodu snižovat, nýbrž naopak posílit a zprostředkovat jim lepší porodní zážitek. S dulou se otec při porodu nikdy neocitne v zavazující roli hlavního pečovatele o rodící ženu. Duly svou přítomností potvrzují otcovo právo a potřebu být přítomen narození vlastního dítěte a posilují muže v odhodlání prožít se ženou porod aktivně a přitom vycházet vstříc všem jejím potřebám. Článek přináší informaci o přínosu dul pro muže a informuje o nové knize, která na toto téma nedávno vyšla v nakladatelství One Woman Press.

Dvojrole

Lze mít úspěch v zaměstnání i vzkvétající rodinu? Odborně se tomu říká work-life-balance, hovorově žití na dvou židlích. Přibývá rodin, kde se tento problém ocitá v centru pozornosti. Jak skloubit kariéru s rodinným životem? Proč jsou v tomto směru muži nesrovnatelně úspěšnější než ženy a proč ženy na jednu z obou možností častěji rezignují? A má vůbec smysl chtít zvládnout rodičovství i kariéru? Vědecké výzkumy přinášejí v tomto směru optimistické informace: Ano, lze mít obojí. Musí být ovšem splněny některé předpoklady... Článek přináší pojmenování základních problémů a shrnuje výsledky několika zahraničních studií provedených v nedávné době na dané téma.

Děti znamenají otevřenou budoucnost

Rozhovor se známým dětským psychologem Zdeňkem Matějčkem o dnešním postavení rodiny ve společnosti,o hledání nové identity matek a otců, o vlivu nových společenských trendů na děti a o závažnosti snižující se porodnosti. Pro generační srovnání zodpověděl stejné otázky i rodinný psychoterapeut Martin Jára v rozhovoru Rodinám chybí více sdílení.

V práci je jim líp než doma

Rozhovor s Arlie Russel-Hochschild, americkou socioložkou a ředitelkou Centra pro pracující rodiče při Kalifornské univerzitě. Ve vyspělých západních společnostech přibývá mužů, kteří postavili na žebříčku svých hodnot na nejvyšší laťku svůj pracovní život, takže už jim nezbývá čas a chuť věnovat se také rodině (nebo jiným soukromým „vztahovým" záležitostem). Zatímco na pracovišti se cítí jako ryby ve vodě, doma na ně čeká nenaplněná samota, nebo neklid a stres při řešení každodenních rodinných povinností. Zároveň ztrácejí schopnost smysluplně naplnit svůj volný čas. I o víkendech je lze nezřídka najít v práci. Kde má tento trend svůj původ? Jaká nebezpečí v sobě skrývá? A kde lze hledat řešení?

Pečující otcové

Mnoho literatury již od osmnáctého století řeší problém, jak být dobrou matkou. Zabýval se ale někdo i tím, jak být dobrým otcem? Zatímco o dobré matce můžeme získat vcelku jasnou představu, musíme se chtě nechtě ptát – Co to znamená být dobrým otcem? Co je vlastně hlavní úlohou otce? Jaký má otec být? A jaké podoby otcovství vůbec existují?

Co si myslí Češi : Kdo má živit rodinu? A kdo se má starat o děti?

České ženy považují za důležitějšího rodiče a mužům se rodičovské kompetence v mnoha případech nepřiznávají. Postavení muže v rodině Češi prozatím posuzují značně konzervativně a roli živitele mu prozatím připisuje téměř 90% lidí... Článek přináší zajímavé informace o šetření, které provedl Sociologický ústav AV spolu s Centrem pro výzkum veřejného mínění.

Protože nic už není, jako dřív...

Při sledování dokumentů zachycujících život našich dávných i nedávných předků si zpravidla oddychneme. Žije se nám lépe. Nehrozí nám ani hladomor, ani mučení, ani bezprostřední nebezpečí války či teroru totality. Jenže – proč tedy stále naříkáme? Jsou naše současné problémy ve srovnání s těmi, o nichž nás informují historické zdroje, malicherné a směšné? Na první pohled nejspíš ano. I stres naší doby má však svou specifickou tvář a jeho nebezpečí není v důsledcích o nic menší. Článke hledá odpověď na otázku, proč je pro současné lidi tak těžké najít v životě vyrovnanost a smysl.

Do těhotenské poradny k porodní bábě?

V České republice je zvykem, že se těhotné ženy automaticky evidují v ordinaci ženského lékaře. V zahraničí mají vedle toho i možnost prenatální péče od kvalifikované samostatné porodní asistentky. Mnoho žen vůbec neví, že podobné možnosti – byť omezené - již existují i u nás. Článek informuje o soukromé praxi dvou českých porodních asistentek a o službách, které nabízejí.

Ukázka z čísla I/04:

Anja Krumpholz-Reichel, Německo V práci je jim líp než doma

Rozhovor s Arlie Russel-Hochschild, americkou socioložkou a ředitelkou Centra pro pracující rodiče při Kalifornské univerzitě

Paní Hochschildová, ve své knize Nedostatek času razíte tezi, že pro mnoho současných Američanů se jejich firma stává druhým domovem, zatímco doma se cítí, jako by byli v práci. Čím toto své tvrzení podpíráte?
Když jsem se ptala pracovníků jednoho velkého amerického koncernu, zda se víc cítí doma ve vlastním domově, nebo na pracovišti, odpověděl každý pátý, že na pracovišti. Byla to pro mě nečekaná odpověď. Vždycky jsem se domnívala, že pro každého člověka je domov domovem a pracoviště pracovištěm. Měla jsem za to, že v práci se lidé úzkostlivě snaží jednat co nejefektivněji, zatímco doma, v rodinném kruhu, se chovají uvolněně. Dnes je to ale mnohdy obráceněn. Mnoho oslovených zaměstnanců pracuje extrémně dlouho, ačkoliv jim jejich firma dává možnost si pracovní dobu flexibilně upravit. Díky tzv. klouzavé pracovní době je v práci žádný přísný šéf nehoní a pracovníci se tolik nebojí o místo. Mnozí chtějí být v práci prostě proto, protože je jim tam lépe než doma.

Co je důvodem takové atraktivity pracoviště?
Když jsem se ptala lidí, zda se cítí kompetentnější doma, nebo v práci, odpovídali mi například: „V práci jsem odborný pracovník a vím, že jsem ve svém oboru kvalifikován. Doma si ale často připadám nekompetentní a např. nevím, jak mám jednat se svým dospívajícím synem." Na otázku, kde se cítí zvláště bezpečně, mnozí odpovídali: „Mám dobrý vztah s šéfem a s kolegy, ale nemám zrovna uspokojivé vztahy s tchyní, která s námi momentálně bydlí."

Domov může být tedy vnímán jako místo, kde se člověk cítí zatěžován či dokonce obtěžován?
Ano, protože doma je život leckdy obtížnější než v práci. Na rozdíl od pracoviště doma člověku nikdo neradí. Neexistuje návod, jak se stát dobrým rodičem. Nekonají se tam kurzy výchovy dětí. K tomu přičtěte ten obrovský časový pres, v němž se dnešní rodiče nezřídka ocitají. Večer přijdou unavení z práce a na do rodinného života vnášejí obdobné racionální uvažování, jaké panovalo celý den na pracovišti. Na večeři je např. vyčleněno 20 minut času, pak nějaký čas zabere úklid domácnosti, dalších 20 minut je určeno předčítání dětem... Domácí povinnosti neberou konce a rodiče se těší zpátky do kanceláře na přesně organizovaný program i uvolnění, které tam zažívají. Být doma vnímá mnoho rodičů jako náročnější než být v práci, to je překvapivý výsledek mé studie. Zároveň ale dotázaní pociťují konflikt mezi životem, jak by jej chtěli teoreticky vést, a životem, který prakticky vedou. Mnoho lidí říká, že by se chtěli pokusit o nastolení rovnováhy mezi prací a osobním životem. Tvrdí také, že rodina je pro ně na prvním místě. Ve skutečnosti se tak ovšem nechovají. O tom svědčí jejich časový rozvrh, v němž práce nepopiratelně figuruje na prvním místě. Pravdaje ale taková, že čím méně času lidé tráví doma, tím více se jejich rodinní příslušníci cítí být odsunutí na druhou kolej. Zejména v dětech to vyvolává podráždění, rozčilení a úzkost. Často reagují agresivně. Jenže čím problematičtější je chování dětí, tím více to rodiče táhne zpět do příjemného nebo alespoň lépe odhadnutelného pracovního prostředí.

Jak se zaneprázdnění rodiče mohou z tohoto začarovaného kruhu vymanit?
Někteří praktikují tzv. Quality Time – plnohodnotný čas, což je např. večerní půlhodinka, v níž se rodiče plánovitě věnují výhradně dětem. Je to, jako by s si dětmi domluvili jakési úřední hodiny. Problém ale spočívá v tom, že děti vyžadují pozornost svých rodičů i jindy než jen v takto stroze vymezeném čase. Často se rodičům chtějí svěřit třeba při nákupu v supermarketu nebo na cestě do sportovního kroužku. Je jasné, že pokus vymanit se z časové pasti představuje problém sám o sobě. Zaneprázdnění rodiče mi často řekli, že se považují za dobré matky a otce, avšak v každodenním životě takto proklamovanou rodičovskou identitu nenaplňují. Sebeobraz, který kolem sebe šíří, není dostatečně pravý, protože jejich nejvnitřnější já se přivtělilo k firmě a hlavně jí patří, takže co se rodičovství týká, v mnoha lidech přetrvává jen jakási patetická iluze o nich samých. Dotázaní se všemožně snažili tuto iluzi obhajovat. Jeden člověk má třeba doma zakoupenou kvalitní kytaru, jenom mu chybí čas se na ni naučit hrát. Jiný koupil drahé nářadí, aby s dětmi vyráběl dřevěné hračky – až bude mít jednou čas. Jistá rodina má doma připravené kompletní kempinkové vybavení, které si chce vzít na dovolenou, jenomže - stále se jim nedaří někam vyrazit. Viditelné předměty se staly symbolickou náhražkou za nedostatek času.

Jakou cenu za tuto situaci platí děti?
Nabyla jsem dojmu, že děti dnes již uvězněny v obdobné časové pasti jako jejich zaneprázdnění rodiče. Škola, zájmové činnosti, mnoho hodin strávených ve školní družině – to všechno vede k tomu, že i děti mají svůj čas přísně odměřený. Kladu si otázku, zda děti vůbec mají v tomto těsném časovém korzetu vůbec možnost odkrývat své „pravé já" a poznat samy sebe a zdali nejsou přímo předurčováni k tomu, že jednou budou kopírovat své rodiče. Ti dobře vědí, co by chtěli dělat, kdyby měli čas, jenže oni tenhle čas jednoduše nikdy nenajdou.

Jak vůbec došlo k tomu, že vznikla tak osudová nerovnováha mezi prací a osobním životem?
V sedmdesátých letech minulého století jsme měli vizi, že věci se zlepší, když budou ženy v pracovním životě rovnoprávné s muži. Jenže kapitalismus si z feministických idejí vzal pouze ty myšlenky, které vyhovovaly světu práce řízenému muži: vznikla pracovní místa pro ženy. Domácí práce a výchova dětí vypadly z hodnotového žebříčku. Vzdát se kariéry nebo zaměstnání kvůli dětem je stejně jako předtím naprosto osobní rozhodnutí. Současně však jsou za plnohodnotné členy naší společnosti považovány pouze pilné včeličky, zatímco děti, staří lidé, nezaměstnaní a ženy v domácnosti jsou izolované skupiny na pokraji společnosti a nedopřává se jim sluchu. Zde je nutné situaci napravit. Tím neříkám, že ženy mají ze zaměstnání odejít. Netvrdím ani, že nesmíme mít svoji práci rádi. Říkám však, že potřebujeme získat novou představu o „domově" a o „zaměstnání"". Ta představa se musí odvíjet směrem k vytvoření takové kultury, která bude dostatečně oceňovat též výchovu dětí a domácí práce a která vrátí osobnímu životu hodnotu, kterou si zaslouží.

Jak chcete takové změny myšlení dosáhnout?
V první fázi musíme poznat, jak dalece je náš život práci v zaměstnáních přizpůsoben. Když se zeptáte lidí, jak tráví svůj čas doma, vyjmenují vám různé dílčí činnosti. To nestačí. Chtěla bych dosáhnout restaurace bohatého soukromého života, ve kterém hraje důležitou roli například sousedství, v němž se stýká mládí se stářím, kde se lidé vzájemně lidsky podporují, kde společně realizují soukromé projekty a kde člověk vytváří skutečnou protiváhu svému zaměstnání. Na společensko-politické rovině pak potřebujeme koalice velkých veřejných organizací, stran, feministických skupin a nejspíš i některých inovativních podniků, které takovou vizi soukromého života dokáží podporovat. Soudobá společnost přenechala téma rodinného života bohužel až příliš dlouho pod křídly pravicové politiky.

(Rozhovor převzat z časopisu Psychologie Heute 3/2003. Publikováno s laskavým svolením autorky a redakce časopisu.)

Objevte další články na téma:

Rychlé odkazy

Podpořte nás

Pomohlo vám APERIO? Pokud ano, prosíme přispějte i vy nás.

APERIO v TV

Právnička Jana Seemanová v pořadu Sama doma, 1. března 2016.


Nové služby

Kurz pro rodiče ve složité situaci
Práce, komunikace, výchova,
finanční poradenství, seberozvoj,
právní minimum

 Nebojujte se zákony. Příručka pro rodiče 2016 - ke stažení ve formátu PDF, velikost 1 MB

Otevřená registrace, počet míst omezen

Praktické

Counselling for Foreign National Parents Living in the Czech Republic

osobní a telefonické poradenství pro rodiče

Oblíbené

Nebojujte se zákony - příručka pro rodiče 2016

 Nebojujte se zákony. Příručka pro rodiče 2016 - ke stažení ve formátu PDF, velikost 1 MB

* Příručka je zdarma a můžete si ji po dohodě vyzvednout v kanceláři.
* Příručku si můžete stáhnout ZDE .
* Nebo objevte jednotlivé články sekci v Rady a informace.

Jsme s Vámi 15 let

APERIO - Společnost pro zdravé rodičovství

2016 - slavíme 15. narozeniny

2015 - bezplatná webová poradna pro rodiče slaví 10 let

2013 - stáváme se přidruženou organizací při OSN k DPI NGO

2012 - získali jsme ocenění jako Národní finalista v celoevropské soutěži v rámci Evropského roku aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity za mezinárodní workshop Dobrodružství prarodiče

2010 - zvítězili jsme v soutěži Národní cena kariérového poradenství za projekt podporující sólo rodiče na trhu práce

2006 - 2007 - vytvořili jsme
1. metodiku genderového auditu v ČR v rámci společného projektu iniciativy EQUAL

2005 - poprvé vychází odborná příručka pro rodiče "Nebojujte se zákony a slaďte práci s rodinou"

2002 - prvně vychází "Průvodce porodnicemi" - nástroj pro svobodnou volbu porodní péče

2001 - vzniká sdružení APERIO a pořádá konferenci "Přivádíme děti na svět"

Podpořte nás snadno nákupem ve svém oblíbeném e-shopu přes givt.cz

Máte nás rádi?
Nakupujte ve svých oblíbených internetových obchodech přes web GIVT.cz. Část z vaší útraty půjde na naši podporu.
Nestojí Vás to nic navíc!