Aperio

Rodíme (se), jak potřebujeme?

16.05.2011 | #porod #porodnice

banner Světového týdne respektu k porodu

10. května 2011, tisková zpráva, Hnutí za aktivní mateřství

Zoufalství poučených rodiček: porod je stále nedůstojná a deprimující zkušenost. A pokud ne, dá to velkou práci!

Kvalita českého porodnictví je stále vyzdvihována jak samotnými lékaři a lékařkami, tak odbornými společnostmi. Zdůrazňuje se nízká perinatální úmrtnost i špičkově vybavené velké porodnice. Existuje ale vůbec přímá souvislost mezi kvalitou péče a moderním vybavením? Jsou české porodnice opravdu bezpečné?

Porodní péče ve statistických číslech

Perinatální úmrtnost (úmrtnost dětí spojená s porodem, vyjadřovaná v promile - ‰), často skloňovaná spolu s kvalitou českého porodnictví, je vskutku dobrým indikátorem úrovně pre-, peri- a neonatální péče. Porovnáme-li  podobné průmyslově, zdravotně a hygienicky vyspělé země, tak se v zásadě do drobných nuancí v hodnotách perinatální úmrtnosti začnou promítat další faktory než je kvalita zdravotní péče.
V prvé řadě je tu fakt, že každá země si perinatální úmrtnost počítá tak trochu po svém. Většina evropských zemí nyní používá hmotnostní hranici 500g jak pro živě, tak pro mrtvě narozené děti. V ČR se za mrtvě narozené dítě považuje dítě neprojevující známky života a vážící alespoň 1000g. Ročně se tedy v ČR narodí téměř dvě stovky dětí, které dle běžněji užívané definice spadají mezi narozené, ale dle české definice mezi potraty.

Další rozpory existují v hlášení mrtvorozenosti. Dle zprávy ÚZIS Rodička a novorozenec za rok 2009 chybí v hlášeních z porodnic 70 mrtvě narozených zachycených ČSÚ. Překonáme-li i tyto technické překážky a údaje přepočítáme tak, aby byly srovnatelné s ostatními zeměmi, dostaneme místo uveřejňovaného údaje 3.6 (rok 2009) číslo 5.2. Sousední Rakousko za stejný rok uvádí hodnotu 5.6, Německo 5.3,  severské země 4.9 (Švédsko, Norsko), Velká Británie 7.6, Nizozemí 5.7. V rozdílech mezi tak nízkými čísly už přestávají hrát zásadní roli kvalita, vybavení a schopnosti lékařů té které země (ty jsou od určité úrovně prakticky vyrovnané) a začíná se do nich promítat mimo jiné kulturní přístup k různorodým etickým otázkám:

  • otázky rozhodování při záchraně předčasně narozených/porodem poškozených/s vývojovou vadou narozených dětí
  • otázky intenzivnosti a plošnosti genetického screeningu
  • lehkovážné používání invazivních metod a postoj silně podporující potraty z indikace vývojové vady u nás
  • podpora informovaného rozhodování rodičů v jiných zemích.

Země, ve kterých jsou rodiče a jejich kompetence daleko více podporovány v otázkách prenatální a diagnostické péče i v rozhodování o způsobu a místu porodu, země považující za samozřejmou péči o dítě a matku jako jednu společnou jednotku v poporodní péči, mají po uvážení všech těchto aspektů výsledky perinatální a neonatální úmrtnosti plně srovnatelné s ČR.

Je tedy v souladu s právními a etickými normami žádoucí rozšířit porodní nabídku a podporu rodičovských kompetencí bez obav, že by to ovlivnilo čísla, jimiž se tak rádi chlubíme.

Škodlivé postupy na porodních sálech

Přesto, že podle zákona jsou u nás zdravotnická zařízení povinna "poskytovat péči v souladu se současnými a dostupnými poznatky lékařské vědy" (§ 11 zákona o péči o zdraví lidu. 20/1966 Sb.), porodní sály mnohdy nabízejí spíš přehlídku postupů zastaralých a dokonce zvyšujících riziko nutnosti dalších, závažnějších zásahů. Některé z nich najdeme na seznamu Světové zdravotnické organizace (WHO) mezi praktikami "jednoznačně škodlivými, které je nutno eliminovat". Studie shrnuté experty Cochrane Collaboration v renomované Cochrane Library (zdroje "evidence based madicine" čili medicíny založení na důkazech, www.cochrane.org) dodávají i prokázané důvody, proč. Do těchto nevhodných praktik spadá u nás na mnoha místech stále ženám jako jediná možná nabízená poloha vleže či pololeže na porodním lůžku a řízené tlačení se zadrženým dechem (riziko vyšší bolestivosti, problémů se srdeční frekvencí u dítěte, zvýšení rizika ukončení porodu pomocí kleští), rutinní nabízení klystýru (narušení porodního procesu, často argumentované urychlení porodu a snížení výskytu infekcí u matky nebo dítěte neprokázáno), rutinní preventivní zavádění kanyly (zvyšuje četnost dalších často zbytečných intervencí), rutinně prováděná časná amniotomie (vyšší bolestivost, vyšší riziko ukončení porodu císařským řezem), rutinní aplikace syntetického oxytocinu ve III. době porodní (nevolnost, zvýšení krevního tlaku), omezování kontaktu matek a dětí (narušování kojení a vytváření vztahu matky k dítěti, horší dechová adaptace a vyšší riziko infekce u dítěte, zvýšený předpoklad k vývinu poporodní deprese) atd.

Zatímco WHO doporučuje, aby počet nástřihů hráze, neboli epiziotomií, nepřesáhl 10%,  je v České republice tento zákrok proveden téměř každé druhé ženě, v některých případech dokonce navzdory tomu, že jej žena vysloveně odmítla. Neexistují přitom žádné spolehlivé důkazy o tom, že rutinní provádění epiziotomie má příznivé účinky, existují však jasné důkazy o tom, že může způsobit škodu, mj. vyšší výskyt trhlin III. stupně. Ani tak často skloňovaná prevence inkontinence nebyla v souvislosti s rutinní epiziotomií prokázána.
(zdroj: WHO: Péče v průběhu normálního porodu, MZČR 2002)
http://www.iham.cz/prirucka-who/prirucka_who_obsah.php

Porodní asistentky jako nositelky základní a kontinuální péče

Do devadesátých let byl u nás běžný model těhotenských poraden vedených s lékařem spolupracujícími porodními asistentkami, které také vykonávaly návštěvy u rodiček propuštěných z porodnice. Postupně byl tento model nahrazován modelem známým dnes, tj. těhotenských poraden spojených vždy s gynekologickou prohlídkou lékařem, a to nejen u rizikových, ale i u zdravých těhotných. I preskripce některých výkonů byla převedena výhradně na lékaře. Poporodní návštěvy porodních asistentek doma téměř vymizely. V sousedním Německu se naopak nabídka proplácených služeb porodních asistentek spíše rozšiřuje. Německé pojišťovny proplácejí těhotenské kurzy, předporodní návštěvy porodních asistentek doma a těhotenské poradny vedené porodní asistentkou, pokud si těhotná zvolí tento typ péče, dále pak každodenní návštěvy porodní asistentky do desátého dne po porodu a po případné domluvě občasné návštěvy 8 týdnů po porodu, stejně jako 10 hodin poporodního cvičení.

Tyto dva způsoby péče o těhotnou, rodičku a šestinedělku byly předmětem několika desítek studií zahrnující desítky tisíc žen, přehledně zpracovaných experty z Cochrane Collaboration a uveřejněnými v respektované Cochrane Library (www.cochrane.org). Závěry jsou výmluvné:
„Péče porodních asistentek byla spojována s mnoha výhodami pro matky a děti a žádné negativní dopady nebyly zjištěny. Největší výhodou bylo snížené riziko potratu před 24. týdnem těhotenství. Během porodu byla méně často použita epidurální analgezie, bylo méně epiziotomií a operačních porodů. Péče poskytovaná porodní asistentkou také zvýšila šanci ženy, že o ni bude během porodu pečovat porodní asistentka, kterou už znala. Dále zde byla vyšší šance spontánního vaginálního porodu a úspěšného nástupu kojení. Navíc díky péči porodní asistentky více žen cítilo, že mají kontrolu nad porodem. Nebyl žádný rozdíl v riziku úmrtí plodu po 24. týdnu těhotenství. Studií se došlo k závěru, že všem ženám by měla být nabídnuta péče porodních asistentek." (http://www.cochrane.org/reviews/en/ab004667.html)

Rozšíření nabídky o před-, při- a poporodní péči jedné porodní asistentky nebo skupiny asistentek, nejlépe částečně nebo plně proplácené zdravotní pojišťovnou (stejně jako je nyní proplácena péče specializovanějšího, a tím dražšího odborníka – lékaře) je tedy postupem, který nejen přináší výhody rodičkám, žádné riziko jejich dětem a úspory zdravotním pojišťovnám, ale také uvádí naše právo do souladu se směrnicí EU (Směrnice Rady 80/155/EHS ze dne 21. ledna 1980), kterou je naše země povinna provést.

Radost z porodu

O tom, že porod nemusí být jen deprimující zkušeností, svědčí i radostné vyprávění herečky Michaely Badinkové: "Já jsem si řekla, že si porod zkazit nenechám a nenechala! I jako prvorodička jsem se snažila získat informace a měla jsem v některých věcech jasnou představu. Důležité pro mě bylo, že jsem svou lékařku dobře znala a ona znala má přání. Ale úplně nejvíc mi pomohlo vědomí mé vlastní, tedy ženské síly, díky níž můžeme porod do velké miry ovládnout. Nemusíme se bát být aktivní, vždyť při porodu hrajeme hlavní roli my!". I další ženy popisují, že se jim podařilo prosadit si svou představu porodu, nebývá to ale vždy snadné. Oblíbeným řešením je volba přátelštější, "demokratičtější" porodnice, kde bývá respekt k přáním žen samozřejmostí. Herečka Kristýna Liška Boková si vybrala jako místo narození svého syna Šimona Horskou nemocnici ve Vrchlabí a o této zkušenosti rovněž mluví jen v superlativech.  Paní Hana Nigrin to štěstí neměla – přála si porodit ambulantně: "Porod proběhl dobře, ale náročné a vyčerpávající bylo následné dohadování s personálem, který mě a mé zdravé dítě nechtěl pustit domů. Moc mi pomohl přizvaný právník a nakonec jsem brzy spokojeně odpočívala s miminkem na pohovce doma".

Světový týden respektu k porodu

Společným cílem snah ve všech pořádajících zemích je šíření vědecky podložených informací a zlepšení komunikace mezi matkami, respektive rodiči a zdravotníky.  Letošní ústřední téma je vyjádřeno otázkou: RODÍME (SE), JAK POTŘEBUJEME? Světový týden respektu k porodu vyhlašuje každoročně AFAR – Frankofonní aliance za respektovaný porod. Již šestým rokem se připojuje i Česká republika.

Hnutí za aktivní mateřství s dalšími spolupracujícími organizacemi v rámci letošního Světového týdne respektu k porodu připravují:
Informační festival o těhotenství, porodu a rodičovství UMĚNÍ PORODIT
HOMO ECOLOGICUS – přírodě i člověku šetrné prostředky nejen pro rodiče a děti a přednáškový program, doplněný filmovými projekcemi a diskusemi. Všednodenní dopoledne jsou vyhražena předem přihlášeným výpravám ze základních a středních škol. Interaktivní program pro ně připravuje Česká asociace dul.

16. - 22. května 2011, Kino Perštýn, Praha
Oficiální záštitu nad touto akcí převzalo Hlavní město Praha.
Souběžné akce v dalších městech ČR – každoročně se připojuje mnoho dalších organizací, zejména mateřských center. Jejich seznam i nabídku programu a další podrobnosti najdete na internetových stránkách  www.respektkporodu.cz

V případě zájmu vám další informace poskytnou:

Petra Sovová, Hnutí za aktivní mateřství – 776 465 486, petra.sovova@iham.cz

Kateřina Klíčová, UNIPA - 734 637 379, klicova@unipa.cz

Marie Vnoučková, UNIPA - 604 121 569, marie.vnouckova@gmail.com

Mgr. Markéta Pavlíková, MSc. - pavlikova.marketa@centrum.cz

Michaela Badinková - 603 100 140

Kristýna Liška Boková - 605 740 550

Hana Nigrin - 724 020 796

Hnutí za aktivní mateřství
Dlouhá 27, Praha 1, 110 00

www.iham.cz
www.respektkporodu.cz